Co znamená vést druhé hodnotami?

Vydáno:

Hodnoty si můžeme představit jako neviditelné magnetické póly, které - ať již vědomě, nebo nevědomě - orientují naše hodnotové kompasy. V běžné řeči hodnoty znamenají to, čeho si jednotlivci nebo skupiny váží, za co jsou ochotni něco obětovat, případně zaplatit.

 

Co znamená vést druhé hodnotami?
Mgr.
Jiří
Šmejkal
kouč a lektor Koučink akademie Libchavy
Pohled na hodnoty se v historii vyvíjel. Hodnoty jako metaforu zavedl německý myslitel Rudolf Hermann Lotze v polovině 19. století, aby vyjádřil, čím se naše hodnocení řídí. Na rozdíl od starších pojmů dobra a zla, které mají absolutní povahu "buď-anebo", počítá pojem hodnot s tím, že i naše hodnocení bývají odstupňovaná "více-méně" a často vycházejí z porovnávání. Hodnoty rovněž nelze chápat odděleně, protože zpravidla vždy tvoří uspořádané soustavy, hierarchie hodnot.
Vést druhé hodnotami znamená vědět a cítit, o jaké hodnoty se v životě opírám já sám.
Na jedné straně jde o schopnost vést vlastním příkladem, kdy není třeba mluvit o tom, jakou hodnotu svým chováním vyjadřuji. Jsem vzorem, "jdu" a ostatní mě v ideálním případě napodobují, následují. Na druhé straně jde o schopnost srozumitelně formulovat, co daná hodnota znamená a shodnout se na tom, zdali ji chápeme podobně. Výsledkem vyjasnění je nejlépe stejná představa o stavu žádoucím.
Vezměme si například respekt. Rodiče spolehlivě poznají, zda je ředitel či učitel respektuje. Na druhé straně je dobré vědět, co respekt vlastně znamená. Co konkrétně dělá, co cítí a jak jedná člověk, který respektuje. Jde vlastně o propojení pocitového a rozumového světa. Pokud zůstanu jen v pocitu, tak respektuji a nevím, jak to dělám. Pokud jsem pouze v rozumu, vím všechno o respektu, ale to automaticky neznamená, že se chovám "respektuplně". Znáte to z praxe? Žák překročí pravidla spojená s respektem, a přesto víte, že vás respektuje. Nebo naopak říká něco, co říci smí, přestože vyjadřuje "nerespekt".
Pokud z hodnoty uděláme, v dobré víře, povinnost, je možné, že se z ní vytratí její duch a nahradí ji dovednost, která může být v rozporu s tím, co v dané chvíli cítíme.
Vést druhé hodnotami tedy znamená být autentický, čitelný, opravdový.
Bdít nad rovnováhou mezi tím, co si myslím, co cítím, co říkám a jak se chovám.
Vést druhé hodnotami znamená vědomě se na hodnoty zaměřovat. Zabývat se společně tím, co je pro nás důležité, cenné, významné či hodnotné. Co nám společná práce přináší? Proč se to vlastně učíme? Jakou hodnotu má vzdělávání v našem pojetí pro žáky, rodiče, pro společnost? Jaké hodnoty svým přístupem podporujeme? Otázkami zaměřenými do oblasti hodnot můžeme každodenní rutinní činnosti vědomě propojovat s hodnotami. Například recitace básně: K čemu mi to bude? Recitace rozvíjí odolnost (možnost "pracovat" pod tlakem), citlivost (potřeba sebevyjádření), inspiraci (sdílení mého pohledu na svět), trpělivost (při nácviku přednesu), tvořivost (při volbě způsobu učení) a radost. Naše práce je snadnější, pokud je vědomě propojená s hodnotou, pokud má nějaký vyšší nebo další smysl. Přirozené přitom je, že činnost jako taková má hodnotu sama o sobě - pokud je dobrá pro mě, pro ostatní lidi a pro svět.
Vést druhé hodnotami znamená jasně deklarovat, na jakých hodnotách je naše společná práce založena.
Ze zkušenosti je patrné, že nesoulad mezi lidmi mnohdy vzniká na základě hodnocení, která vycházejí z odlišných hodnotových systémů. Jaký soulad může například vzniknout, pokud rodič u svého dítěte podporuje soutěživost, sebeprosazení a dravost, učitel se zaměřuje na sounáležitost, spolupráci a vřelé vztahy, ředitel usiluje o řád, poslušnost a systematičnost a žák dychtí po hravosti a tvořivosti zaměřené na úspěch v materiálním světě? Jak by to tedy mohlo ideálně fungovat? Ředitel má jasnou vizi a vybere si spolupracovníky, kteří si v ní našli své místo, neb souzní s hodnotami, na kterých je vize vystavěna. Škola se tak může srozumitelně prezentovat a rodiče vědí, s čím mají počítat. Učitelé mohou pevně stát ve své roli s vědomím, co škola nabízí a co nenabízí.
Vést druhé hodnotami možná znamená přestat dělat věci, které časem pozbyly hodnoty:
Nedělat věci formálně, jen proto, že je někdo kdysi v dobré víře vymyslel a zavedl. Nesledovat to, co nás rozděluje. Zaměřit se na to, v čem se shodujeme, z čeho můžeme vyjít, na čem chceme společně stavět.
Nevedeme hodnotami pouze jednotlivé lidi, ale také celý tým pedagogů a ostatních pracovníků školy. Hodnota vyjádřená jedním slovem nebo větou může kolektiv stmelit a může mu dát společný cíl, který dává smysl a chuť se společně zapojit. Jedním z významných zdrojů takových myšlenek je Jan Amos Komenský. Představte si, že si vyberete pro svůj tým jednu z jeho myšlenek, kterou nabídnete týmu k následování, například:
"Naši učitelé by neměli být podobni sloupům u cest, jež pouze ukazují, kam jít, ale sami nejdou."
Nejprve si společně promluvíte o významu, který věta vyjadřuje, pak najdete, co to všechno přinese, když větu společně začnete naplňovat v praxi. Takovým způsobem můžete své pedagogy vést k uvědomění, že učení je disciplína potřebná pro život, že život se neustále mění a rozvíjí, a proto je potřeba s ním držet krok a nacházet svá rozvojová témata, která budou prospěšná pro životy žáků.
"Takový příští věk, jak jsou vychovávaní příští jeho občané."
A jedna dobrá zpráva nakonec. Existují univerzální hodnoty! Hodnoty, které jsou podle zkušenosti lidstva přijatelné pro "všechny" lidi na Zemi. Mohou to být například odpuštění, respekt, láska, přátelství, tvořivost, různorodost, radost, důvěra, víra, pracovitost, disciplína, moudrost, odpovědnost a v neposlední řadě rovnováha. Speciální kategorii by pravděpodobně mohla tvořit smysluplnost. Jak zařídit, aby každodenní práce (nejen při vedení druhých hodnotami) byla smysluplnější - nebo "smyslůplnější"?