Aby nás projekty bavily...

Od roku 2009 podala SŠTŘ celkem 10 projektových žádostí a čerpala z operačního programu Životní prostředí (celkem 10 400 000 Kč), z operačního programu ROP NUTS 2 Severovýchod (celkem 2 135 000 Kč) a samozřejmě nejvíce z operačního programu Vzdělávání pro konkurenceschopnost (celkově 8 projektů v hodnotě cca 35 140 000 Kč). Nutno říci, že nasazení velkého portfolia pracovníků školy do administrace všech projektů bylo v letech 2009 až 2015 enormní a vyčerpávající, protože vedle této administrace samozřejmě plnili běžné pracovní povinnosti.

Vnitřní motivací a motorem práce pro všechny zapojené pedagogy i nepedagogy byly jasně formulované rozvojové parametry školy - nové učební pomůcky, kvalitní vybavení pro výuku, nové formy vzdělávání v podobě vzdělávacího portálu školy, interaktivní formy výuky, tvorba skript a elektronických výukových materiálů, založení střediska ECDL, naprosto jiné dimenze materiálního zajištění praktického vyučování a všech jeho odborných segmentů, rekonstrukce celého areálu výukového centra v Hlušicích, spolupráce s profesními partnery a základními školami, speciální kurzy pro žáky i učitele, kvalita přípravy na soutěže odborných dovedností a samozřejmě i výrazné zlepšení podmínek pro odměňování všech, kteří se na projektech podíleli. Škola se dostala do pohybu a zcela logicky se vytvořilo velmi početné jádro zaměstnanců, kteří se stali tahouny a lídry, což mělo velmi pozitivní dopad na celkovou personální situaci a vnímání nastavené firemní kultury.

Jak už bylo řečeno v úvodu článku, škola se díky projektům posunula někam, kde by jinak nebyla. To je základ pro celkové hodnocení našeho působení v prostoru evropských fondů. Byli jsme, chceme být a budeme v tomto směru aktivní i přesto, že nás řada věcí v tomto prostoru uváděla v minulosti do stavu vysoké emoční nestability.

Náš první projekt, který jsme zahájili v roce 2009, směřoval k implementaci informačních a komunikačních technologií do vzdělávání. Světlo světa spatřil vzdělávací portál školy, do něhož byla vložena řada výukových materiálů v kontextu s našimi školními vzdělávacími programy. Součástí projektu byly i dvě počítačové učebny, které se staly základem pro akreditaci testovacího střediska ECDL. Tento projekt se poté stal předmětem prvního hloubkového auditu MŠMT v naší škole. K němu mohu říci jen to, že jsme se setkali s velmi fundovanými a zkušenými pracovnicemi, které byly jednoznačně odborně na výši. Právě odbornost a lidská vyzrálost kontrolního týmu byla pro nás všechny vyrovnávající hladinou první malé vlny hůře pochopitelných skutečností, z nichž jako příklad uvedu, že zmíněné počítačové učebny mohli v průběhu projektu využívat jen žáci těch oborů, které byly projektem zasaženy, že někteří pedagogové museli podepsat čestné prohlášení o tom, že notebooky využívají jen pro tento projekt a nikde jinde.

To rozhodně ne, naše odolnost je vyšší. Naprosto suverénně celému našemu týmu ve škole zvedl nejvíce adrenalin projekt v nevinných a finančně nejníže položených tzv. šablonách. Na kontrolu k nám tentokrát přijel tým ministerstva, o kterém už rozhodně nemohu říci, že byl fundovaný. To, že jeho členové nejevili zájem například o majetek pořízený z tohoto projektu, ale řadu hodin studovali dokument zadávacího řízení, stanovující výběrové řízení na počítačovou techniku, který máte přečtený tam i zpět v rámci desítek minut, že jsme několikrát kopírovali a skenovali dokumenty, které jsme již kopírovali a skenovali předtím, to bychom ještě snad také emočně zvládli. Jenže přišel i výsledek, po mnoha měsících zkoumání jsme se stali pachateli diskriminujícími potenciální dodavatele díky již známé kauze „taktovacích frekvencí“. Dovolili jsme si prostě uvést parametry počítačů, které jsme nutně potřebovali pro naše konstrukční programy a pro další programové vybavení, které pro výuku bylo jednoznačně nutné. Závěrem kontroly byly neuznatelné náklady ve výši více jak miliónu korun, které měla škola vrátit.

V první fázi jsme ve spolupráci s advokátní kanceláří zpracovali námitky vůči tomuto kontrolnímu zjištění. Naprosto paradoxní je skutečnost, že se vlastně odvoláváte k subjektu, který na vás uvalil sankce. To je první absurdita systému. Pochopitelně z MŠMT přišlo očekávané rozhodnutí, tedy potvrzení výsledku kontroly. Nutno říci, že nad tímto textem jsme hodně kroutili hlavou my i náš právní zástupce. Konstatovali jsme alarmující fakt, že není důležité postupovat v souladu s platnou legislativou, ale že stojíme proti názorům úředníků a ministerské interpretaci.

To, že kontrolní tým ministerstva působil retroaktivně, tedy podle parametrů, které byly přijaty novelizovanými příručkami až po realizaci tohoto projektu, byla druhá absurdita. Ke slovu nakonec přišlo závěrečné posouzení finančním úřadem a tady konečně zvítězilo právo, veškeré sankce vůči naší škole byly zrušeny a byla potvrzena správnost našeho postupu.

Je těžké popsat v této odpovědi veškeré nuance tohoto případu, škola má však všechny dokumenty k dispozici. Nicméně tady jsme si položili všichni otázku, co se vlastně okolo nás děje, co má tato hra znamenat. Odpověď jsme částečně našli v článku otištěném v Lidových novinách dne 22. dubna 2014, kde tehdy odstupující náměstek ministra Michal Zaorálek prohlásil, cituji: „... jsem po téměř třech letech unavený a nemohl jsem najít motivaci pokračovat. Neustálé hledání řešení v podmínkách protichůdné legislativy a odporujících si pravidel pro implementaci evropských fondů je frustrující. Nejen pro příjemce dotací, ale i pro poskytovatele evropských peněz.“ Jenže ministerstvo podle našeho názoru později nastavilo parametry výběrových řízení nad rámec zákona a poté samozřejmě čelilo logickým výhradám ze strany EK. Celý problém jsme si vytvořili zde, v České republice. Podobné situace zažívala řada škol všech stupňů, které logicky musejí být demotivovány riziky, která jim účast v projektech přináší.

V první řadě nejsem přesvědčen, že kontroly vykonávají skutečně kvalitně připravení odborníci. Nabyl jsem dojmu, že stačí nastudovat příručky a stávám se kvalifikovaným kontrolním pracovníkem. Prostě a krátce - řada novopečených magistrů a magister „nešla do tohoto patra po schodech, ale vyjela výtahem a ve znalostech těch projetých pater mají deficit...“

Za druhé jsem přesvědčen, že typickým rysem je v naší republice snaha „být papežštější než papež“. To, jak implementujeme v projektech problematiku tzv. diskriminace ve výběrových řízeních, je někdy naprosto neuvěřitelné. V roce 2012 naše škola zdůvodňovala například to, že jevem zvaným Hallův efekt nezvýhodňujeme některého dodavatele, že odsávací hadice EUROGAS je pouze odborný termín používaný širokým spektrem dodavatelů, že potřebujeme proudové kleště pouze do výše 600 ampér.

Třetí skutečností, kterou bych chtěl uvést, je i to, že v řadě projektů máte nařízen povinný audit, který rozhodně není levný. V konečné fázi je však názor auditorské společnosti pro posuzování v rámci kontrolního mechanismu naprosto bezcenný a to, že se v dobré víře názorem auditora řídíte, je pro finální odpovědnost ředitele nebo manažera projektu bezvýznamné.

Co dodat - chystáme se na další programovací období vedeni vírou, že bude lépe a rozumněji. Chci věřit, že jsme se poučili my i odpovědní úředníci. Znám řadu svých kolegyň a kolegů, znám svůj pedagogický sbor a pouze říkám, že to jsou lidé řídící se zásadami zdravého rozumu a lidé, kteří chtějí udělat pro svou školu maximum. Nelze na ně pohlížet optikou nevyzrálých kontrolorů, že jsou to pachatelé přečinů a potenciální sprostí podezřelí, použiji-li termín z prostředí divadla Járy Cimrmana. Je nutné školy motivovat k projektové činnosti a ne demotivovat a děsit, to bych chtěl vzkázat všem, kteří připravují nové projekty zejména v OPVV. Chtěl bych doporučit, aby v nových projektech byl stanoven optimální poměr mezi onou materiální základnou a vlastními vzdělávacími aktivitami, který nejen podle mne není v hodnotách 1 : 3 nebo 1 : 4, ale v řádu 1 : 1 nebo alespoň 1 : 2. Řada středních škol, zejména odborných, potřebuje onen materiální základ, od něhož se může odrazit zlepšování kvality výuky.

Přeji si, aby celý proces probíhal v rovině základních právních norem, které nikdo nebude dále „vylepšovat“, a že budeme mít takové metodické pomocníky, jako máme my v lidech příslušných útvarů Krajského úřadu Královéhradeckého kraje. S nimi nás totiž tato práce baví.