InspIS - praktický pomocník pro školy?!

Při současném směřování MŠMT bych jim dala i za pravdu. Přesto motivovaná školením, jež ČŠI pořádala, a hlavně kladným přístupem kolegů, kteří na něm byli se mnou, a nebyli to pouze ředitelé, ale i koordinátoři školních vzdělávacích programů, nutno podotknout z jiných měst a obcí, než je Praha, jsem se rozhodla nevzdávat se.

s minimální podporou učitelům nařídil stát. Vznikaly často velmi formálně. Učitelé práci na něm často uchopili jako nutné zlo. Dodnes mnozí nerozumějí, proč nemůžeme mít jedny centrální osnovy. Samozřejmě e ne všichni. Sáhněme si do svědomí a přečtěme si naše školní vzdělávací programy znovu a podrobně. To, že občas nejsou nebo neodpovídají reálným podmínkám školy, je jen velmi opatrné vyjádření ČŠI.

Školní vzdělávací program vydává ředitel školy, tím za něj v plné míře odpovídá. Je však možné odpovídat do detailu za mnohostránkový dokument? Kolik učitelů si školní vzdělávací program přečte, když si zpracovává plán na daný školní rok? Kolik učitelů je schopno upozornit na chyby, které se v něm vyskytnou? Ne že by nemohli nebo neuměli. Vazba na rámcový a školní vzdělávací program je nezajímá. Postupně tak mohou sklouznout do diktátu učebnic a pracovních listů. Kolik jich nese upozornění, že jsou v souladu s upraveným rámcovým vzdělávacím programem a kolik je v nich chyb?!

Školní vzdělávací program - jeden z nejzákladnějších dokumentů školy - je a musí obsahovat základní strategie školy. Můžeme polemizovat, jestli ten nebo jiný dílčí výstup je adekvátní, případně zbytečný. Zpravidla do 5. ročníku se shodneme, že většina výstupů je v pořádku. Polemika může nastat na 2. stupni, když mají žáci osvojeny základy trivia a poznatky o zákonitostech jejich života a další učivo považují spolu s mnoha jejich rodiči za zbytečné. I naši reformátoři školství ukazují na větší či menší nesmysly v rámcovém vzdělávacím programu. Dobře, snažme se různými aktivitami měnit jeho obsah. Mějme ale smysluplně postavený školní vzdělávací program, znejme ho a aktivně s ním pracujme.

K tomu je výborným nástrojem. Převést dosavadní školní vzdělávací program do prostředí InspIS ŠVP není jednoduché, protože nejde pouze o jeho překopírování. Učitelé se musí důkladně zamýšlet nad každou formulací, zvažovat její potřebnost a eventuálně její provedení v praktické výuce a poté ji přiřadit k výstupu rámcového programu a doplnit učivem. Zjistí, kolik nesrovnalostí v jejich školním vzdělávacím programu je. A pokud není, jde o výjimku, která potvrzuje pravidlo.

Mnohé školy již několikrát revidovaly svůj školní vzdělávací program. Toto je však možnost, jak jej dát nejen do graficky velmi přijatelné podoby, ale i do podoby, která bude více odpovídat potřebám současného života.

Nemyslím si, že by škola nevytvářela nový dokument, jak tvrdí představitelé ČŠI. Naopak si přeji, aby ho vytvořila. Jsme veřejná služba, která se musí řídit pravidly státu. Neustálé diskuze a různé kampaně jak pedagogů, tak rodičů k reformě a změně ve školství jsou velmi potřebné, ale zatím nevyvinuly žádný velký tlak na stát, aby svoji vzdělávací politiku měnil. Rámcový vzdělávací program není Herodes, který likviduje naše děti. Je však na každé škole, aby jej „polidštila“ a implementovala na svoje podmínky.

Pro ředitele školy má prostředí InspIS důležitou Upozorní na formální chyby, které případně při jeho přetváření vzniknou, eventuálně upozorní na věci, které ve školním vzdělávacím programu ani nebyly. Systém nezkontroluje obsahovou správnost. Ta je ale profesní záležitostí všech učitelů, kteří se na jeho převedení budou podílet. Systém je přehledný a dobře schematicky postavený. Ověřovaly jej tři stovky škol, což je určitě zárukou kvality.

Při převádění školního vzdělávacího programu je dobré nespěchat, dát kolegům čas k prozkoumání programu a dílčími úlohami je přivádět na řešení. Důležitá jsou společná setkání, při nichž se jejich pohledy z absolutního odmítání mění na příznivější: mohlo by to k něčemu být, baví mě s tímto programem pracovat, chci mít ve školním vzdělávacím programu předmět, za který odpovídám, v pořádku.

Podle mého názoru by školením České školní inspekce měl projít nejen ředitel školy a koordinátor školního vzdělávacího programu, ale i učitel informatiky, který bude poradcem při počátečních obtížích práce se systémem.

Učitelé, tak jako každý, potřebují slyšet, že svoji práci dělají dobře, i když veřejná služba bude vždycky předmětem kritiky. Profesionálně postavený školní vzdělávací program je jednou z možností, která k tomu může přispět. Především když bude veřejný. Jeho převedení do prostředí InspIS ŠVP je též prvním krokem k jeho možným modifikacím, které budou potřeba stále častěji.