Čtení bývá v prostředí českého školství tradičněji spojováno spíše s texty beletristické povahy, a tedy s hodinami českého jazyka a literatury. Jak ale ukazují naše zkušenosti, chceme-li ze žáků vychovávat přemýšlivé a nezávislé čtenáře, pak toto zaměření není dlouhodobě udržitelné. Navíc zařazování čtení i do naučných předmětů je přínosné nejen pro žáky, ale i pro jejich učitele a zároveň přispívá ke kultivaci prostředí celé školy. Nejde to však samo. Je důležité myslet na podporu žáků i jejich učitelů. Jak ukazuje řada zahraničních zkušeností (např. Dobbs et al., 2017; Piper et al., 2016), učitelé v tomto úkolu dlouhodobě nemohou zůstat sami.
Čtení v oborech
Michala
Kafková
členka čtenářského týmu Pomáháme školám k úspěchu
Miloš
Šlapal
člen čtenářského týmu Pomáháme školám k úspěchu
Z pozice žáků může vhodně zvolený text sloužit jako tzv. háček. Pokud se, obsahem či formou, stane pro žáky atraktivní, následně podnítí jejich zájem a zapojení, což je nezbytným východiskem jejich vlastního učení. Text lze také zařadit v průběhu hodiny, kdy z něj žáci s pomocí různých postupů získávají nové informace či si při svém poznávání upravují v mysli ty, které již mají. Žáci tak získávají příležitost být ve svém učení daleko více aktivní a čtené informace proměňovat ve znalosti. Čtení se v tomto případě stává nástrojem učení.
Zařazování čtení do hodin naučných předmětů však může jít ještě dále, tj. čtení (a psaní) je nejen nástrojem, ale i cílem výuky naučných předmětů. To proto, že čtení a psaní jsou v rámci konkrétního oboru činnosti, které jsou závislé na kontextu – na tom, v rámci kterého oboru je daný text čten či psán. Žáci tak mohou prostřednictvím velké šíře