Edo, povídej

Eda ví, že jej rodič má rád, zároveň ví, že je rodič naštvaný, protože musel do školy, ale Eda také ví, že se bude mluvit pravda. Víme to i my. Důvodem takových setkání bývá

V druhém případě se toto setkání uskutečňuje ve chvíli, kdy byl žák podruhé vyloučen z výuky. Toto právo má učitel naší školy zakotveno ve školním řádu. Uplatňuje jej pouze ve chvíli, kdy žák během výuky opakovaně není přístupen domluvě, napomínání a znemožňuje proces výuky.

K takovému opatření sahá učitel nerad, a jen je-li to nutné. Žák poté odchází do sborovny, kde je vždy přítomen dozorující učitel a žák pod jeho dohledem vykonává svou práci.

Za jedno vyloučení je žáku uděleno napomenutí třídního učitele, za dvě důtka třídního učitele, za tři pak snížený stupeň z chování. hodnotíme individuálně, zohledňujeme jejich možnosti.

Každé vyloučení z výuky je zaznamenáno do třídní knihy a sděleno rodičům prostřednictvím žákovské knížky, případně telefonicky. A právě po druhém vyloučení je rodič pozván do školy, abychom se za přítomnosti zákonného zástupce, žáka, třídního učitele a výchovného poradce společnými silami pokusili zjistit a nalezli cestu k nápravě.

Pro rodiče není samozřejmě zpočátku takové sezení příjemné, ale záhy si uvědomí, že jsme se nesešli proto, abychom „vedli válku“. Žák sám provede a na závěr se společně

Obvykle je žákovi zavedeno tzv. denní hlášení. V praxi to znamená, že obdrží dokument, do něhož si po skončení každé vyučovací hodiny nechá od příslušného učitele zapsat hodnocení své práce i chování. Po skončení výuky přichází za zástupcem ředitele a společně konzultují úspěchy i neúspěchy každého dne. Rodiče doma toto hlášení podepisují. Ve chvíli, kdy je zřejmé zlepšení, je denní hlášení ukončeno. Sledované období nepřesahuje dva týdny.

V průběhu letošního školního roku od září do března jsme takto pracovali s osmi žáky a u sedmi z nich byl výsledek pozitivní. Bylo pro ně velmi důležité, že se s nimi probíralo nejen jejich selhání, ale především postupné zlepšování se. Potkáváme se na chodbách a i nadále mají potřebu sdělovat, co se jim daří a co ne. Je důležité si na ně vždy udělat čas a vyslechnout je. Jeden žák však i přes veškerou snahu stále selhává, dál proto hledáme cestu, aby začal být za své chování zodpovědný.

V jeho případě nezbývá než využít individuální výchovný plán, který je určen právě pro žáky, kteří nejsou schopni přijmout školní pravidla. Pravidelně jednou týdně se pak scházejí všechny zainteresované strany, tj. dítě, zákonný zástupce, zástupci školy, případně další odborníci, a posuzují jeho plnění. Podle našich zkušeností by individuální výchovný plán měl být ukončen nejdéle v rozsahu jednoho pololetí.

S našimi žáky však nepracujeme jen ve chvílích, kdy už „hoří“. Zástupkyně ředitele dochází do tříd průběžně, konzultuje každou situaci s třídními učiteli, setkává se s terénními sociálními pracovnicemi, psychology a pedagogy z poradny a samozřejmě také s rodiči, hovoří s žáky.

Každý máme „duši“ a pečujeme o ni. Někdo více, někdo méně. Děti potřebují pomoct nastavit hranice, rozlišovat dobré a špatné, cítit zodpovědnost za sebe sama, získat sebedůvěru, ale přitom neubližovat druhým, potřebují mít pocit sounáležitosti, jistoty. To vše je pro ně velmi těžké, ale my se pokoušíme k tomu společnými silami dospět.