Audit vzdělávacího systému v ČR 2017: Situace se zhoršuje

Ucelený přehled¹⁾ všech důležitých oblastí a událostí prochází oponenturou řady předních expertů, jako jsou ředitel Centra dalšího vzdělávání ostravské pedagogické fakulty Tomáš Bouda, děkan PedF UJEP v Ústí nad Labem Pavel Doulík, Dominik Dvořák z Ústavu výzkumu a rozvoje vzdělávání při PedF UK, investor a iniciátor změn ve vzdělávání Jiří Hlavenka, děkan Pedagogické fakulty MU Jiří Němec, odborník v oblasti vzdělávání a digitálních technologií Ondřej Neumajer, Jana Straková z Ústavu výzkumu a rozvoje vzdělávání při PedF UK, vedoucí katedry veřejné a sociální politiky FSV UK Arnošt Veselý, ústřední inspektor Tomáš Zatloukal a další.

"Řada trendů a změn má charakter přesahující jednotlivé roky, audit je tedy zároveň souhrnem nejdůležitějších událostí, které zobrazují vzdělávací systém v určitém kontinuu. Za čtyři roky se podařilo - zejména díky účasti nezávislých expertů - vytvořit poměrně rozsáhlý materiál, který může dobře posloužit při tvorbě vzdělávací politiky," domnívá se autor konceptu a editor auditu Bohumil Kartous.

V závěru loňského roku byly z pohledu vzdělávání nejzajímavější volby. Ty ukázaly, že většina politiků přistupuje ke vzdělávacím politikám povrchně a bez širší opory v datech. Českým politikům dle analýzy volebních programů stále chybí vize vzdělávání, která je diskutována více mimo politiku než mezi těmi, kteří o vzdělávání rozhodují. Došlo sice k souladu ohledně potřeby navyšování mezd, ale obecná procentní shoda - o kolik učitelské platy zvednout - nepanuje. V předvolebních tématech chyběla až na výjimky diskuse o postavení a významu ředitelů či závazek srovnat celkové investice do vzdělávání na úroveň vyspělých zemí. Protože nebyl Parlamentem schválen kariérní řád, chybí i představa, jak by se měli učitelé dále rozvíjet a zač je hodnotit.

Vloni se prodloužila povinná školní docházka o poslední rok v mateřské škole, chybí ovšem zhodnocení, nakolik toto opatření pomohlo dětem ze sociálně a ekonomicky slabých rodin. Zároveň proběhl první rok dle nových zákonných pravidel pro společné vzdělávání, tzv. inkluze, u níž se nenaplnily katastrofické scénáře o kolapsu výuky a škol. Ukázalo se však, že je nutné se soustředit zejména na podporu vzdělávání žáků s poruchami chování (s vícedruhovým postižením) a na děti z vyloučených lokalit.

"Bez finanční podpory není možné realizovat žádnou systémovou reformu a společné vzdělávání není výjimkou. Drasticky podfinancovaný vzdělávací systém prostřednictvím přetížených a neadekvátně zaplacených učitelů přirozeně odmítá změny," dodává Kartous.

Poprvé také proběhly plošné přijímací zkoušky do maturitních oborů na SŠ, jejich dopad na přijetí či nepřijetí dítěte je ale při současném nastavení okrajový. Podařilo se ovšem přimět MŠMT, aby CERMAT zveřejňoval velké části anonymizovaných dat ze státních maturitních i přijímacích zkoušek. Za uvolněním anonymizovaných dat ale nestála ochota, CERMAT byl k transparentnosti dotlačen veřejností poté, co se prokázaly manipulace s hodnocením. Vzhledem k tomu, že dopady státních maturit nejsou zmapovány, jsou dosud známy jen negativní důsledky, jako je rostoucí počet neúspěšných studentů SŠ.

Nepodařilo se vypracovat koncepci občanského vzdělávání, která byla přesunuta z MŠMT pod Úřad vlády. Klíčová oblast vzdělávání tak zůstává zanedbána navzdory dynamickým změnám ve společnosti a globálně rostoucímu ohrožení demokracie.

Stále se prohlubuje socioekonomická nerovnost, která je citelná např. v severních a severozápadních Čechách. Ve zdejších vyloučených lokalitách totiž dochází k dědičné chudobě, což zároveň při nízké míře dosaženého vzdělání znamená jen malou šanci na to, že by následující generace mohly své sociální postavení zlepšit. Naopak na opačném pólu společnosti stále sílí poptávka rodičů po alternativě stávajícího veřejného základního vzdělávání, na kterou MŠMT začalo reagovat omezením vzniku neveřejných škol z kontroverzního důvodu "nenaplněnosti veřejných škol v dané lokalitě".

Varovnou prognózu vývoje na pracovním trhu přinesla analýza OECD Employment Outlook 2017²⁾, podle které bude mít postupující automatizace dopad na 45 % pracovních míst. Výzvou může být i právě zahájená reforma rámcových vzdělávacích programů pro MŠ, ZŠ i SŠ, ta ale doposud probíhá netransparentně a s ohledem na chybějící politickou garanci je další vývoj revize nejistý. MŠMT vydalo i tzv. rámcové požadavky na studijní programy, podle kterých si mají garanti učitelských oborů stanovit jasný poměr praxí.

Velkým otazníkem zůstává, zda se naplní předvolební ochota navyšovat učitelské mzdy a zda slibovaná navýšení povedou k vytvoření koncepce rozvoje s dlouhodobým horizontem dopadu. K tomu však bude potřeba, aby se vzdělávání stalo prioritním tématem veřejné diskuse. Dále je nutné vést s učiteli otevřený dialog a vycházet jim vstříc při naplňování cílů společného vzdělávání. Měla by se i zlepšit komunikace MŠMT s veřejností o případných změnách ve vzdělávací politice.

"Není možné nadále praktikovat politiku postavenou na tom, že se změní zákon a s ostatním se už školy musejí vypořádat samy. Tato praxe přivedla české učitele k apriorní nechuti se zabývat tím, co přichází z ministerstva. A znovu, bez zásadní investice do vzdělávání se to neobejde, patříme mezi země s nejnižší mírou investic do vzdělávání vůbec," říká Kartous a dodává, že dle Světové banky je právě vzdělávání investičním segmentem s nejvyšší mírou návratnosti.

Probíhající revize rámcových vzdělávacích programů (RVP) by měla být více transparentní a respektovat těžkou předvídatelnost vývoje či posílení všeobecných gramotností. Nově upravené kurikulum by mělo odpovídat budoucnosti a výzvám Průmyslu 4.0. Modelem pro transparentnost může být příprava Strategie digitálního vzdělávání do roku 2020³⁾, do jejíž tvorby se zapojila odborná veřejnost, a měla by se tak vyhnout svému zpochybňování.

V Praze a větších městech dochází k odlivu dětí z 2. stupně na víceletá gymnázia, proto by se mělo MŠMT soustředit na výuku ve veřejných spádových školách. Vedle toho je nutné se vypořádat s nižší kvalitou výuky na středních školách a učilištích, která je často i ekonomicky neefektivní. Některé SŠ (zejména odborné) spotřebují velké prostředky bez přidané hodnoty a jejich vzdělávání neodpovídá struktuře a potřebám ekonomiky. Je nutné zvážit redukci studijních oborů a přenést praktickou výuku do podnikové sféry.

MŠMT musí začít sbírat data o neúspěšných středoškolácích, kteří odešli ze vzdělávacího systému jen se základním vzděláním (tzv. drop-outs), a hledat cestu, jak je do systému vrátit. Musí taktéž sledovat dopad jednotných přijímacích zkoušek i státních maturit a rozhodnout o pokračování či revizi těchto projektů. Je třeba pozorně sledovat, zda jsou přijímací zkoušky i státní maturity v souladu se vzdělávacími strategiemi a zda nedochází ke zvyšování bariér pro děti ze sociálně slabých rodin. Podle výzkumů je to právě rodina, kdo nejvíce ovlivňuje vzdělání jedince. MŠMT by proto mělo ve spolupráci s ostatními resorty řešit podporu rodin s nízkým sociálním a kulturním kapitálem a v rámci celoživotního vzdělávání učitelů posílit jejich dovednost jednat s rodiči a radit jim v jejich vzdělávacím a výchovném přístupu.

"Vůbec nevíme, jak přijímací zkoušky působí na skupinu dětí ze socioekonomicky slabého prostředí. Existuje důvodná obava, na což opakovaně upozorňuje třeba Jana Straková, že taková, byť jen psychologická bariéra může přispět k dalšímu omezení v přístupu těchto dětí ke vzdělávání. V ČR je dle zjištění OECD vazba dosaženého vzdělání na status rodiny velmi silná," připomíná Kartous.

V důsledku rozvoje internetu a komunikačních nástrojů se rozšiřují možnosti vzdělávání. Mělo by proto dojít k propojení školského systému a neformálního vzdělávání, naplnění Strategie digitálního vzdělávání do roku 2020 a školy by měly rozvíjet partnerství s organizacemi a profesionály, kteří jsou ochotni pomoci v oblastech, které nejsou pedagogům příliš blízké.

Velkou příležitostí je v současné době probíhající příprava tzv. místních akčních plánů (MAP). Ty mají za cíl na obecní a krajské úrovni vytvořit vizi budoucího rozvoje vzdělávání. Při tvorbě plánů dochází k propojení škol, institucí neformálního vzdělávání, rodičů, podniků a občanského sektoru a tyto plány by měly reagovat na společenské změny.

Vedle toho se mění společenské klima a tato změna je založena na oslabování demokracie jako hlavního cíle vzdělávání a zpochybnění významu občanského vzdělávání. Je proto nutné posílit přípravu občanského vzdělávání učitelů a MŠMT by mělo na základě prověřené kvality doporučovat školám programy a aktivity, které mohou občanské vzdělávání podpořit, a ulehčit tak učitelům práci.

Bude zajímavé sledovat, jak se v praxi projeví nový program hodnocení škol ČŠI Kvalitní škola⁴⁾. Ten může nasměrovat školy tak, aby více vzdělávaly koncepčně či se orientovaly na spolupráci s rodinou. Musí být zajištěna kontinuální podpora učitelů a je třeba vytvářet trvalý tlak, aby se ČR stala skutečným investorem do vzdělávání. Do hry musíme vrátit kariérní řád a řešit možnosti, jak diferencovat odměňování učitelů. U změny financování regionálního školství je nejisté, zda se podaří omezit nerovnosti, které způsobují zásahy krajů do tzv. normativů. Česká republika by se měla taktéž více angažovat při vzniku evropské směrnice, která upravuje autorská práva na jednotném digitálním trhu. Ta může výrazně komplikovat využívání obsahu internetu ve vzdělávání a využívání otevřených vzdělávacích zdrojů (angl. OER - Open Educational Resources).