20. století - téma pro místně zakotvené učení

Na Základní škole Deblín vnímáme místně zakotvené učení jako ke vzdělávání, který kromě samotného obsahu přispívá k motivaci žáků, k jejich dalšímu vzdělávání a rozvoji jejich klíčových kompetencí. Mimo aplikace prostřednictvím dějin 20. století realizují naši žáci také další aktivity, například v rámci environmentálních, sociálních či inkluzivních projektů.

Realizaci vždy předchází - vyhledávání zdrojů, vyhledávání vhodných aktérů/aktantů v území, odhad možných rizik atd. Na témata se snažíme nahlížet z pozice žáka (využíváme designového myšlení). Každé z témat je úzce provázané se ŠVP. S místně zakotveným učením pracujeme v jednotlivých předmětech, v mezipředmětových vztazích, ale také v ročníkových projektech.

Každá třída se podílí na zvolení ročníkového tématu, které výše zmíněným způsobem prostupuje výukou. Všechna témata mají několik společných rysů:

V případě dějin 20. století si klademe následující otázky:

I tyto zdánlivě jednoduché otázky nám pomáhají připravovat výuku, která počítá s a konkrétními výstupy, které jsou prezentovány veřejnosti.

Dějiny 20. století vnímáme jako důležité a nosné téma, na základě dlouhodobého výzkumu máme vygenerována možná témata ke zpracování v našem regionu. Velkou pozornost věnujeme (historiky, muzejními pracovníky, univerzitními pedagogy), kteří nám pomáhají se témat vhodně chopit a docílit maximálních výstupů. Výhodou práce nad tématy z regionální historie jsou podpůrné materiály, jako jsou vlastní regionální učebnice, regionální knihovna Karla Fica, umístěná přímo v areálu školy, přístup k archivním materiálům (kroniky, fotografie atd.).

V práci se žáky se snažíme propojovat tzv. velké a malé dějiny (od lokálního ke globálnímu), učit v souvislostech. Využíváme metod orální historie, participativního výzkumu -aktivizace komunity (rodiče, prarodiče, sousedé, kronikáři, regionální muzeum). Využíváme nástroje komunitní rady - vyjadřování a realizace výstupů (např. výstavy, veřejné prezentace).

Jak uvádí H. H. Jacobs, tento přístup vede k rozvíjení kompetencí nezbytných pro život ve 21. století, ke kreativitě a inovativnosti (umět znalosti použít v jiném, neobvyklém kontextu), k aktivnímu naslouchání a empatii, zvídavosti a objevování, ke kladení otázek, k toleranci a respektu, zodpovědnosti, samostatnosti, trpělivosti, komunikaci a spolupráci, k flexibilitě, která umožňuje zvažovat možnosti, dívat se na problémy z různých perspektiv.

V současné době máme na Základní škole Deblín za sebou několik úspěšných projektů, které jsme v rámci dějin 20. století zpracovali. S několika dalšími moravskými školami jsme pilotovali projekt sdružení Paměť Najdi si svého hrdinu třetího odboje, jehož výstupem byl sborník a výstava věnovaná osobnostem třetího odboje na jižní Moravě. Žáci vedli řízený rozhovor s pamětníkem, panem Petrem Fruhwirtem z Tišnova, jehož otec - lékař - byl v 50. letech tvrdě perzekvován. V průběhu zpracování jeho medailonu měli žáci možnost pracovat s archivními materiály, podívat se do Archivu bezpečnostních složek v Kanicích u Brna, ale třeba i diskutovat s odborníky a na závěr svou práci veřejně prezentovat. Podobně postupujeme při všech projektech. Například když žáci ZŠ Deblín otevřeli otázku kolektivizace na Deblínsku, která byla do určité doby v tomto místě tabuizovaná, nebo když vytvářeli stolní vzdělávací hru Tišnovsko hrou - znáte to tady? Každoročně se také účastníme projektu Příběhy bezpráví.

Ověřili jsme si, že právě žáci, často lépe než dospělí, jsou těmi, kteří mohou do komunity vstoupit a odkrývat osobní příběhy.

Jak už bylo výše zmíněno, je důležité projekt stavět na konkrétním výstupu, který je pro žáky motivací ke kontinuální práci, jež je pro ně často velmi náročná. I my občas od žáků slýcháváme, že pracovat tímto způsobem je těžké, že neví, jak a koho se ptát, na koho se obrátit. Klíčová je v tomto směru role učitele, který musí dávat soustavnou podporu k motivaci žáků. V tomto kontextu je důležité zmínit, že tento přístup nemusí vyhovovat každému učiteli. Učitelé jsou obecně zvyklí pracovat tak, že znají předem výsledek, ale v našem přístupu je vše otevřené, věci se často nepředvídatelně objevují a výsledek je do jisté míry vždy nejistý. V konečné fázi nejde jen o výsledek, ale především o

V letošním školním roce pracujeme na několika výstupech souvisejících s regionálními dějinami. Cílem koncepce výuky dějin 20. století je provázání tzv. velkých a malých dějin, které by mělo vést k lepšímu pochopení, osobní participaci jednotlivých žáků a ke zvýšení jejich motivace. Žáci devátého ročníku pracují na své Osobní kronice 20. století.Prioritně jsou jí věnovány hodiny dějepisu, ale částečně jsou témata zahrnuta v rámci mezipředmětových vztahů i do dalších předmětů, např.: český jazyk - slohové práce, přednášky, články, příprava podkladů pro výstavy; zeměpis - orientace v mapě, terénní výzkum; výtvarná výchova - výtvarné zpracování, koláž, instalace školní výstavy; občanská výchova - vztah k regionu, obci, tvorba rodokmenů; informatika - tvorba a zpracování videa, projektové vyučování. Kromě učebnic jsou (kroniky, písemné dokumenty, fotografie atd.), regionální publikace, ale i osobní svědectví pamětníků. Proto jsme v úvodu projektu zmapovali aktéry (např. kronikářka, farář, bývalí starostové atp.) a aktanty (kostel, budova staré školy, zemědělské družstvo...), které mohou být cenným zdrojem informací.

Práce na je rozdělena chronologicky do deseti bloků - odpovídající zhruba deseti měsícům školní docházky. V rámci každého bloku žáci kompletují své osobní kroniky tak, že vyhledávají v pramenech zajímavé informace k danému období, přinášejí rodinné vzpomínky, případně dokumenty, fotografie či další artefakty. Na tuto fázi navazuje zpracování tzv. velkých dějin, které je ještě doplněno vyhledáváním zajímavostí k danému období. Každý blok je uzavřen kolokviem, kdy žáci prezentují, co se o daném období dozvěděli, a odpovídají na otázky pedagoga. Důležitou součástí je rovněž prezentace výstupů veřejnosti. Díky dlouhodobé spolupráci s Podhoráckým muzeem v Předklášteří se žáci mohou podílet na přípravě podkladů pro výstavu věnovanou 1. světové válce. Ve škole připravují prezentace k významným výročím (např. Den válečných veteránů). Jako řešitelé projektu Univerzita 2. a 3. věku v Deblíně pod Americkou obchodní komorou vytvářejí žáci devátého ročníku přednášky pro své rodiče a prarodiče. Podílejí se rovněž na vzájemném učení svých mladších spolužáků.

Nabízí se tedy otázka, co výše zmíněný přístup žákům přináší. Ověřujeme si, že skrze aktivity žáci lépe rozumějí dějinám 20. století, vytvářejí si hlubší vazby v rodině (povídání s rodiči a prarodiči přinášejí více společně stráveného času). Přirozeně si také vytvářejí hlubší vztah k místu (chápou souvislosti), kde žijí, a postupně se sami stávají aktivními aktéry v místní komunitě.