Gramotnosti a jejich vymezení

Současné není podle našeho mínění dostatečně jasně vydiskutováno mezi teoretiky, praktiky i školskými politiky a manažery. Nicméně jsme toho názoru, že vymezovat gramotnosti jako samostatnou kategorii má smysl tehdy, pokud bude její

Gramotnosti vnímáme především jako v průběhu vzdělávání. Jaká je role učitelů?

Učitelé pomáhají rozvoji gramotností u svých žáků volbou společných výchovných a vzdělávacích strategií, forem výuky a především metod vzdělávání. Právě tomuto tématu bychom se v příspěvku chtěli věnovat podrobněji.

Na základě rozboru výsledků testových úloh, zpravidla komplexního charakteru, sestavují žebříčky úspěšnosti jednotlivých zemí, porovnávají vývoj (zlepšení či zhoršení). V době zveřejnění výsledků těchto studií se obvykle jedná o chutné mediální sousto. Potom už se nad tímto tématem zavře voda a věc zajímá snad jen Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy ČR v souvislosti s projekty plošného testování apod.

Fenomén žebříčků a testování je velmi ožehavé téma, kterému se budeme věnovat v některém z dalších textů. Zde konstatujme jen prostý fakt, že není naše specifikum.

Jsou-li kvalitně sestaveny, jsou také informace kvalitní. Něco jiného je jejich interpretace a rozhodování na základě těchto interpretací. Což je právě riziko některých současných zkratek.

Jako riziko vnímáme

S gramotnostmi naše (RVP, ŠVP) prakticky nepracují a jako hlavní mají nastaveny jiné kategorie. Vidině úspěchu v mezinárodních testech jsme ochotni obětovat normální systematický a cílený rozvoj systému, který se ještě ani nestačil usadit. Není to správné ani efektivní.

Pozitivním faktem je, že dnes máme k dispozici v podobě publikací vydaných Výzkumným ústavem pedagogickým, které se věnují gramotnostem jako obecné kategorii a posléze jednotlivým gramotnostem – čtenářské, matematické, přírodovědné, finanční. Nejedná se o úplný výčet.

Gramotnosti vzhledem ke svému komplexnímu charakteru představují:

Z toho plyne potřeba zobrazit pro hlavní vývojové struktury uvnitř jednotlivých gramotností. Je třeba alespoň v uzlových bodech promyslet, co by mělo být v základu, čím postupně navazovat, jak propojovat a mířit k stavu, který potom nazýváme Zní to možná příliš složitě, nám se však slovo mapa zdá opravdu nejpříhodnější. Ukazuje složitou, ale srozumitelnou a slévání jednotlivých znalostí, dovedností do propojeného celku nazývaného gramotnost.

jsou užitečné pro

Jednou z podmínek její účinnosti je spoluúčast žáka na její tvorbě. Je to velmi užitečná zkušenost při rozvoji umění učit se. Tyto mapy se mohou stát které si žák vytváří k jednotlivým gramotnostem.

Z hlediska monitoringu a plánování výsledků je další užitečnou pomůckou pro rozvoj jednotlivých gramotností dílčích složek každé gramotnosti na šesti úrovních. Celkový obraz je velmi podobný tomu, který známe z osvědčeného Evropského referenčního rámce pro jazyky.

Učitel i žák tak mají možnost plánovat dosažení nejbližší úrovně pro svůj

Nastavení dává smysl i dalšímu z nástrojů rozvoje gramotností, a to portfoliím. Je to jeden z nejnadějnějších nejen v této oblasti. Pro účely hodnocení rozvoje v oblasti gramotností se hodí obzvláště.

Nejen proto, že sám systém je poruchový (pokud je to vůbec systém), ale také proto, že je složitý na obsluhu, náchylný k lidským chybám. Velmi složité systémy navíc zpravidla nefungují příliš efektivně.

Způsobů, jak Naše třídění je činnostní. Zajímají nás dvě věci. Indikátorem je úroveň mentálních operací, na které pracuje žák. Toto třídění nám umožnilo zařadit prakticky každou do některé z šesti kategorií. Vzhledem k charakteru základního vzdělávání, které je zaměřeno převážně na rozvoj poznávacích funkcí, se jedná o dobře použitelný způsob třídění.

Slovo „spektrum“ v názvu nástroje i celého systému připomíná jeho vnitřní logiku, kterou jsme přirovnali k logice spektrálních barev. Některá barva se nám může líbit více, ale to, jak následují barvy po sobě ve spektru, je dáno fyzikální podstatou věci.

a jejich vývoj od nižších úrovní k vyšším a komplexnějším v procesu učení jsou dány tím, jak jsou v mozku organizovány neuronové sítě, jak se jimi pohybují nervové vzruchy a jakými zákonitostmi se řídí zajišťující jednotlivé funkce mozku.

který přiřazuje na základě analýzy základních charakteristik jednotlivých vzdělávacích metod každou metodu k typické hladině mentálních operací, které jsou pro lepší vizualizaci i snazší praktické uplatnění značeny čísly hladin od nejnižší (1) až po nejvyšší (6) a také spektrálními barvami.

Nejnižší je označena číslem 1 a červenou barvou, (2 a oranžová), (3 a žlutá), (4 a zelená), je označena číslem 5, modrou barvou a číslem 6 a fialovou. Přidrželi jsme se původního Bloomova třídění, které se nám pro tento účel jeví jako plně vyhovující.

Empiricky byly tyto principy dávno pojmenovány. Jen si připomeňme Komenského: „ “ V tomto kontextu dostává jeho geniální postřeh hlubší smysl.

Z hlediska našeho tématu, tedy vztahu vzdělávacích metod a rozvoje gramotnosti, je dovednost učitele vybírat metody odpovídající momentální pozici žáka na „osobní mapě rozvoje“ příslušné gramotnosti zásadní. Správná volba zajišťuje efektivitu procesu i kvalitu výsledku (samozřejmě za předpokladu, že žák má zájem se učit).

Trochu oklikou jsme se dostali k jádru našeho příspěvku, kterým jsou vzdělávací metody. Jejich volba pedagogem je tou hlavní částí jeho odborné pedagogické práce. Někdy je toto sdělení pro učitele problematické, protože za jádro považují obsah, tedy probrání určitého učiva. Ale pro konkrétní vzdělávací cíl ve specifické vzdělávací situaci musí mít učitel zajištěnu svobodnou volbu forem, metod i konkrétního učiva.

Tím však není myšlena jakákoli volba. Měl by být profesionálem, který volí mezi několika metodami, jež jsou vhodné pro danou situaci a dané žáky, a vybere podle své zkušenosti nejvhodnější učivo. Jeho volba nicméně musí být provedena po odborné stránce správně. Použitá metoda musí být v dané situaci efektivní. Zařadí-li metodu, která je vhodná pro získání základních čtenářských znalostí v situaci, kdy je cílem rozvoj tvořivosti,jedná se bez jakýchkoliv diskusí o chybu. V opačném případě je to také špatně.

Rozvoj gramotností, jak už bylo zmíněno, je dlouhodobý a komplexní úkol. Nikdy nebudeme mít ve škole k dispozici tolik času, abychom s ním mohli zacházet neefektivně. Proto se nám jednoduchá myšlenka zefektivnění používání vzdělávacích metodzdá velmi důležitá. Při vzdělávání by měly být rozmanité vzdělávací metody voleny vždy s ohledem na charakter úrovně mentálních operací, které chceme danou učební situací rozvíjet, tedy s ohledem na cíl.

Je zde ještě jeden velmi dobrý uvažování nad metodami vzdělávání. Jsme ochotni vynakládat velké množství sil na to, abychom pomocí testů zjistili, jakých výsledků dosahují naši žáci.

Někteří učitelé i školští politici věří, že budeme-li vědět, na jaké pozici žebříčku stojí určitá škola, určitý žák, bude to přinese nespornou a jasnou kvalitu ve všech klíčových gramotnostech.

ale lze si těžko představit, že jeden model bude vyhovovat všem pedagogům. Domníváme se, že ideálním stavem by bylo, kdyby model, který jsme vytvořili, učitelé na základě vlastních zkušeností dále rozvíjeli. Na jednotlivých školách by vznikla školní „spektra vzdělávacích metod" a optimálně i osobní učitelské zásobníky metod. Vše vycházející z logiky