Evaluace, přidaná hodnota, testování

Trendem současné evaluace v rámci vzdělávací politiky je přenést zodpovědnost za vlastní vzdělávání ve škole na samotnou školu, respektive na její vedení. Vždyť školský zákon říká, že za vše, co se ve škole děje, je odpovědný ředitel školy.

Aby škola mohla sledovat svůj vzdělávací vývoj, potřebuje zajistit srovnatelná data. Aby školu bylo možné porovnávat s ostatními, je nutné sjednotit parametry - stanovit standardy. Ty jsou postupně centrálně vytvářeny. Zároveň rozpoutávají diskuze na téma jejich kvality, správnosti a opodstatněnosti. Rozdělují pedagogickou veřejnost na dva tábory - jeden standardy vítá a mluví o nutnosti alespoň částečného sjednocení vzdělávání; druhý je odsuzuje a brojí proti svazování škol jednotnými osnovami. Přes tyto antagonistické názory se oba tábory na jednom shodnou: testování žáků postrádá systematičnost, jednotnost a koordinovanost.

Další složitou otázkou je, kdo má data o škole zajišťovat, zda privátní, či státní sektor. Je zřejmé, že státní testování za tím privátním tak trochu pokulhává.

Školám totiž ještě před několika lety stát prostřednictvím tzv. školského zákona nařizoval provádět evaluaci, ale validní evaluační nástroj nějak opomněl zajistit. Školy se tedy musely obrátit na privátní, tedy komerční sektor. A právě finanční zatížení je vedlo k pečlivému zvážení frekvence jakéhokoli testování žáků a k jejich patřičné motivaci. Druhou stránkou mince, především ve srovnání s ostatními školami, byla poněkud neúplná získaná informace. Ne všechny školy se totiž takového testování zúčastnily.

Zdá se, že v posledních letech se do této otázky obulo MŠMT prostřednictvím ČŠI. Proběhla pilotáž plošného testování, připravil se systém cyklického výběrového testování prostřednictvím nového portálu InspIS SET, ve školách probíhají různá mezinárodní testování PISA. A školy testují a testují. Některé mají na tuto činnost opravdu štěstí. Příkladem jsou letošní patnáctiletí žáci, tedy především žáci devátých ročníků základních škol. Privátní testování se pro ně objednávalo na podzim, tedy v době, kdy o tom, které školy budou zařazeny do výběrového zjišťování výsledků žáků České školní inspekce, neexistovaly žádné informace. Navíc školy výsledky komerčního testování potřebují, vždyť tento evaluační nástroj používají již několik let a každý výpadek výsledků ovlivňuje očekávanou vypovídající hodnotu. A osvícenější část rodičovské veřejnosti na výsledky testů také čeká. Rodiče do ruky dostávají nezávislý pohled na své dítě - ne od školy, ne od státní instituce, ale od někoho nezávislého, a to v době, kdy si jejich ratolest volí další studijní cestu.

Začátkem ledna se škola dozví, že byla vybrána do projektu mezinárodního testování OECD PISA a že na přelomu března a dubna bude u patnáctiletých žáků (tedy u těch, kteří již mají v ruce výsledky z privátních testů) zjišťována úroveň čtenářské, matematické a přírodovědné gramotnosti. A tak testujeme znovu, s tím že výsledky se dozvíme nejdříve někdy v příštím kalendářním roce, a to pouze v měřítku mezinárodním. Pro žáky zcela nepodstatná informace, pro samotnou školu okrajová. Testování končí 17. dubna 2015.

Následuje téměř okamžitě po ukončení mezinárodních testů PISA. Ten, kdo si ve Středočeském kraji (ale i v ostatních krajích) podal přihlášku na střední školu zřizovanou krajským úřadem, se automaticky zapojil, bez svého vědomí, do pilotního ověřování jednotných přijímacích zkoušek. Výsledek svého snažení se někteří žáci vůbec nedozvěděli, střední školy nemusely k tomuto pilotu přihlížet. Ani základní školy nevědí, jak jejich žáci uspěly. MŠMT na svých stránkách sice v tiskové zprávě uvádí průměrnou úspěšnost v jednotlivých didaktických testech, ale pro ředitele základních škol je tato informace zcela irelevantní.

Mnoho základních škol bylo zařazeno do vzorku 2 500 škol, ve kterých bylo provedeno výběrové zjišťování výsledků žáků prostřednictvím inspekčního systému elektronického testování InspIS SET. To se týkalo opět žáků devátých ročníků a konalo se v květnovém termínu. V termínu, kde až na výjimky žáci věděli, že jsou přijati na střední školy. Cílem testování bylo „poskytnout žákům, rodičům, učitelům, ředitelům škol i státu objektivizovanou a relevantní informaci o výsledcích vzdělávání“ (citát z výzvy náměstka ústředního školního inspektora). Výsledky budou zveřejněny prostřednictvím již zmíněného systému v závěru školního roku. Tato informace je pro žáky zcela nezajímavá, proto také jejich motivovanost k podání maximálního výkonu byla velice nízká.

Toto rčení se dá těžko zpochybnit. Je otázkou, nakolik je pravdivé i v oblasti evaluačního testování. S množstvím testů zajisté klesá motivovanost dětí k maximálnímu výkonu při jejich řešení. Takto získaná data jsou tedy zavádějící, neodpovídají reálné skutečnosti. Tím dochází k degradaci validity celého testování. A řešení? Nechme privátní testování žít vlastním životem. Státem nařízené testování však logisticky řiďme. Tíhu testů rozložme spravedlivě na všechny školy. Tím dojde k rozložení zátěže pro samotné pedagogy i žáky. Bude jednodušší motivovat samotné děti. Volme vhodné termíny pro vykonávání testů a umožněme školám získat potřebné, dostatečně validní informace. Nevytvářejme žebříčky úspěšnosti, ale zaměřme se na přidanou hodnotu. Pak bude testování žáků opravdovým evaluačním nástrojem.