Jsou věci mezi vládou, kraji a školou, na které mají ředitelé a zřizovatelé pouze minimální vliv. Jednou z nich je environmentální vzdělávání a výchova (EVVO). Není tomu příliš dávno, kdy i čerství absolventi vysokých škol hledali význam slova „environmentální“ ve slovnících a nechápali ho. Já nechápu dodnes, proč se nepoužije srozumitelnější termín. Pohled na EVVO projekty byl a je trochu rozporuplný, a proto jedno z kritérií, které určuje, zda žádost o dotaci podáme, je i materiální přínos pro školu.
EVVO vzdělávání
Mgr. Bc.
Rostislav
Němec,
ředitel Základní školy a Mateřské školy Karlovice
Pro inspiraci a snad i na ukázku slepých uliček bych rád představil některé uskutečněné projekty v naší škole.
O vílách a hastrmanech
Hlavní snahou bylo vytvoření koutku živé přírody, velkého akvária s původními druhy českých ryb a veřejně přístupná bylinková zahrádka v parku před školou. S určitým odstupem vidím cíl projektu jinak, než byl definován v projektové žádosti. Překvapilo nás, jak málo dětí nezná jiný druh ryby než kapra a kolik dětí zná bylinku pouze v čaji. Druhým překvapením byla péče o bylinky, zcela neznámí lidé je okopou, vyplejí, zalejí... máme první samoudržovací zahrádku. Projekt žil a žije dál svým životem, stal se součástí dalších aktivit realizovaných na škole a byl i součástí televizního Eko magazínu.
Naše obec jako přírodní učebna, arboretum i hotel pro včely a čmeláky
Je to až k nevíře, ale přímo v centru obce roste kolem 60 různých druhů dřevin - stromů a keřů, stačí se jen pečlivě rozhlédnout. Většinou se jedná o naše druhy, ale z dávných dob lázeňské slávy nám v Jeseníkách roste i několik exotičtějších kousků. Jak je všechny poznat? U stromů i keřů jsme umístili tabulky, na kterých kromě názvu a původu lze nalézt i QR kódy s odkazy na další informace. Tabulky jsou sice odolné, ale do země pouze zatlučené. Vedlejší efekt? Již několik let hrajeme v obci hru „tabulky, hejbejte se“. Jedno družstvo nesmyslně přemisťuje tabulky a druhé se je snaží vrátit na původní místa. Pozitivní zprávou je, že tabulky stále existují.
O významu samotářských včel a čmeláků netřeba pochybovat, v době realizace projektu nebyl široko daleko žádný hmyzí hotel a doufám, že jeho výstavbou jsme také trochu přispěli k jejich rozšíření. Při stavbě klátového dřevěného úlu pro čmeláky jsme si již pohrávali s myšlenkou úlu včelího, ale obava o bezpečnost a pud sebezáchovy převážily. Negativní zprávou je, že jak profesionální, tak vyrobený čmeláčí úl byl obsazen pouze první rok, od té doby se žádnou čmeláčí matku nepodařilo nalákat.
Co vidíme, to pochopíme
Zde jsme již pud sebezáchovy odhodili a pořídili si prosklený včelí úl. Vlastně pořídili jsme si toho mnohem více, ale venkovní učebnu, nové přírodovědné pomůcky a meteostanici má dnes každá druhá škola. Úl je umístěn ve veřejnosti přístupné venkovní učebně, a má i hlídací funkci. Během jednoho roku jeho „provozu“ se nikdo nepokusil včely otrávit či jinak zlikvidovat. Zvědavost je ale velká, občas musíme úl upravit, je různě posunutý, otevřená úlová očka či podmet. Z tohoto důvodu jsme vedle obsazeného úlu umístili neobsazený úl vybavený fotografiemi. Zda tato náhražka bude dostatečná či zda autentické poznání, byť okořeněné žihadly, bude silnější, ukáže jen čas.
Závěrem musím podotknout, že i když naprostou většinu projektů realizujeme vlastními silami, neobejdeme se bez kvalitních konzultantů a oponentů. Konkrétně bych poděkoval Michaele Hradilové, emeritní ředitelce Sportovního gymnázia ve Vrbně pod Pradědem, Dušanu Vodnárkovi, učiteli a koordinátorovi environmentální výchovy, ZŠ Školní ve Vrchlabí a Kateřině Kočí, předsedkyni organizace ACTAEA.