ICT ve škole - pomůcka, nebo hrozba? Projekt eSafety Label

Vydáno:

V současné době dochází k zásadním proměnám formy výuky. Stále více se klade důraz na využívání ICT technologií. Tyto technologie nám jistě dávají obrovské možnosti, o kterých se nám dříve ani nesnilo. Nicméně mohou být ve školním prostředí nejen dobrým sluhou, ale i zlým pánem.

ICT ve škole – pomůcka, nebo hrozba? Projekt eSafety Label
Bc.
Roman
Máca
 
manažer projektu eSafety Label, Národní centrum bezpečnějšího internetu
Pokud se podíváme na problematiku využívání těchto technologií ve škole, nelze vše chápat jen v pojetí výuky, ale je nutné nahlížet na věc z komplexního pohledu. V dnešní době má téměř každý žák vlastní mobilní telefon s přístupem na internet a s možností záznamu obrazu a zvuku. Právě
užívání mobilních telefonů ve škole
rozpoutalo vášnivé diskuze v souvislosti s videi typu „jak vytočit učitele“, které se začaly objevovat na internetu, a to především v prostředí sociálních sítí. V těchto případech se již jedná o
kyberšikanu
a happy slapping. A kvůli takovým videím již řada učitelů čelila značným problémům, ztrátě zaměstnání a v jednom případě došlo i k sebevraždě. Můžeme tak říci, že pro řadu učitelů je problémový žák s mobilem v ruce opravdovým postrachem.
Jak tomu čelit? V některých školách mobily během výuky zabavují. Jinde je povoleno jejich užívání o přestávkách. V dalších školách je jejich používání zakázáno úplně. Pokud užívání mobilů povolíme o přestávce, je zde samozřejmě prostor pro „vytočení“ učitele během přestávky. Pokud je zakážeme úplně, znemožníme žákům kontakt s rodiči, kteří je vyzvedávají ze školy. Nalézt univerzální postup je velmi obtížné. Škola, resp. učitel nemůže v žádném případě zabavit mobilní telefon. Škola však může zavést jistá restriktivní opatření do svého školního řádu, kde stanoví, jak mohou být vlastní přinesené technologie žáků využívány. Do jaké míry jejich užívání zakazovat, je na zvážení konkrétní školy, resp. na struktuře žáků a jejich rizikovosti. Takové nařízení by se ve školním řádu samozřejmě nemělo vztahovat pouze na mobilní telefony, ale i na další zařízení umožňující záznam obrazu a zvuku (např. digitální fotoaparáty a tablety). Obecně však platí, že lépe než restrikce se osvědčuje
osvěta, prevence
a efektivní práce s touto problematikou prostřednictvím informování žáků i učitelů. Není tak od věci
zapracování témat bezpečnějšího užívání ICT technologií do školního kurikula.
Opominut nesmí být ani fakt, že kázeňské postihy, které např. můžou vést k vyloučení žáka ze studia, jsou pro řadu škol dosti problematické. Řada škol se totiž potýká s nedostatkem žáků.
Pokud se dále podíváme na problematiku využívání vlastních zařízení, zjistíme, že řada škol disponuje
Wi-Fi sítí
pro žáky. Tato možnost připojení může být rovněž zneužita a je potřeba, aby byla nastavena odpovídajícím způsobem a aby do ní měli přístup jen oprávnění uživatelé. Do sítě se v ideálním případě mohou přihlásit pouze oprávnění uživatelé, kteří si zaregistrují u správce sítě
MAC
adresu svého zařízení. Následně bude pro toto zařízení zřízen přístup do sítě. Žáci by měli být rovněž informováni, že
osobně odpovídají za to, jak se jejich zařízení bude na síti chovat.
Sníží se tím riziko pro tzv. klonování MAC adres, kdy registrovaný žák v dobré víře podstoupí spolužákovi
MAC adresu
svého zařízení, a ten ji následně zneužije.
Pokud se zaměříme na práci žáků na školních počítačích, i tento přístup k ICT by měl být důsledně sledován nejen tak, že učitel sleduje monitory žáků. V případě práce online by měl být odpovídajícím způsobem nastaven
proxy server
, který umožňuje
blokovat připojení k nežádoucím stránkám
(vztahuje se i ke školní Wi-Fi síti). V případě práce offline by měl mít každý žák zřízený svůj uživatelský účet s příslušným nastavením a své heslo, za jehož ochranu je osobně zodpovědný. Žáci totiž často své přihlašovací údaje sdílí s ostatními a údaje mohou být následně lehce zneužity. A to často i jen ve snaze pokusu o špatný vtip.
Mohou např. žáci ve vaší škole připojovat svá USB zařízení ke školním počítačům? Mnoho žáků je technicky velmi zdatných, a mohou tak na školních počítačích instalovat různé nebezpečné programy typu keylogger, které zaznamenávají vše, co se na počítači děje. Mladý „hacker“ se tak velmi lehce může dostat k neveřejným údajům, ať už o ostatních žácích, či o učitelích, příp. i o škole (přístup do intranetu, zadávání známek apod.).
Další choulostivou oblastí bývá
ochrana osobních údajů.
Dnes je již běžné, že zákonní zástupci žáků podepisují
souhlas se zveřejňováním fotografií
při prezentaci školy v online prostředí. Školy ale často chybují právě v tom, že se souhlas vztahuje pouze na fotografie. Pokud má škola podepsaný souhlas vztahující se pouze k fotografiím a současně zveřejňuje např. jmenný seznam žáků, jehož prostřednictvím jsou jednotliví žáci identifikovatelní nebo jednoznačně identifikovatelní,1)postupuje v rozporu se zákonem o ochraně osobních údajů. Údaje pravděpodobně uvedené v seznamu (jméno, příjmení, datum narození, bydliště, ročník, třída) jsou sice údaje, které může škola na základě školského zákona zpracovávat, avšak pouze pro účely vedení školní matriky. Zpracování uvedených údajů za jiným účelem vyžaduje souhlas subjektu údajů.2)
Z hlediska občanského zákoníku lze výše uvedenou situaci vyhodnotit jako porušení práva na ochranu osobnosti fyzické osoby, a to zejména práva na ochranu soukromí.
Jestliže by škola pořídila nebo použila bez svolení fyzické osoby (např. nezletilého žáka zastoupeného zákonným zástupce, zletilého žáka) písemnosti osobní povahy, podobizny, obrazové snímky a obrazové a zvukové záznamy týkající se fyzické osoby nebo jejích projevů osobní povahy (např. video, zvukový záznam zpěvu) porušila by také zákon.
Hranice nesouladu se zákonem o ochraně osobních údajů a občanským zákoníkem překračují možná rizika pro malé děti, která vznikají již mimo školu. Děti se mohou stát potenciálním cílem sexuálních agresorů. Ti na základě informací získaných na internetu zjistí, že dotyčný žák končí dle rozvrhu v určitý čas nebo že navštěvuje každé úterý školní kroužek, který trvá do šesti hodin. Jistě je tato situace již extrémní, ale jisté riziko existuje a škola by měla postupovat tak, aby své žáky maximálně ochránila i prostřednictvím obezřetného nakládání s jejich osobními údaji.
Jak tedy s problematikou
bezpečného užívání ICT
dále pracovat? Právě v této oblasti může značně pomoci projekt s názvem
eSafety Label
. Jeho cílem je zavedení standardů pro školy z hlediska bezpečného využívání ICT.
Evropský projekt, koordinovaný sítí ministerstev školství European Schoolnet, je v České republice realizován Národním centrem bezpečnějšího internetu ve spolupráci a pod záštitou Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Na projektu se dále podílí Česká školní inspekce, Úřad na ochranu osobních údajů a Dům zahraniční spolupráce.
Projekt je realizován v online prostředí na portálu www.esafetylabel.eu. Zde si škola založí svůj profil; následně je dostupný evaluační dotazník, který slouží ke zmapování situace v oblasti bezpečného užívání ICT. Na základě vyhodnocení dotazníku může škola získat certifikaci eSafety Label, a to ve třech stupních (zlatá, stříbrná, bronzová). Současně je pro školu vytvořen unikátní
akční plán, odhalující konkrétní problémové oblasti
a nabízející postup pro jejich odstranění. Certifikace eSafety Label je platná po dobu 18 měsíců. Poté je třeba ji obnovit. Portál dále nabízí Informační listy e-bezpečnosti, diskuzní fórum pro sdílení zkušeností, a je zde i možnost nahlášení incidentu. Po ukončení pilotní fáze projektu (únor 2014) budou zapojeným školám poskytnuty např. vzorové pasáže školního řádu, zásady přijatelného užití, doporučení pro zapracování do školního kurikula, zásady prezentace školy na webu a na sociálních sítích.
JAK SE DO PROJEKTU ZAPOJIT?
Jako první krok doporučujeme návštěvu portálu www.esafetylabel.cz, kde čtenář nalezne další informace o projektu, návod pro registraci a pro další práci na portálu.
CO eSAFETY LABEL ŠKOLE PŘINÁŠÍ?
V první řadě jde o zvýšení online bezpečnosti pro žáky, pedagogy i školu jako celek. Dále nabízí rozvoj pedagogických pracovníků, důkaz rodičům o bezpečí jejich dětí při používání ICT ve škole, zvýšení prestiže školy a s tím i související konkurenční výhodu pro školu.
Získáním eSafety Labelu vše nekončí, ale naopak začíná. Je vhodné s problematikou dále pracovat a pořádat osvětové a vzdělávací akce pro žáky, učitele i rodiče. Se zajištěním těchto aktivit Národní centrum bezpečnějšího internetu rádo pomůže.
1 Ustanovení § 4 písm. a) zákona č. 101/2000 Sb., o ochraně osobních údajů a o změně některých zákonů, v platném znění, zní:
Pro účely tohoto zákona se rozumí osobním údajem jakákoliv informace týkající se určeného nebo určitelného subjektu údajů. Subjekt údajů se považuje za určený nebo určitelný, jestliže lze subjekt údajů přímo či nepřímo identifikovat zejména na základě čísla, kódu nebo jednoho či více prvků, specifických pro jeho fyzickou, fyziologickou, psychickou, ekonomickou, kulturní nebo sociální identitu.
2 Správce může zpracovávat osobní údaje pouze se souhlasem subjektu údajů (§ 5 odst. 2 zákona č. 101/2000 Sb., v platném znění).