Češi na zahraničních školách

Česká legislativa upravující problematiku plnění povinné školní docházky tzv. „jiným způsobem“ není příliš rozsáhlá a v podstatě se omezuje na § 38 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (dále jen „školský zákon“) a § 18 až 21 vyhlášky č. 48/2005 Sb., o základním vzdělávání a některých náležitostech plnění povinné školní docházky (dále jen „VoZV“). Tyto právní normy definují specifičnost tohoto druhu studia a dávají v hrubých rysech elementární návod k postupu ředitele v této problematice. Zdaleka však neobsahují (a ani nemohou obsahovat) všechny situace, ke kterým na kmenových školách dochází.

Dříve, než budou nastíněny některé detaily ve výše uvedeném smyslu, je potřeba vysvětlit základní pojmy:

V případě, že žák s českým občanstvím nastupuje na jeden z těchto dvou typů zahraničních škol, je povinen být současně veden v evidenci kmenové školy, jejíž výběr provede jeho zákonný zástupce. Ředitel kmenové školy tedy takového žáka v běžném správním řízení přijme k základnímu vzdělávání, a to zcela stejně jako jakékoliv jiné dítě. Volbu konkrétní zahraniční školy mu rodiče žáka dají formou oznámení pouze na vědomí. Po přijetí je žák následně zaveden do školních evidenčních systémů, matriky, je pro něj vytvořen katalogový list. Do doložky katalogového listu se uvede, že žák je vzděláván dle § 38 školského zákona. Status tohoto žáka pak je formálně „registrovaný“, je zařazen do nějaké třídy kmenové školy, avšak běžné každodenní výuky se v této třídě samozřejmě neúčastní. Přestože žák existuje tedy prakticky pouze v administrativní rovině, dostává na něj škola státní dotace ve výši čtvrtiny příspěvku na skutečně studujícího žáka. Jediná situace, kdy může dojít k reálnému kontaktu žáka a pedagogů/ředitele kmenové školy, je případ, že zákonný zástupce požádá o konání komisionální zkoušky z vybraných předmětů. Pak je ředitel povinen ustanovit tříčlennou komisi, která přezkoušení uskuteční. Podle § 18 odst. 1 VoZV se tak děje z jazyka českého a předmětů vztahujících se svým obsahem k České republice (vlastivěda, zeměpis, dějepis).

Je tedy takový žák z pohledu školy výhodný, či nikoliv? Dle výše uvedených argumentů ano, vzdělávací instituce na něj získává finanční prostředky, přestože fyzicky ve škole nestuduje a ve svém totálním důsledku pak fakticky umožňuje vzdělávání ve třídách s nižším počtem žáků (je ve stavu a přitom nepřítomen) čili zvyšuje efektivitu pedagogického procesu.

Negativa neexistují? Teoreticky ne, ale prakticky? Je možné vzít text předchozích odstavců a vhodnými glosami ho převádět do konkrétních situací: „Žák je povinen být v evidenci kmenové školy.“ Zákon to říká, ředitel to ví, ale rodič? Neví. Protože žije v zahraničí, jednoduše své dítě přihlásí pouze do školy v cizím státě. V ČR to pravděpodobně nikdo nezjistí, chybí sdílení údajů mezi školami a státem - registrem obyvatelstva. Snad to časem zjistí alespoň ten rodič a bude následně žádat o přijetí do kmenové školy. Původní otázka nyní dostává jiný tvar: ředitel to ví, rodič to ví, ale co na to zákon? Školní rok dle legislativy ČR začíná s počátkem září. Kde - na jaké kmenové škole - však byl žák registrován v mezidobí mezi zahájením školního roku a okamžikem uvědomění si pochybení rodiče? Zákon neví, protože je to v rozporu s jeho principy, rodič ví, ale raději nepoví a ředitel? Neví. Co s tím? Jak napravit pochybení zákonných zástupců a přitom sám neporušit zákon? Přijmout žáka se zpětnou platností? Snad je lepší poslední větu ponechat jen jako řečnickou otázku...

„V případě, že žák českého občanství nastupuje...“ Co však, když žák má krom občanství ČR ještě občanství jiného státu? Fakticky to umožňuje zákon č. 186/2013 Sb., o státním občanství České republiky a o změně některých zákonů (zákon o státním občanství České republiky). Typickou situací je např. žák českého otce a německé matky, mající obojí občanství. Tato matka pak přijde za ředitelem kmenové školy přesvědčit ho o tom, že její dítě končí povinnou školní docházku podle české legislativy a bude v ní pokračovat podle německých zákonů. Čili ho žádá, aby veškerou dokumentaci zaslal německé škole. Výklad zákona je zde ale poměrně jasný. V případě, že má dítě české občanství, musí studovat podle české legislativy bez ohledu na to, zda má x dalších občanství. Ředitel kmenové školy při jednání s takovým rodičem funguje jako „translátor“ překládající dosti složité zákonné fráze do laicky srozumitelné formulace a ještě navíc velmi často v cizím jazyce. Dovedeno do extrému, přijde matka za měsíc znovu s tím, že německá škola nemá stále od nás dokumentaci o jejím dítěti... Pocity marnosti nejsou namístě, pokus o objasnění situace je potřeba opakovat.

„Zákonný zástupce požádá o konání zkoušky z vybraných předmětů.“ Poměrně běžně dochází u rodičovské veřejnosti k záměně slůvek „může“ a „musí“. V případě, že syn/dcera studuje na zahraniční škole na území ČR, žák musí dle § 18b VoZV konat komisionální zkoušky za období nejméně jednoho pololetí školního roku, nejdéle však za období dvou školních roků. Obvykle se tak děje v půlroční frekvenci. V případě, že je však žák v cizí škole v zahraničí, pak dle § 18 VoZV konat zkoušky na kmenové škole, tedy u nás, pouze může. Čistě teoreticky ho v takovém případě nemusí kmenová škola po celou dobu povinné školní docházky ani vidět.

V případě, že si kmenová škola vzhledem k delší době studia žáka v zahraničí chce (ba ona dokonce dle zákona musí) ověřit aktuálnost údajů, přichází na řadu detektivní um vedení školy. Podle § 18 odst. 2 a 3 VoZV je zákonný zástupce povinen předložit vysvědčení ze zahraniční školy bez ohledu na to, zda (ne)jsou konány zkoušky na kmenové škole, a to buď před jejich konáním, nebo nejpozději ve dvouletých periodách. Ředitel pak stanoví tyto termíny. Jenže... Situace a monitoring plnění povinné školní docházky na zahraničních školách na území ČR je v kmenových školách primárně dobrá, často i díky úzké kooperaci tohoto typu škol s konkrétní ZŠ ve stejné lokalitě. Podstatně horší je to s prostupností informací mezi kmenovou školou a školou zahraniční mimo naše území. Zákonný zástupce většinou sám od sebe vysvědčení svého dítěte v tomto druhém případě nepředkládá a vymahatelnost ze strany ředitele je prakticky nulová. Takže přichází na řadu e-maily, telefonáty, upomínky. Často ovšem končící v koši - ať už skutečném, či virtuálním, protože rodiče neaktualizovali již neplatné údaje o studiu, či své vlastní kontakty. I zkušený management školy přes aplikaci metody á la Sherlock Holmes často v pátrání neuspěje. Užít Interpol se pravděpodobně jeví jako nesmysl, a tak snad jen čekat, až žák potenciálně splní povinnou školní docházku, a může se tak vyřadit z evidence? Vzhledem k tomu, že ředitel školy je příkladným vykonavatelem zákona, nechť zůstane tato otázka opět raději řečnickou.

Stojí zde proti sobě dva aspekty - zodpovědnost ředitele školy a benevolence vůči zákonným zástupcům žáků studujících jiným způsobem. Tedy snaha o vědomé naplnění litery zákona proti jeho nevědomému porušování.

První písmena popsaných funkcí (přesněji řečeno způsobů postupu) ředitele - admin, translátor a pátrač - vytvoří zkratku „ATP“, která je chemikům či biologům známa pod názvem adenosintrifosfát. Tato sloučenina obsahuje chemické vazby, jejichž štěpením se uvolní velké množství energie. Ve fyzikálním smyslu je tedy ATP výkonným zdrojem energie.

Vědychtivý čtenář jistě nyní odpustí paralelu ke školskému managementu. Ať už vznikají problémy třeba se zahraničními žáky, ředitel musí být oním pomyslným ATP, tedy zodpovědným nosníkem energie umožňující jejich řešení.