Co by (ne)mělo chybět v žádné smlouvě

Vydáno:

Tento článek volně navazuje na článek publikovaný v Řízení školy 4/2017, který se věnoval úskalím při procesu uzavírání smluv. Zde1 se blíže zaměříme na obsahové náležitosti smluv, tedy na to, co by ve smlouvě (ne)mělo chybět, aby byla vaše pozice ve smluvním vztahu dostatečně silná a měli jste nástroje, jak dosáhnout splnění povinností druhou smluvní stranou.

 

Co by (ne)mělo chybět v žádné smlouvě
Mgr. Bc.
Adam
Hlaváč
firemní právník v Pardubicích
Forma smlouvy
Na tomto místě je vhodné připomenout, že smlouva může být uzavřena různými způsoby (např. ústně, telefonicky, e-mailem, faktickým jednáním smluvních stran nebo v listinné podobě). Byť všechny formy uzavření smlouvy vedou k tomu, že se smluvní strany zavážou k plnění smluvních povinností, různé formy mají vliv na možnost pozdějšího
prokazování
, na čem se vlastně smluvní strany dohodly. To je pak klíčové v situaci, kdy jedna smluvní strana poruší své smluvní povinnosti a druhá potřebuje (ať již smlouvu porušujícímu smluvnímu partnerovi, nebo soudu) prokázat, že se k plnění těchto povinností protistrana skutečně zavázala. Z důvodu právní jistoty a potenciální budoucí potřeby unést důkazní břemeno tak lze doporučit uzavírat smlouvy jen v takové formě, která umožňuje trvalé zachycení sjednaného obsahu, tedy
ideálně písemně
. Doporučení a rady uvedené v dalších kapitolách tohoto článku se tedy vztahují právě k písemné formě smlouvy.
Předmět smlouvy
Základním kamenem jakékoliv smlouvy je tzv.
předmět smlouvy
2. Jedná se o souhrn základních práv a povinností, které na sebe smluvní strany uzavřením smlouvy přebírají, a proto by vymezení předmětu smlouvy nemělo v žádné smlouvě chybět.3 V opačném případě může být taková smlouva posouzena jako neplatná pro svou neurčitost.
Zjednodušeně lze říci, že předmět smlouvy určuje, co se smluvní strany zavazují prodat/vyměnit/zhotovit/provést apod., za kolik a zpravidla i dokdy. Vymezení předmětu smlouvy tak předurčuje, o jaký typ smlouvy se bude jednat, zda půjde o smlouvu kupní, o dílo, nájemní apod. Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen "OZ"), obsahuje v ustanoveních § 2055 až 2893 právní úpravu nejčastějších a nejpoužívanějších typů smluv. U každého smluvního typu je vždy první paragraf nadepsán "Základní ustanovení". Právě základní ustanovení obsahuje zákonné požadavky, co musejí smluvní strany učinit předmětem své smlouvy, aby bylo možné ji podřadit pod daný smluvní typ a aplikovat na ni další zákonná ustanovení, která blíže vymezují práva a povinnosti smluvních stran.
Jedním z nejčastějších
smluvních typů
je kupní smlouva. V základním ustanovení k tomuto smluvnímu typu (§ 2079 odst. 1 OZ) se uvádí:
"Kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu."
Jak je uvedeno výše, vymezení předmětu smlouvy by mělo kopírovat základní ustanovení daného smluvního typu, a tedy by mělo znít v písemné podobě například takto:
"Touto kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá notebook značky XY typ YZ výrobní číslo 12345 (dále jen "předmět koupě"), a umožní mu nabýt vlastnické právo k němu, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu ve výši 10 000 Kč."
V kapitole uvedené výše (o formě smlouvy) bylo zmíněno, že smlouva nemusí mít vždy písemnou podobu. Tak je tomu obecně i v případě kupní smlouvy. Ta se velmi často uzavírá i formou písemné objednávky (např. e-mailem), s její následnou akceptací buď ústně, písemně (např. e-mailem), nebo dokonce faktickým konáním, a to dodáním objednaného zboží. Byť tedy v těchto případech nebude existovat písemné ujednání o předmětu smlouvy, jak je příkladmo uvedeno výše, nic to nemění na situaci, že smluvní strany mezi sebou musely uzavřít (ústně, telefonicky, e-mailem apod.) kupní smlouvu s vymezením předmětu smlouvy, tedy co prodávající odevzdá kupujícímu, kolik kupující za tuto věc zaplatí a že dojde k převodu vlastnického práva k této věci.
Lze tedy uzavřít, že obě smluvní strany by před faktickou realizací svého smluvního vztahu (koupě, zhotovení díla, nájem apod.) měly mít jasno v tom, že mezi sebou mají jednoznačně specifikován předmět smlouvy, tedy základní práva a povinnosti vyplývající pro daný smluvní typ ze základního ustanovení v OZ.
Bližší specifikace práv a povinností smluvních stran
Nalezení shody na předmětu smlouvy je sice základním, nikoliv však jediným bodem, který je třeba při sjednávání smlouvy zvážit.
Práva a povinnosti
sjednané v předmětu smlouvy totiž vyvolávají spoustu dalších situací, které mezi smluvními stranami musejí být upraveny. Typicky se jedná například o
a)
lhůtu, ve které má každá smluvní strana splnit své povinnosti,
b)
kvalitu, v jaké má být smluvní plnění poskytnuto,
c)
místo, kde má být plnění poskytnuto (a s tím spojené náklady na dopravení předmětu plnění na dané místo),
d)
to, jak se mají strany zachovat v případě vadného plnění, apod.
Na rozdíl od předmětu smlouvy však OZ nevyžaduje, aby si i tyto na předmět smlouvy
navazující aspekty
mezi sebou smluvní strany ujednaly. OZ je totiž upravuje a tato zákonná úprava se použije právě tehdy, má-li být řešena situace, kterou si smluvní strany výslovně neujednaly ve smlouvě.
V případě shora uvedeného příkladu o kupní smlouvě na notebook, ve které smluvní strany nesjednají nic jiného než předmět smlouvy, by byly zmíněné vedlejší aspekty upraveny tak, že
a)
obě strany mohou dle ustanovení § 1958 odst. 2 OZ vyzvat druhou smluvní stranu ke splnění její povinnosti ihned a ta je povinna vyhovět bez zbytečného odkladu,
b)
kvalita plnění (notebooku) musí být dle ustanovení § 2095 OZ vhodná pro účel patrný ze smlouvy, jinak pro účel obvyklý,
c)
nepeněžité plnění, tj. předání notebooku, musí být dle ustanovení § 1955 odst. 1 OZ provedeno v sídle prodávajícího a peněžité plnění, tj. zaplacení kupní ceny, musí být dle ustanovení § 1955 odst. 2 provedeno také v sídle prodávajícího.
Byť tedy OZ do jisté míry nahrazuje potřebu sjednávat smlouvy "do posledního puntíku" a čistě teoreticky umožňuje, aby smluvní strany sjednaly skutečně jen předmět smlouvy a vše ostatní
nechaly na zákonné úpravě
, rozhodně
nelze tento postup považovat za vhodný
. Naopak lze doporučit, aby smluvní strany využily široké smluvní volnosti, kterou jim OZ dává4, a dle své potřeby a v mezích dosaženého smluvního kompromisu ujednaly vše pro ně podstatné přesně dle svých požadavků. Zákonná úprava totiž ze své povahy nemůže nijak zohledňovat kompromis, kterého mezi sebou mohou smluvní strany při sjednávání smlouvy dosáhnout, a je proto koncipována jako nejzazší možné řešení. Proto bude zákonná úprava ve většině případů k jedné straně výrazně přívětivá, zatímco pro druhou značně nepříznivá. Toto výrazné rozpětí může
eliminovat
právě vzájemná a oboustranně přijatelná dohoda stran.
Zajištění splnění smluvních povinností
Byť se ve fázi sjednávání smlouvy oběma stranám často jeví, že spolupráce podle smlouvy bude fungovat bezproblémově a hladce, realita může být následně diametrálně odlišná. Z tohoto důvodu je třeba si už při vyjednávání smlouvy položit otázku: "Co se stane, pokud protistrana své povinnosti nesplní?"
V případě "minimalistické" smlouvy (tedy při sjednání pouze předmětu smlouvy) se bude vše řídit právní úpravou obsaženou v OZ, tedy bude možné domáhat se vůči protistraně splnění zákonných povinností, popřípadě se domáhat náhrady škody5 nebo vydání bezdůvodného obohacení. Nevýhodou zákonných nároků (zejména práva na náhradu škody a vydání bezdůvodného obohacení) je to, že pro jejich úspěšné vymožení v soudním řízení je třeba je přesně vyčíslit a předložit k tomuto vyčíslení důkazy.
Pokud však bude smlouva obsahovat nad rámec sjednaného předmětu smlouvy i další, pro smluvní strany důležitá smluvní ujednání (místo plnění, čas plnění, způsob odstraňování vad plnění apod.), je možné každou ve smlouvě uvedenou povinnost druhé smluvní strany (a to včetně základních povinností vyplývajících z předmětu smlouvy) zajistit tzv.
smluvní pokutou
. Smluvní pokuta je institut zakotvený v § 2048 a násl. OZ a jejím smyslem je právě posílení postavení oprávněné strany vůči povinné straně v případě, že tato neplní své smluvní povinnosti. Nespornými výhodami tohoto způsobu zajištění si, že protistrana bude plnit své smluvní povinnosti, jsou zejména:
a)
zaplacení smluvní pokuty nezbavuje povinnou osobu závazku splnit si povinnost, ke které se smlouvou zavázala;
b)
pro uplatnění smluvní pokuty není nutné, aby oprávněné osobě vznikla nesplněním povinnosti protistranou vůbec nějaká škoda;
c)
v případě správné formulace ujednání o smluvní pokutě lze smluvní pokutu uplatňovat nezávisle (tj. nad rámec) případné škody, která oprávněné osobě vznikla.
Smluvní pokuta ujednaná v souladu s OZ musí být
a)
ujednána pro porušení konkrétní smluvní povinnosti (nikoliv obecně, např. pro porušení kteréhokoliv závazku uvedeného ve smlouvě) a
b)
ujednána v určité výši nebo vymezená způsobem, jak se výše smluvní pokuty určí (např. procentem z kupní ceny za každý den neplnění povinnosti).
Má-li být smluvní pokuta ujednána tak, aby bylo možné uplatňovat vedle nároku ze smluvní pokuty i případnou náhradu škody vzniklou porušením dané smluvní povinnosti, musí to být v ujednání o smluvní pokutě výslovně uvedeno. V opačném případě platí, že smluvní pokuta je tzv. paušalizovanou náhradou škody, a tedy v sobě kompenzuje i případný nárok z titulu náhrady škody. V případě ujednané smluvní pokuty pro porušení povinnosti dodat zboží včas by ustanovení o takové smluvní pokutě mohlo znít například takto:
"V případě, že prodávající nesplní svou povinnost dodat zboží ve lhůtě sjednané v článku X této smlouvy, je povinen zaplatit kupujícímu smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každý den prodlení. Tato smluvní pokuta nemá vliv na případný nárok kupujícího z titulu náhrady škody pro porušení dané povinnosti."
Vedle smluvní pokuty zná OZ řadu
dalších zajišťovacích institutů
, jako je například složení jistoty (§ 2012 a násl. OZ), ručení (§ 2018 a násl. OZ) nebo zajišťovací převod práva (§ 2040 a násl. OZ). Byť i tyto ostatní zajišťovací prostředky mají své výhody a jsou vhodné v určitých specifických situacích, v praxi je v obecné rovině nejčastěji využívána právě smluvní pokuta, a to zejména vzhledem k její jednoduchosti, spočívající v prostém zahrnutí smluvní pokuty do sjednané smlouvy. Ačkoliv lze smluvní pokutu sjednat i ústně, pozdější prokazatelnost takového ústního ujednání by byla velmi obtížná, a proto lze doporučit, aby byly smlouvy obsahující smluvní pokutu sjednávány písemně.
Závěrečná ujednání
Závěrečná ujednání jsou typicky poslední částí smluv uzavřených v písemné formě. Často obsahují ujednání o počtu vyhotovení, ve kterých je smlouva zpracována, ujednání o tom, že si smluvní strany smlouvu přečetly, rozumějí jí a uzavírají ji dobrovolně, popřípadě ujednání vztahující se k jiným částem smlouvy s obecným přesahem. Není výjimkou, že je v této části smlouvy například i ujednání o nezávislosti náhrady škody na smluvních pokutách sjednaných výše v dané smlouvě (tj. příklad ujednání o smluvní pokutě uvedený výše by neobsahoval poslední větu a namísto ní by v závěrečných ujednáních byla formulace:
"Jakákoliv smluvní pokuta sjednaná v této smlouvě nemá vliv na případný nárok kupujícího z titulu náhrady škody pro porušení dané povinnosti."
).
Velmi důležitá ujednání pak mohou být v této závěrečné části zejména v případech, jde-li o
smlouvu s mezinárodním prvkem
(tj. protistrana je z jiného státu než ČR nebo má mimo území ČR dojít k plnění předmětu smlouvy). V takovém případě totiž vyvstávají dvě zásadní otázky:
a)
V jaké zemi bude vedeno případné soudní řízení?
b)
Jakým právním řádem se bude řídit obsah smlouvy?
Právní řád České republiky sice obsahuje právní předpisy poskytující odpovědi na obě otázky6, nicméně ne vždy může být tato "zákonná" odpověď žádoucí - zejména pokud odpověď na obě otázky bude taková, že spor bude veden v zahraničí podle tamního práva. To by totiž znamenalo, že obsah smlouvy bude posuzován optikou jiného právního řádu (a tedy nikoliv dle OZ), což pochopitelně vede ke zvýšeným nákladům spojeným s využitím služeb tamního právního zástupce, a to vedle cestovních výdajů spojených s účastí na soudním řízení samém.
Nejjednodušší cestou, jak těmto komplikacím předejít, je poskytnout odpověď na obě otázky přímo v závěrečných ujednáních smlouvy, a to tak, aby to bylo pro "českou" smluvní stranu výhodné, tedy výslovně sjednat k rozhodování český soud a podřídit smlouvu výslovně českému právnímu řádu. Takové závěrečné ujednání by pak mohlo znít například následovně:
"Veškeré spory vyplývající z této smlouvy a s touto smlouvou související se budou řešit u věcně a místně příslušného soudu [uvést označení vaší smluvní strany, např. kupujícího]. Právní vztahy vznikající z této smlouvy, jakož i právní vztahy se smlouvou související včetně otázek platnosti a následků neplatnosti se řídí českým právem."
Už jen ze shora zmíněných důvodů je vhodné (ať už při tvorbě, nebo připomínkování konceptu smlouvy protistrany) věnovat závěrečným ujednáním stejnou pozornost jako předchozím částem smlouvy.
Závěr
Smlouva je vždy výsledkem
kompromisu obou stran
a právě při tvorbě a vyjednávání jejího obsahu je třeba zvažovat, jaká ujednání jsou v (ne)prospěch vaší strany, a prosazovat ujednání, která by tudíž v takové smlouvě (ne)měla chybět. Proto byly v tomto článku nastíněny některé otázky, nad kterými je třeba se při úvahách zamyslet, a to ať již jde o vytváření vlastní smlouvy, anebo o připomínkování smlouvy, kterou připravila druhá smluvní strana. Jedná se tedy jak o samotné vymezení předmětu smlouvy, tak o otázky spojené s navazujícími právy a povinnostmi obou smluvních stran, včetně zajištění vymahatelnosti povinností protistrany, zejména formou smluvní pokuty. Za pozornost pak stojí rovněž obsah závěrečných ujednání, a to zvláště v případě smluv s mezinárodním prvkem.
1 V tomto článku je vyjádřen právní názor jeho autora. V případě sporu včetně soudního řízení týkajícího se konkrétní věci mohou být stanoviska a závěry třetích stran včetně soudu odlišné od těch, které jsou v tomto článku prezentovány.
2 Předmět smlouvy nelze zaměňovat s předmětem plnění. Zatímco předmět smlouvy je vymezení práv a povinností stran (např. u kupní smlouvy závazek jednoho prodat věc a závazek druhého za ni zaplatit a převzít ji do svého vlastnictví), předmětem plnění je zpravidla konkrétní věc, ke které se práva a povinnosti vážou (např. u kupní smlouvy auto, dům, notebook apod.).
3 Zpravidla by mělo být uvedeno jako jedno z prvních ustanovení smlouvy, hned po vymezení smluvních stran, protože předmět smlouvy předurčuje vymezení dalších práv a povinností smluvních stran.
4 Situací, v nichž OZ neumožňuje smluvním stranám, aby se odchýlily od zákonné úpravy, je velmi málo. K rozlišení dispozitivních a kogentních (donucujících) norem v OZ blíže např. HLAVÁČ, A. Jak "číst" nový občanský zákoník - povaha jeho právních norem.
Řízení školy.
2014, č. 3, s. 14 a násl.
5 K náhradě škody dle OZ blíže např. HLAVÁČ, A. Náhrada škody dle nového občanského zákoníku.
Řízení školy.
2014, č. 5, s. 7 a násl.
6 Pro odpověď ad a) zejména nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech. Pro odpověď ad b) zejména nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 593/2008, o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy.

Související dokumenty

Pracovní situace

Základní momenty novely zákona o pedagogických pracovnících a novely školského zákona
Pedagogičtí pracovníci a pracovní poměr na dobu určitou od 1. 9. 2023 (1. část)
Školský zákon a jeho vyhlášky
2022/2023: Činnosti mateřské školy v 1. pololetí školního roku
Malotřídní základní škola - legislativa
Pravidla rozpočtové odpovědnosti
Shrnutí základních legislativních změn ovlivňujících činnost škol a školských zařízení ve školním roce 2017/2018
Výpověď smlouvy o ubytování
Novela maturitní vyhlášky
Shrnutí změn školského zákona k 1. 9. 2015
Jak „číst“ nový občanský zákoník – povaha jeho právních norem
Právní domněnky v novém občanském zákoníku a jejich rizika
Nájem
Nájem prostoru (místnosti), jehož účelem není bydlení ani provozování podnikatelské činnosti
Zvláštní ustanovení o nájmu prostor sloužících k podnikání
Ubytování (smlouva o přechodném nájmu)
Práva a povinnosti ubytovaného a ubytovatele
Povinnosti (nejen) škol dle zákona o registru smluv
Zveřejňování dodatků smluv v centrálním registru smluv
Objednávky pro zařízení školního stravování z hlediska zákona o registru smluv

Poradna

Jmenování ředitele
Cestovní náklady v případě cesty na soutěž - odborná poradna, odpověď na dotaz
Zahraniční výjezd ředitele školy - odborná poradna, odpověď na dotaz
Cestovní náhrady při cestě na školení - odborná poradna, odpověď na dotaz
Čipy ve školní jídelně - odborná poradna, odpověď na dotaz
Volby do školské rady
Dohoda o výkonu práce z domova
Úplata za zájmové vzdělávání
Směrnice
Pracovní náplň
Nekomunikace
Zřizovatel
Doplňková činnost
Zástup
Pracovnělékařské služby
Jmenování ředitelky
Poplatky školní družina
GDPR
Vychovatelka ŠD
Pracovní neschopnost

Zákony

89/2012 Sb. občanský zákoník