Inspirace, nebo memento ze Španělska

Společným východiskem všech aktivit studijní návštěvy bylo přesvědčení, že pro zabezpečení kvality ve vzdělávání je nezbytné Kvalita v učitelství a ve vzdělávání obecně však není stav, je to s cílem zabezpečovat takovou výuku žáků, která je nejlépe připraví na budoucnost. Jak zásadní je to úkol, si můžeme představit, když si uvědomíme, že řada profesí, v nichž jednou budou současné děti pracovat, dnes možná ještě ani neexistuje. Připravit žáky pro úspěšný vstup do pracovní sféry za 10 či 20 let znamená a rozvíjet odpovídající kompetence, což je skutečná výzva pro jakýkoli vzdělávací systém.

Ve Španělsku, ve správním území Andalusie přistoupili k řešení těchto otázek poměrně radikálním způsobem – implementací vzdělávací reformy, jejímž klíčovým aspektem je Nástrojem dosažení tohoto cíle je bilingvní vyučování, na které se musela přeorientovat velká část základních i středních škol (současný stav je 762 bilingvních škol, z toho v naprosté většině – v 693 školách – je prvním cizím jazykem angličtina). V roce 2005 přijala regionální správa v provincii Andalusie tzv. plurilingvní vzdělávací plán, podle kterého tyto školy v regionu musely nabídnout svým žákům nový bilingvní vzdělávací program, tj. některé předměty (není přesně stanoven jejich počet) musejí být vyučovány dvojjazyčně. Jedním z hlavních metodologických přístupů k naplnění tohoto úkolu je (Content and Language Integrated Learning) a dále

Odvaha a ráznost regionální správy při implementaci tohoto plánu je imponující. K realizaci totiž bylo přistoupeno prakticky – finančních (učitelé nejsou za bilingvní výuku nijak zvlášť oceňováni, i když je zřejmé, že tento nový vyučovací přístup na ně klade zvýšené nároky), materiálních (pro bilingvní výuku chybí speciální učebnice a pomůcky), lidských (učitelé nebyli nijak předem připravováni na změnu, a to ani metodicky, ani jazykově; předpokládá se, že plně kompetentní učitel by měl disponovat podle Evropského referenčního rámce, a to včetně orientace v odborné terminologii ve svém vyučovacím předmětu). Celá (v úvodních fázích reformy opravdu ze dne na den), ačkoli povinnost dalšího vzdělávání není ve Španělsku zakotvena v žádném právním dokumentu. Zdá se však, že učitelé obecně na tuto výzvu přistoupili, neboť všichni představitelé vzdělávací soustavy, s kterými jsem se mohl během studijní návštěvy setkat, potvrzovali jejich vysoké nasazení. Tuto skutečnost, která se zdá v podmínkách České republiky nereálná, jsem opakovaně ověřoval pozorováním v navštívených školách a v rozhovorech s místními učiteli. Pokud tyto školy nebyly pro nás pečlivě vybrány – a to si nemyslím – potom lze opravdu konstatovat, že se tato reforma „za pochodu“ daří, přibývá bilingvních tříd a počet žáků v nich.

Přesto si nemohu odpustit určité pochyby, zda je reforma dobře koncepčně promyšlena. Neměl jsem totiž možnost seznámit se s žádnými (je dost možné, že ani neexistují, neboť organizátoři návštěvy je nijak nezmiňovali), jímž by byl tento reformní projekt v oblasti Andalusie provázán s rozvojovou koncepcí španělského vzdělávání jako takového. Lze si klást otázku, jaké dopady na makroúrovni celého systému můžeme předpokládat, pokud se jedna z provincií Španělska takto zásadně vychýlí z běžného rámce? Opačným směrem – na úrovni regionu – jsou jistě opodstatněné obavy, zda tato dvojkolejnost vzdělávání (některé děti stále zůstávají v nebilingvních školách a třídách) nezpůsobí v horizontu desetiletí vážné sociální problémy dané (na bilingvní výuku aspirují převážně žáci studijní a motivovaní).

Stejně tak je nasnadě se ptát, zda důraz na jazykovou složku v rámci výuky metodou CLIL neoslabí odbornou část přípravy žáků. Je totiž zřejmé, že pozornost učitelů i čas výuky se rozdvojí na dva různé vzdělávací cíle ( jazyk a obsah), navíc obsah cizojazyčné výuky musí být nutně přizpůsobován jazykové úrovni žáků (i učitelů). Tj. nezůstane výuka odborných předmětů na povrchu jen proto, že nebude k dispozici mateřský jazyk žáků jako přirozený nástroj uchopování světa? (V některých prezentacích dokonce zaznělo, že standardní učebnice odborných předmětů nelze jednoduše překládat, jejich obsah musí být zjednodušován a uzpůsobován jazykové úrovni žáků…) Konečně se můžeme podivit, proč tato reforma zasáhla jen primární a sekundární oblast vzdělávání a proč univerzity připravující učitele na nový způsob výuky „zaspaly“, tj.

Tyto a další otázky byly široce diskutovány s organizátory, místními učiteli i účastníky studijní návštěvy. Z prezentací, které jednotliví účastníci přednesli, vyplývá, že – rychlé společenské změny staví učitele do role klíčového aktéra, což s sebou nese nutnost budované a rozvíjené v procesu celoživotního vzdělávání. Tyto kompetence jsou více či méně ve všech zemích podobné. Rozhodujícím momentem, který ale tyto země odlišuje, je a etablovat učitele jako profesionála a garanta kvality vzdělávání, od které se odvíjí budoucí prosperita té které společnosti. Španělská inspirace nám říká, že podnikat takové odvážné politické kroky je možné.