Je kolem nás mnoho lidí, jejichž život není úplně jednoduchý, protože do něj vstoupilo něco nečekaného - narodilo se jim postižené dítě, u blízké osoby se objevila závislost či vážná nemoc nebo se stali dlouhodobě pečujícími. Každá nová situace je psychicky náročná a ti, kdo se o někoho starají nebo musí řešit závažné rodinné problémy, se časem dostávají do situace, že sami potřebují pomoc a podporu. Podobně jsou na tom i lidé, pro které se stala péče o nemocné, postižené nebo problémové osoby profesí. A právě pro všechny „pečující“ je tady sdružení UŽ TI ROZUMÍM!
I ten, kdo se o někoho stará, potřebuje podporu!
Mgr. Ing.
Jarka
Kovaříková
sdružení UŽ TI ROZUMÍM!
VŠECHNO BYLO NAJEDNOU JINAK
Organizací, které se starají o postižené, nemocné nebo závislé, je mnoho. Donedávna tu však nebyla žádná, která by podporovala ty, kdo se sami o někoho starají. A přitom i oni často potřebují odbornou radu, pomoc, podporu a třeba jen obyčejné lidské popovídání s někým, kdo je na tom také tak.
Právě to si uvědomila Renáta Pouchová, která společně s dalšími členy své rodiny stojí za sdružením
UŽ TI ROZUMÍM!
Sama se totiž jako matka mentálně postižené dívky dostala do podobné situace.„Naše Terezka se narodila jako nejmladší do rodiny se dvěma staršími sourozenci. Fyzicky se vyvíjela velmi dobře, ale ve třech letech jsme začali pozorovat problémy v mluvení. Po mnohaletých vyšetřeních byla stanovena diagnóza: středně těžká mentální retardace bez možnosti a potřeby medikace,“
vypráví Renáta Pouchová.Rodina se musela se situací vyrovnat a přizpůsobit se.
„Když Terezka ukončila základní školu, rozhodli jsme se ve svých téměř padesáti letech přestěhovat z Ústí nad Labem do Prahy, aby Terezka dostala víc šancí a mohla chodit do speciální školy. Život celé naší rodiny se zásadním způsobem změnil, celý jsme jej přizpůsobili dceři,“
vzpomíná paní Pouchová.KOČIČKU HNĚDOU, NEBO ČERNOU?
Terezka postupně dospěla a vyrostla z ní hezká dívka, dnes jí je už 24 let. Před třemi lety měla paní Pouchová nehodu v kuchyni - opařila se při vaření. Bolelo ji to, avšak horší v tu chvíli pro ni byla reakce její dcery.
„Terezka seděla vedle a zrovna si kreslila,“
říká Renáta Pouchová.
„A zatímco já jsem naříkala, jak mě to bolí, ona se na mě lhostejně podívala a zeptala se: Mám udělat tu kočičku hnědou, nebo černou? To pro mě bylo jako blesk z čistého nebe. Okamžitě jsem zapomněla na fyzickou bolest, její nezájem o mě bolel mnohem víc,“
přiznává.Paní Pouchová hledala příčiny Terezčina chování, začala se obviňovat, že ji špatně vychovala. Vyhledala psychologickou poradnu a tam se od psycholožky dověděla, že to byla v dané situaci docela normální reakce! Takto handicapované děti totiž mají všechno jinak nastavené,
nemají vyvinutou empatii
a cítí jenom svoje bolesti a trápení - proto se často chovají ke druhým necitelně, aniž by to byla číkoli vina.POMOC POTŘEBUJÍ NEJEN NEMOCNÍ A POSTIŽENÍ
Se situací se snáze vyrovnala a uvědomila si, že určitě není jediná, komu se něco podobného stalo. Pochopila, jak velice jí pomohla odborná pomoc, které se jí od psycholožky dostalo.
„Tahle příhoda dovedla celou naši rodinu k myšlence založit sdružení s názvem UŽ TI ROZUMÍM!, které by pomáhalo jak rodičům mentálně postižených, tak ostatním, kteří se o tyto postižené starají, i jejich rodinným příslušníkům,“
shrnuje Renáta Pouchová.Pouchovi se rozhodli dát i ostatním, kteří mají obdobné starosti, možnost se setkávat, navzájem si vyměňovat svoje příběhy, poradit se s psychologem, psychiatrem a dalšími odborníky.
„Došlo nám, že podobnou zkušenost musí mít spousta lidí,“
říká Renáta Pouchová.
„Nemusí svému blízkému rozumět, nechápou jeho nepředvídatelné chování, agresi, lhostejnost nebo smutek. A třeba si vůbec neuvědomují, že osoba, která je jim tak blízká, žije ve svém vlastním světě, který je úplně jiný než ten náš. Naše sdružení je tady proto, aby takovému člověku lépe rozuměli,“
dodává.JAK SDRUŽENÍ UŽ TI ROZUMÍM! POMÁHÁ
Činnost sdružení se rozbíhala pomalu, shánět peníze není v dnešní době jednoduché a partnerů je stále málo. Ale postupně se vytvořil okruh klientů, které tato problematika zajímá a služby sdružení jsou pro ně užitečné, i okruh spolupracujících odborníků se rozšířil. Hodně také pomohlo, když bylo sdružení věnováno jedno z vydání televizního magazínu Klíč, které připravila Česká televize. Koncem loňského roku navíc došlo k rozšíření cílové skupiny - sdružení se nově zaměřuje nejen na podporu těch, kdo se starají o handicapované děti, ale bude nadále pomáhat všem, kdo mají v rodině nebo ve svém okolí někoho, o koho se musí starat nebo kdo má nějaké problémy. Podpora tak bude směřovat i do rodin s nemocnými či závislými lidmi nebo k těm, kdo dlouhodobě pečují o přestárlé. Zaměřuje se také na učitele speciálních škol a všechny pedagogické pracovníky, kteří mají podobnou péči v náplni práce.
PŘEDNÁŠKA I NEFORMÁLNÍ POVÍDÁNÍ
„Připravili jsme k tomu sérii seminářů,“
informuje Renáta Pouchová,
„na kterých přineseme témata už pro rozšířenou cílovou skupinu. Zaměříme se na zvládání agresivity, puberty, závislosti, nemoci či jiných problémů, na to, jak blízkou osobu s problémy blíže pochopit, na udržování rodinných vazeb a nastavování pravidel chování, na ochranu před syndromem vyhoření a na další témata.“
Kromě
seminářů
probíhají také
neformální setkání
všech zájemců, kterých se dané téma týká. Tam si účastníci mohou vyměnit zkušenosti a povědět si svoje příběhy. Chystají se také
workshopy
a další zajímavé akce. Zájemci tak díky činnosti sdružení mohou získat praktické informace z oblasti psychologie, psychiatrie, speciální pedagogiky, práva a sociální problematiky. Také se mohou potkávat s lidmi, kteří se ocitli v podobné situaci - a to často pomůže ze všeho nejvíc.O akcích se klienti dovídají v předstihu na
webových stránkách
sdružení, které fungují také jako diskusní fórum pro všechny, které tato problematika zajímá.
„Jsme moc rádi, že se nám podařilo oslovit lidi, kteří také řeší tyto problémy,“
konstatuje Renáta Pouchová.
„Je potřeba, aby věděli, že je tu někdo, kdo jim může pomoct, že na to nejsou sami.“