Česká republika potřebuje dlouhodobou vizi vzdělávací politiky

Vydáno:

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy připravuje dokument Strategie vzdělávací politiky České republiky do roku 2020, jehož cílem je aktualizovat a konkretizovat směry rozvoje celého vzdělávacího systému. Strategie vznikne na základě veřejné konzultace, kterou ministerstvo zahájilo na konferenci 17. ledna 2013 v Národní technické knihovně v Praze.

Česká republika potřebuje dlouhodobou vizi vzdělávací politiky
Mgr.
Jiří
Nantl
LL. M.
první náměstek ministra školství, mládeže a tělovýchovy
Česká společnost se v posledních deseti letech výrazně proměnila. Potýkáme se s projevy některých dlouhodobějších demografických trendů, poznamenala nás ekonomická krize, ale i dramaticky se rozvíjející technologie, mění se rovněž životní styl a způsob uvažování dospělých i dětí. To vše má poměrně významné důsledky pro vzdělávání. Je nejvyšší čas se nad těmito komplexními změnami znovu důkladně zamyslet a
formulovat jasnou a zřetelnou vizi toho, jaké místo má v dynamicky se proměňujícím světě zaujímat náš vzdělávací systém.
Po mnoha letech velmi široké, někdy až bezbřehé, ale zároveň poměrně roztříštěné diskuze se zdá, že se odborníci, učitelé, rodiče i zaměstnavatelé začínají shodovat na tom, jaká jsou silná a slabá místa našeho vzdělávání i rizika přicházející z jeho širšího okolí. Mezi těmi posledně jmenovanými se často zmiňuje především kolísavá politická podpora pro nutné reformní kroky, která souvisí zejména s funkčními obdobími vlád, a nejasné rozdělení rolí mezi státem, kraji a obcemi. Diskuze se tak podle všeho posouvá od toho, co a jak se konkrétně mají naše děti a mladí lidé učit, k tomu, jak zajistit, aby
celý systém efektivně a udržitelně fungoval
- a to nejen za dva nebo tři roky, ale třeba i v delší perspektivě jedné generace.
Pokud máme této vize dosáhnout, potřebujeme náš vzdělávací systém vybavit fungujícím nástrojem pro jeho strategické řízení.
Vzdělávací politika je ve veřejném diskursu v naší zemi často zaměňována s dokumenty, které ji vyjadřují.
V současné době je v platnosti nejméně
21 resortních koncepčních dokumentů
různého označení, rozsahu a stupně závaznosti s podstatným významem pro oblast vzdělávání; k tomu přistupuje nejméně 8 hlavních národních nadresortních a evropských koncepčních dokumentů. Navzdory tomu nelze konstatovat, že by v České republice existovala dostatečná míra porozumění základním hodnotám, principům a směrům dlouhodobého rozvoje vzdělávacího systému.
Zatím poslední pokus o vytvoření zastřešujícího strategického rámce byl Národní program rozvoje vzdělávání z roku 2001, známý všeobecně pod názvem Bílá kniha. Ta byla
významným milníkem
na cestě k modernizaci českého vzdělávacího systému a její východiska a návrhy jsou v mnohém stále aktuální. Bílá kniha sice iniciovala zásadní změny v českém vzdělávání, v praxi ovšem splnila jen menší část z vytyčených cílů. I když už vypršela doba, na kterou byla její účinnost plánována, dosud nebyla nahrazena žádným srovnatelným dokumentem, který by reagoval na zásadní změny posledního desetiletí - ať už jde o zmiňované společenské a ekonomické změny, o vstup České republiky do Evropské unie nebo zejména decentralizaci vzdělávacího systému zahájenou roku 2004.
Odpovědí na tento deficit je připravovaná Strategie vzdělávací politiky České republiky do roku 2020. Ta by měla být především
základním a závazným vodítkem pro stát, kraje a obce v tom, jakým směrem vést vzdělávací systém.
Návrh, který k veřejné diskuzi předložilo ministerstvo, chce programově usilovat o rozvoj takového vzdělávacího systému, v němž:
 
vzdělání je hodnotou samo o sobě,
 
vzdělávání se nachází v popředí veřejného i soukromého zájmu,
 
kvalitní vzdělávání je přístupné pro každého, funguje efektivně, spravedlivě a dává všem stejnou šanci,
 
žáci a studenti vědí, co se od nich na každé úrovni vzdělávání očekává a co mohou oni očekávat od něj,
 
žáci a studenti se rádi učí a jsou motivováni pro celoživotní vzdělávání,
 
učitelé provázejí žáky a studenty vzdělávacím procesem, pomáhají jim dosahovat maxima jejich možností a spolu s nimi se rozvíjejí.
Konkrétně chce ministerstvo prostřednictvím připravované strategie
posilovat relevanci a prestiž školy
a školního vzdělávání, odstranit slabá místa vzdělávacího systému, formulovat ověřitelné standardy jako předpoklad zajišťování kvality, proměnit roli i připravenost učitelů jako předpokladu kvalitní výuky a zkvalitnit řízení vzdělávacího systému a posilovat jeho kapacity.
O této celkové vizi, ale rovněž o nástrojích a opatřeních nutných k jejímu naplnění povede Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy v následujících několika měsících
důkladnou veřejnou diskuzi.
Ta byla zahájena v lednu 2013 konferencí v Národní technické knihovně v Praze, na níž naváže série kulatých stolů, které budou věnovány klíčovým tématům vzdělávací politiky. Vedle těchto přímých setkání a debat spustilo ministerstvo také
webový portál
k přípravě strategie na adrese www.vzdelavani2020.cz, jehož prostřednictvím komunikuje s veřejností, přijímá podněty a zodpovídá dotazy.
Ministerstvo se také dohodlo na spolupráci s paralelní kampaní neziskové organizace EDUin
„Česko mluví o vzdělávání“
, jejíž cíle jsou v souladu s cíli veřejné diskuze k přípravě Strategie vzdělávání 2020.