Co není kariérové poradenství

Současní žáci prvních tříd základní školy budou vstupovat na trh práce po roce 2030, nikdo ale v současné době netuší, jak bude prostředí práce v dané době vypadat. Můžete namítnout, že to není nic nového, že je osud pedagogů, že připravují na život ve společnosti, která se vyvíjí. Jenže doposud jsme nežili ve společnosti, která se vyvíjí takto dynamicky, a to zejména vzhledem k dopadu rozvoje technologií, ale i postupující globalizaci. Lidem totiž začínají mimo jiné v práci významně konkurovat roboti, umělá inteligence je v mnoha ohledech ve svém výkonu spolehlivější než člověk.

Prognózy vypadají jako úryvek ze sci-fi románu, ale ne nadarmo se tomuto tématu věnovalo i poslední Světové ekonomické fórum a i v České republice se čím dál více mluví o čtvrté průmyslové revoluci neboli o Průmyslu 4.0. Budu-li citovat profesora Michala Pěchoučka z ČVUT, který letos vystoupil jako jeden z hlavních řečníků na konferenci iniciativy Úspěch pro každého žáka, To je poněkud nepředstavitelné.

Ať už to bude ve výsledku o nějaké procento více či méně, je zřejmé, že se s trhem práce něco významného děje, a v této souvislosti je dobré si i připomenout, že Česká republika patří k průmyslovějším zemím světa a průmysl je oblast, kde je automatizace „nejjednodušší“. Navíc u nás aktuálně vládne akutní nedostatek lidí na pracovním trhu, a pro firmy je tedy v dobách ekonomické prosperity výhodné co nejrychleji svou výrobu robotizovat. Automatizace se ale netýká jen profesí ve výrobě, umělá inteligence může snadno nahradit i kvalifikovanější pracovní pozice, např. v administrativě, je to jen záležitost času a investic do vývoje takovýchto technologií.

A jak s tím souvisí kariérové poradenství? V poslední době je na něj kladen takový důraz právě proto, že a aby počáteční vzdělávání s tímto vývojem počítalo. Kariérové poradenství tedy být rada do života, jaké nejlepší zaměstnání se pro daného žáka podle jeho vzdělávacích výsledků hodí, protože daná profese už za pár let jednoduše nemusí vůbec existovat. Například současný trend podpory technického vzdělávání by tedy v žádném případě neměl sloužit k tomu, aby se co nejvíce žáků poslalo do učebních oborů, kde „nejsou aktuálně zaplněné lavice“, ale mělo by vést k zájmu dětí a mladých lidí o tuto oblast uplatnění v nejširším slova smyslu. Technické obory budou do budoucna beze sporu prosperující oblastí, ale zároveň i prostředím, kde poběží vývoj „raketovou“ rychlostí, a předpokládá se, že na to pracovníci v této sféře budou muset být připraveni reagovat, a tedy se i neustále . Nejde tedy v žádném případě o to, sem „zaparkovat“ děti, které pro tuto oblast nezískají větší nadšení, ale mělo by jít naopak o to, ji nechat žáky objevit a seznámit se s takovým prostředím. To se netýká jen technických oborů, ale i dalších oblastí lidské činnosti, které se rovněž proměňují, jako je sociální oblast, umění, personalistika apod.

Celkově je potřeba vést žáky dlouhodobým vzdělávacím procesem k tomu, aby byli schopni v těchto složitých a neustále se měnících podmínkách do budoucna nejen přežít, ale i . Kariérové poradenství tedy může mít jakoukoliv formu, která to podpoří. Určitě tedy o zaškatulkování žáka do nějaké konkrétní profese a ujišťování, že ho tato konkrétní práce bude celý život živit. Dnešní mladí lidé se budou potřebovat rychle rozhodovat a orientovat se v široké nabídce příležitostí a také budou muset unést určitá rizika, která s sebou nesou zmiňované trendy ve společnosti.

Kariérové poradenství ale také to, že se žák přijde poradit k nějaké autoritě, která rozumí tomu, jak by měl vypadat jeho život. Nikdo takový neexistuje a budoucí dospělý člověk. Kariérové poradenství a vzdělávání celkově mu může jenom pomoci si toto uvědomit a klást mu otázky, které mu pomohou stát pevněji na svých nohou při rozhodování o svém dalším směřování. Kariérové poradenství je obor, který má za sebou přibližně 100 let vývoje, a my se nemůžeme vrátit o 30 let zpět a testovat, jaké mají děti zájmy, a podle toho je rozřazovat do profesních kategorií. Tato etapa už je překonaná, a proto je potřeba začít uplatňovat aktuální poznatky z oboru kariérového poradenství, který se i nadále vyvíjí. V České republice ale na mnoho odborníků v tomto směru zatím ještě nenarazíte.

V období 2010-2014 proběhly v České republice dva běhy distančního kurzu Univerzity ve Stockholmu, které vedly zakladatelky vysokoškolského oboru kariérového poradenství na této univerzitě, a několika desítkám českých účastníků představily novodobé přístupy, teorie a osobnosti v kariérovém poradenství, jako je například Vance Peavy (jeho kniha je k dispozici v češtině, vydalo ji Centrum Euroguidance při DZS) nebo Norm Amundsen a další. Není úplně praktické začít vymýšlet, jak bychom mohli přistupovat ke kariérovému poradenství „od nuly“, je potřeba vycházet z již ověřených teorií a na jejich základě rozvíjet celý podpůrný systém. Nutná bude v tomto směru intenzivní spolupráce mezi školami, firmami, výzkumnými institucemi apod. Ve stávající situaci totiž není mnoho prostoru pro „kutilství“.

A co za současné situace mohou dělat školy? Na prvním místě by si měly být změn plně vědomy, měly by reflektovat současný vývoj při přístupu k žákům a hlavně jim v souvislosti s vývojem společnosti, technologií a trhu práce spíše než předstírat, že na ně máme odpovědi. Měly by jim umožňovat co nejvíce se seznámit s reálným fungováním světa práce v praxi, např. návštěvami různých moderních firem a zvaním si odborníků z praxe do výuky, např. z řad rodičů.

V rámci mezinárodního projektu vznikla také příručka pro školy , která vyšla v roce 2012 v češtině. V publikaci je uveden alespoň základní přehled vývoje teorií kariérového poradenství a jejich kritik. Najdete v ní například stručně popsaný přínos Donalda E. Supera (1910-1994):

Dále se například můžete dočíst, že teorie učení kariérového poradenství podle Johna Krumboltze

Publikace je určena pro školy, proto je citované otázky možné směřovat i na učitele a místo slova „klient“ si dosadit „žák“. Pedagogové v ní najdou příklady, jak mohou k tomuto tématu směrem k žákům přistupovat. Určitě ale nedoporučuji považovat publikaci za metodickou „kuchařku“, ale spíše za zdroj inspirace do výuky na základě toho, co se osvědčilo zapojeným školám. To je zatím minimum, co je možné v aktuální situaci pro rozvoj kariérového poradenství na školách udělat. Na další, systematičtější podporu v tomto směru si budou muset pracovníci ve školství počkat, až si ministerstva a další instituce uvědomí závažnost současné situace a začnou společně vyvíjet pro školy podporu.