S náměstkem hejtmana Jihomoravského kraje pro vzdělávání a strategii chytrého regionu Jiřím Nantlem jsme si v rozhovoru povídali o nerovnostech ve vzdělávání, komunikaci mezi zřizovatelem a řediteli i o chystaném kariérním systému ředitelů
.
Pane náměstku, podílel jste se na Strategii 2020, jak se s odstupem díváte na tento dokument? A co říká o jeho implementaci to, že se v současné strategii 2030+ opět objevuje jako cíl rovnost ve vzdělávání? Je to známka toho, že se jej za deset let nedaří naplňovat?
Že se to úplně nepodařilo, je zjevné i z dat, a obávám se, že z velké části se o to ministerstvo školství seriózně ani nepokusilo. Řada cílů vyhlášených Strategií 2020 byla prostě posunuta do nové strategie a nové dekády. Ve vzniku obou strategií vidím určité rozdíly. Za Strategií 2020 stála určitá politická představa a vlastně i budování konsensu nad vzdělávací politikou. Tehdy jsme do jisté míry řešili, že ten systém byl rozbitý. Aktéři ve školství nedůvěřovali ministerstvua poptávali dlouhodobou vizi, od které očekávali, že přežije střídání politických figur. U Strategie 2030+ byly podmínky její tvorby, řekněme dobrá vůle všech typů aktérů, daleko příznivější, ale naopak tam postrádám viditelné politické zadání. Daleko větší roli zjevně měla odborná poradní skupina, která nastavila i některé cíle, za nimiž – jak se teďukazuje – žádný politický koncept nestojí. To je zejména velmi nejasná otázka středního článku. Co se týká tématu rovných příležitostí,