Bezpečná škola = připravená škola

Ministr školství vydal metodický pokyn, ve kterém je popisován minimální standard bezpečnosti na školách a ve školských zařízeních, a přes média slíbil školám peníze na ochranu žáků. Vláda ve svém plánu vytváří Fond pro podporu zabezpečení škol. Firmy zabývající se zabezpečovací technikou bombardují ředitele škol nabídkami na kamerové a jiné systémy. Zřizovatelé přehodnocují rozpočty a zvažují vhodnost investice. Česká školní inspekce provádí kontrolu bezpečnosti škol a novináři „tajně“ pronikají do školních budov. A ředitel školy? Ten si snaží zachovat zdravý rozum a věří, že si nikdo nevybere právě jeho školu pro podobný hrůzný čin.

O tom, jak současné společnosti chybí morálka, o tom, jak je běžné nedodržovat psané řády, natož ty nepsané, bylo popsáno hodně papíru. Asi není nutné zdůrazňovat, že s násilím a brutalitou se setkáváme na každém kroku. Sociologové nás upozorňují, že ačkoliv jsme válku nikomu nevyhlásili, žijeme ve válce. Každodenní večerní zprávy jim dávají za pravdu. Světové události nás v tom ujišťují. Střelba v restauraci v Uherském Brodě pouze dokazuje, že v české kotlině není bezpečno nikde.

Škola není výjimkou. Je utopií myslet si, že jakékoli technické bezpečnostní zabezpečení školu uchrání. Stejně tak je nemožné, aby bezpečí dětí ve škole chránil proškolený člověk u vchodu (v mnohých školách je ostatně vchodů více). Přitom právě kontrola osob vstupujících do budovy školy se zdá být klíčová a prioritní. Vyvstává také otázka, zda má pracovník školy legislativní možnost legitimovat kohokoli, kdo vstupuje do školy. Dokonce ani profesionální bezpečnostní agentura nezajistí stoprocentní bezpečnost. Zdá se tedy, že odpověď na výše položenou otázku je záporná.

Jednoznačně vyloučit opakování podobného činu možné není. Je ale možné se na mimořádnou situaci připravit a přijmout bezpečnostní opatření. Teoreticky je můžeme rozdělit na:

Snad nikoho nemůže těšit další dokument, který by měl být ve škole k dispozici - bezpečnostní plán. Vytvořením takového plánu škola posiluje bezpečnostní povědomí u žáků, rodičů i pracovníků školy. Měl by popisovat hlavní rizika, postupy v krizových situacích nebo popis komunikace mezi vedením školy, rodiči a médii. Pomocí plánu si škola uvědomí, kdo je za co odpovědný. Jedním z klíčových bodů je kontrola vstupu do objektu a pravidla týkající se oprávněnosti používání jednotlivých vchodů. Osoby, které se oprávněně po budově pohybují, je možné označovat visačkou.

Součástí bezpečnostního plánu by mělo být také stanovení místnosti, kam by se žáci v případě mimořádné situace měli schovat. V této místnosti by měl být umístěn klíč na její uzamčení zevnitř a měla by být vybavena lékárničkou. S tímto opatřením souvisí také případné použití školního rozhlasu pro zveřejnění nouzového signálu, který žáky a vyučující upozorní na nebezpečí.

Odborníci na mimořádné situace doporučují provést s dětmi nácvik chování. S dětmi by mělo být nacvičeno jak se bránit, jak se dostat z hlavní chodby do bezpečné místnosti, jak zamknout či zabarikádovat vstupní dveře pomocí lavic a židlí. Proč odstoupit od dveří a proč si lehnout na zem v případě střelby. Vhodnost zatáhnutí žaluzií a uvedení mobilních telefonů do tichého režimu nebo vypnutí didaktické techniky. Jistě by každý učitel vedl raději své žáky k jiným dovednostem, než jsou ty výše popisované.

I s nízkými náklady lze dosáhnut zvýšení bezpečnosti. Práce s bezpečnostním povědomím a případné elektronické zabezpečení se navzájem mohou doplňovat. Za základní je však nutné považovat dodržování stanovených bezpečnostních postupů. Nastavení bezpečnostních opatření a jejich nácvik je v kompetenci školy. Případného útočníka může odradit i to, že škola svou bezpečnost aktivně řeší.