Jestliže se dva žáci devátého ročníku domluví, jeden říká při hodině sprostou básničku a druhý si natáčí na mobil reakci učitelky, jde o nesporný přestupek a zavrženíhodný, nemravný čin. Přinejmenším jeden žák porušil vědomě jednoznačné pravidlo školy (použití mobilu) a musí počítat s následky. Existují vcelku vyspělé státy, ve kterých by po takovém frapantním porušení pravidel následovalo okamžité vyloučení ze školy (i v rámci povinného vzdělávání!).
Činy a jejich následky
PhDr.
Václav
Mertin
dětský psycholog, katedra psychologie FF UK v Praze
Nejsem příznivec trestů, třídní nebo ředitelské důtky pokládám za přežitek, z výchovného hlediska jsou nefunkční, nicméně český školský systém je tak nastaven, takže by měl být v konkrétním případě naplněn. Téměř zletilí žáci se rozhodli pro čin, vědomě porušili pravidla, a proto musejí přijít následky. Na tom není nic k meditaci. Jestli následky nepřijdou, pak je celý edukační systém pro legraci. A nejen pro tyto dva žáky.
Vůbec si neumím představit situaci, že by se za ředitelku nepostavil zřizovatel a případně ČŠI. Názor ČŠI neznám (cítím však, že už mají několik měsíců zpoždění), argumentace odboru školství je naštěstí sice pozitivní, ale velmi slabá. I kdyby škola nebyla naplněná, neměla výsledky, tak uvedený přestupek zůstane přestupkem a
pedagogické rozhodnutí ředitelky musí odbor školství jednoznačně podpořit.
Rodiče mají právo a povinnost hájit své dítě před nespravedlností a případným krutým a neoprávněným zacházením ze strany cizích lidí. Ovšem jen těžko jim mohu doporučit, aby hájili i
nevhodné činy svých dětí.
V takové chvíli jim totiž hrozí velké nebezpečí, že na jednání svých synů časem doplatí sami. Navíc škodí jejich psychickému vývoji.Jestli si totiž chlapci posílí názor, že mezi činy a následky není žádný vztah, tak se zvyšuje pravděpodobnost, že časem si troufnou víc. V tomto případě měli rodiče okamžitě stáhnout video z facebooku, zajít do školy, omluvit se učitelce (jsou za své dítě odpovědní), chlapci se rovněž měli omluvit a spolu s vedením školy hledat cesty, jak čin napravit. Přece neodsuzujeme chlapce, ale pouze jejich čin.
Argumentace matky, že je její chlapec trestán za kritiku rozvrhu, je absurdní. Kdyby rozvrh nekritizovala, škola by tento hnusný čin zametla pod stůl?! Jenže to by byl skutečný důvod pro úvahy o odvolání ředitelky, a ne to, že naplňuje „zákon“.
V našem případě by měli rodiče i pedagogové dohlédnout na to, aby čin nepoškodil chlapce trvale, ale měli by jim pomoct hledat způsob, jak přečin odčinit. Jsou teprve na začátku dospělého života, stále se ještě učí, na chyby při učení mají právo. Rozhodně si proto nepředstavuji, že by žáci měli být potrestáni fatálně – to znamená například tím, že by se nedostali na střední školu.
Ovšem rodiče by měli oba povzbudit (donutit), aby udělali pro učitelku matematiky něco hezkého, užitečného. A když by to nešlo u paní učitelky, tak ve škole je jistě práce dost. Osobně bych to viděl přibližně na čtyřicet až padesát hodin prací prospěšných pro školu pro každého chlapce. A netvrďte mi, že to nejde, že je to proti předpisům! Rozumný rodič by podpořil přesně takové řešení, a ne třídní důtku nebo dvojku z chování. Protože pouze takové řešení posiluje v dětech povědomí souvislosti mezi činy a následky.