Individualizovaný wellbeing (aneb nedívejme se na všechny stejně)

Vydáno: 8 minut čtení

Wellbeing je termín, který se začíná objevovat ve slovníku vedoucích pracovníků, a tedy i ředitelů škol a školských zařízení. Co wellbeing představuje? A jak dosáhnout jeho naplnění u dovednostně, zkušenostně i věkově rozdílných pracovníků? Zapojením age managementu? Pojďme se na wellbeing podívat individuálně a zajistit si jeho prostřednictvím spokojené zaměstnance.

S
větová zdravotnická organizace (WHO) wellbeing definuje jako „Stav životní pohody, v níž každý jedinec realizuje svůj vlastní potenciál, dokáže se vyrovnat s běžnými stresy života, dovede pracovat produktivně a užitečně a je schopen přispět k rozvoji své komunity.“ Podíváme-li se na tuto definici pohledem vedoucího pracovníka, který chce podporovat wellbeing u svých kolegů, je jasné, že musíme:
  • Napomáhat rozvoji potenciálu každého pracovníka
  • Podporovat jeho produktivitu a užitečnost
  • Zvyšovat odolnost vůči stresu

Představme si nyní složení našeho pedagogického sboru (a klidně i nepedagogické kolegy) a zamysleme se, jak je možné u nich tyto tři aspekty wellbeingu efektivně a smysluplně podpořit. Určitě si nejpozději teď uvědomíme, že rozhodně nepomůže jednotný přístup. Ve škole máme totiž velmi heterogenní skupinu zaměstnanců z hlediska jejich věku, pracovních zkušeností, životních potřeb, ale třeba i jazykových nebo zdravotních omezení. Chceme-li skutečně své kolegy podpořit na cestě ke spokojenému, a nejen pracovnímu, životu, potřebujeme akceptovat jejich specifické potřeby, které často vychází z konkrétních životních fází. Takto individualizovaný přístup k zaměstnancům popisuje age management (Novotný et al., 2014), který stanovuje principy umožňující zaměstnavatelům akceptovat proměňující se životní okolnosti pracovníku. Age management není jenom o aktivním stárnutí, ale i o slaďování rodinného a pracovního života a celkově o akceptování rozdílných potřeb jednotlivce, které nastávají v průběhu aktivního pracovního života. Zavést principy age managementu do vedení školy nemusí být vlastně žádná složitá věda a nepotřebujeme na něj ani vynakládat žádné extra finanční prostředky. V podstatě „stačí“, když se budeme skutečně zajímat o potřeby našich pracovníků a reagovat na ně. V rámci tohoto příspěvku představujeme devět různých období a životních situací, které mohou pedagogičtí pracovníci v průběhu své kariéry prožívat, a nabízíme k zamyšlení klíčové oblasti potřebné k tomu, aby se v takovém období v naší škole cítili podporovaní, užiteční a neměli žádný zbytečný stres - tj. mohli zažívat opravdový a individualizovaný wellbeing.
Životní okolnosti Důležité principy

Pedagog absolvent

  • Uvědomme si, že ho vysoká či jiná škola na spoustu věcí nepřipravila, a tyto věci mu dávkujme postupně a optimisticky.
  • Přidělme mu uvádějícího učitele, kromě důrazu na odbornost pečlivě zvažujme přístup tohoto zkušenějšího kolegy k práci i jeho hodnotový systém.
  • Oceňujme nápady začínajícího kolegy a opatrně je korigujme. Podpořme jeho nadšení a chuť do práce.
Studující pedagog
  • Dohodněme se. Nezavírejme oči nad potřebou času na studium a nastavme si rovnou na začátku školního roku harmonogram a kritická období.
  • Podpořme studujícího pedagoga a umožněme mu neúčastnit se jiných vzdělávacích aktivit po dobu jeho studia.
  • Ujistěme ho, že si vážíme jeho vzdělává se pro školu, a komunikujme tento postoj i ostatním – on sice nyní studuje, ale pak nám díky tomu může lépe pomoci.
Pedagog z jiné profese
  • Oceňme jeho odbornost a využijme kontakty, které umožní přemostit svět školy a svět práce.
  • Vysvětleme mu, že neučí svoji odbornost, ale žáky a něžně mu ukažme jejich limity (a doporučme, ať v hodinách na spoustu odborných věcí zapomene).
  • Vykomunikujme s rodiči jeho odbornost a zdůrazněme přínosy pro školu. A buďme – nejen v komunikaci – nápomocni.
Indisponovaný pedagog
  • Kolega, který je dlouhodobě nemocný, určitě nechce být odložen a zapomenut. Udržujme s ním kontakt, ponechme ho v mailing listu.
  • Respektujme jeho přání, jak chce o svých zdravotních problémech hovořit, a pomozme mu v komunikaci s kolegy a žáky.
  • Pokud jeví zájem o práci, dejme mu ji a zapojme ho. Řada věcí se dá dělat i doma a přiměřená pracovní zátěž může pomoci cítit se užitečný.
Pedagog rodič
  • Mít svoje dítě ve škole je určitě nejen komunikačně náročné a konfliktu rolí se nevyhneme. Otevřeně o něm mluvme a nedělejme, že žák našeho kolegy je jako každý jiný. Není.
  • Pokud jsou s dítětem kolegy nějaké problémy, nastavme si způsob komunikace a otevřeně pojmenujme, že teď s ním musíme mluvit jako s rodičem. Zeptejme se ho na jeho potřeby v dané situaci.
  • Umožněme mu učit v jiné třídě a nenuťme ho chodit na třídní schůzky, dejme přednost individuálním konzultacím. Nechtějme po něm roli prostředníka mezi učiteli a rodiči nebo nějaké další funkce ve třídě jeho dítěte.
Pedagog s malým dítětem
  • Školka zavírá stejně jako škola, bude tedy nutné akceptovat, že odpolední vyučování nebude pro toto životní období vhodné. Možná ale udáte díky tomu všechny nulté hodiny.
  • Malé děti jsou často nemocné a vedení školy nemá možnost, jak tuto skutečnost ovlivnit. Bude lepší počítat s častějšími absencemi a připravit se na ně – například vhodně rozepsanou suplovací pohotovostí nebo u třídního učitele zvolením vhodného zástupce apod.
  • Výjezdy a odpolední akce jsou pro učitele s malým dítětem často obtížně proveditelné, pokud si ale na akci může vzít svoje dítě, s ošetřeným dohledem i financemi, problém zmizí.
Pedagog pilíř
  • Střední věk, zkušenosti, dobré zdraví a optimistická nálada – to je pedagogický pilíř naší školy. Pečujme o něj co nejvíce a hlavně tak, jak on si péči představuje. Základy práce s interaktivní tabulí už po páté skutečně slyšet nemusí.
  • Nabídněme možnost vybrat si vzdělávání dle vlastních potřeb.
  • Nepřetěžujme ho rutinou, dávejme pilíři skutečné kritické úkoly. Na méně kritických se mohou vycvičit další budoucí pilíře.
Odcházející pedagog
  • Nezavírejme dveře – ujistěme pedagoga před důchodem, že pokud bude chtít, počítáme s ním na záskoky, doučování, asistenci. Některé z nich je možné nasadit i jako podporu pro začínající pedagogy a skvěle tak předat identitu naší školy další pedagogické generaci.
  • Dejme ostatním kolegům jasně najevo, že zkušený kolega je pro nás k nezaplacení a že jeho zkušenosti jsou jedinečné.
  • Dopřejme mu prostor pro přijímání novinek, netlačme zbytečně a neočekávejme rychlost. Rychlost nahrazují tito lidé spíše stabilitou, akceptujme tuto skutečnost.
Rodilý mluvčí
  • Jaký bude mít pro kolegu bez znalosti českého jazyka smysl sedět na poradách v češtině? Žádný. Pošleme ho domů a dejme mu místo toho jinou práci – například korekturu cizojazyčné části webu apod.
  • V rámci školního jazykového projektu přeložme náplně práce a zásadní směrnice do jazyka, kterým mluví naši kolegové. Usnadníme jim i dalším příchozím adaptaci na naše pracovní zásady.
  • Pomozme jim zdolat českou byrokracii. Představme si, co pro ně musí znamenat vyplnění českého formuláře, se kterým má řada českých vysokoškolsky vzdělaných lidí problémy. Pomoci mohou starší žáci nebo jazykem vládnoucí kolegové.
Výše uvedené příklady nám ukázaly, že pedagogové rozhodně nejsou homogenní skupinou se stejnými potřebami, naopak. Možná byste mohli namítnout, že nelze dělat úlevy v rozvrhu učitelce s malými dětmi, protože se nejedná o spravedlivý přístup a jak k tomu přijdou ti, kteří malé děti nemají. Při hlubším zamyšlení se ale zjistíme, že každý máme „něco“, někdo malé děti, a proto nemůže mít odpolední výuku. Někdo staré rodiče, o které se musí postarat, a někdo jiný zase musí ráno chodit pravidelně na injekce a bude rád za výuku odpoledne, aby si ráno mohl vyřídit lékaře. Někdo má zkušenosti, ale chybí mu rychlost, jiný je rychlý dost, ale zkušenosti musí ještě nabrat a další a další. Respektováním a individualizováním se naopak spravedlivému přístupu přibližujeme, stačí se jen skutečně zamyslet. Učitelé, kteří budou ve svém wellbeingu lépe usazeni, budou určitě spokojenější, z čehož pak budeme těžit úplně všichni. K promýšlení individuálního přístupu ke kolegům (a také k sobě) vám přejeme hodně elánu a také - a hlavně - odpočinkové léto!
ZDROJE
-
NOVOTNÝ, P. et al.
Age management: jak rozumět stárnutí a jak na něj reagovat: možnosti uplatnění age managementu v České republice: průvodce pro jednotlivce, organizace a společnost
. Plzeň: Asociace institucí vzdělávání dospělých ČR, 2014. ISBN 978-80-904531-7-3.
autorky blogu skolaroduzenskeho.cz