Jak lze začít s výukou finanční gramotnosti na 1. stupni

Každá práce jde ruku v ruce s finanční odměnou, kterou za ni získáme. A protože školní práce je aktivita, která si zaslouží i svou motivační složku, vznikla naše fiktivní školní měna. Jejím logem se stal náš dlouholetý maskot Modrý medvěd a také po zásluze J. A. Komenský, jehož jméno nese naše škola. Z počátku roku, s ohledem na naše prvňáčky, byly dány do oběhu pouze mince v hodnotě jedné, dvou a pěti Vlčických korun. Později k nim přibyly i desetikoruny. Žáci byli seznámeni s pravidly, podle kterých lze tyto mince získat, ale také ztratit. Tak si například každý mohl vydělat za splněný projektový úkol, zápis v čtenářském deníčku, za mimořádnou aktivitu v hodině, za poctivě vedenou službu ve třídě a podobně. Zaplatit však musel každý, kdo nepřinesl zadaný domácí úkol, kdo byl nepořádný, neplnil si povinnosti třídní služby či se třeba provinil proti školnímu desateru Klubu dobrých kamarádů.

Ve škole vznikl malý obchůdek, ve kterém mohly děti směňovat své vydělané penízky za zajímavé zboží. Mohly si zde koupit například tričko, náhrdelník, knížku pohádek, omalovánky, pexeso, kartičku zvířat do sbírky nebo hopík. Každé zboží mělo u sebe cenovku, takže děti musely dobře počítat a zvažovat, zda utratit hned za lacinou drobnost, nebo si počkat a ušetřit si na hodnotnější předmět. Přitom však bylo nutné dodržet zásadu, že nemohu utratit vždy všechno, protože nikdy nevím, kdy budu muset za nějaký prohřešek zaplatit. Dluhy se u nás nepřipouštěly.

Množství vydělaných peněz se nakonec ještě průběžně sčítalo, přičemž za každých třicet vydělaných korun žák obdržel pochvalu za poctivou školní práci do žákovské knížky. Alespoň tři takto získané pochvaly během pololetí zaručily žákovi pochvalný list jako součást školního vysvědčení.

Uvědomovali jsme si, že musíme náš nový projektový záměr s žáky i jejich rodiči diskutovat, vysvětlovat a také průběžně vyhodnocovat. Zpočátku žáci vnímali peníze jako novou hru a zábavu. Nebrali jejich hodnotu příliš vážně. Zaznamenali jsme dokonce snahu starších spolužáků půjčovat si od těch mladších, aby si mohli koupit alespoň lízátko. Protože máme k dětem ve škole velmi blízko, dokážeme všechny tyto pokusy rychle podchytit. Vždy když nastala nová situace v souvislosti s pohybem peněz, hned jsme si společně sedli do kruhu a tak, jako by se stala ve skutečném životě i se všemi jejími důsledky. Například, že si nemohu půjčit peníze, když nemám jistotu, že si v nejbližší době nějaké peníze vydělám, a budu tak moci svůj dluh splatit.

Přišla tak řeč i na se zadlužováním, s půjčováním peněz na vysoký úrok s následnou neschopností dluhy splácet. Začali jsme se pozvolna učit se svými penězi hospodařit. Děti si velmi pečlivě hlídaly svou hotovost, měly vždy přesně spočítáno, kolik peněz mají ve své peněžence, a k našemu údivu se z mnohých postupně stávali velcí střadatelé. Šetřili spíše na hodnotnější a dražší výrobky a v průběhu roku jsme již nikdy nemuseli řešit otázku krádeží peněz či jejich půjčování. Zajímavý poznatek byl i ten, že nebo je jakkoli ničit. Dokonce každý takový pokus některého spolužáka byl okamžitě zaznamenán a žák, který o své mince dostatečně nepečoval, byl dětmi velmi brzy odhalen. Velkým pozitivem projektu bylo i Školní měna ale také napomohla ke snadnějšímu získávání matematických představ, které brzy přesahovaly probírané učivo.

I když příští školní rok bude v naší škole věnován jinému tématu, než jsou řemesla a povolání, již teď víme, že projekt školních peněz neopustíme. Osvědčil se, a proto v něm budeme nejen pokračovat, ale chceme jej po získaných zkušenostech i dále rozvíjet.