20 let soukromého školství aneb 20 let jednoho gymnázia

Tuto skutečnost jsem na úvod zmínil zejména proto, abych mohl svoje postoje a názory podpořit také jistou osobní zkušeností nezanedbatelného rozsahu.

Z historie školy by bylo možná dobré vzpomenout úplný začátek, který byl zasazen do neopakovatelného a euforií nabitého období Mladická odvaha a možná i troufalost nám nezabránila požádat Jiřího Palacha o souhlas k pojmenování gymnázia jménem jeho bratra Jana. N Prvního září 1991 naši právě otevřenou školu neopakovatelným způsobem navštívil tehdejší federální prezident Václav Havel v doprovodu ministra školství Vopěnky a početného štábu Československé televize.

Např. netrvalo dlouho a navštívil nás početný a naší věci ne příliš nakloněný tým České školní inspekce. Na první straně Mladé fronty se dokonce objevil článek, ve kterém bylo uvedeno, že jednou ze škol, které Česká školní inspekce navrhuje na zrušení, je i GJP.

Jsem rád, že nyní v červenci 2011, kdy s jistým odstupem bilancuji uplynulých dvacet let školy, v jejímž čele mám tu čest stát, převládají pocity dobré a na místě je i spokojenost. Ministr školství Josef Dobeš použil při návštěvě naší školy v lednu tohoto roku slovo excelentní – „Jsem na soukromé škole, kterou považuji za excelentní a která drží laťku vysoko...“. Nevím, nakolik to bylo myšleno opravdově a nakolik v tom bylo pouze vyjádření politika, který prostě taková slova občas používá. Vždy mi bylo krajně nepříjemné a působilo to až komicky, když některé školy u nás v Česku samy sebe hodnotí jako vynikající nebo v rámci „autoevaluace“ neváhají sdělit světu, že jsou vysoce prestižní. Patří to již k jistému folklóru typickému pro naši českou kotlinu.

Nevím, zda je GJP prestižní a excelentní, vím však zcela jistě, že

V roce 1997 došlo k zásadní změně v právním postavení naší školy. a já jsem se stal jedním ze dvou společníků a jednatelem. Tento fakt zcela zásadně ovlivnil můj další vztah ke škole jako subjektu. Jsem toho názoru, že

Rozhodl jsem se řídit školu vybaven významnými pravomocemi, ale zároveň také značnou mírou odpovědnosti. Věděl jsem, že moje rozhodnutí mohou mít zásadní vliv nejen na každodenní chod školy jako instituce, ale především na žáky, učitele a nepedagogické pracovníky. Tato pozice mi však vyhovovala. Nebylo žádného úředníka z kraje či Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen „MŠMT“), který by mi mohl výrazně bránit ve výkonu funkce ředitele školy nebo na mě vyvíjet nějaký tlak či mě odvolat z funkce.

Dnes již všichni, až na výjimky, vědí, že soukromé školy mohou dostávat ze státního rozpočtu prostředky na svoji činnost, pokud splňují podmínky uvedené zejména v zákoně č. 306/1999 Sb., o financování soukromých škol. Tato pro existenci soukromých škol klíčová norma byla přijata zásluhou dlouhodobé snahy a permanentního lobbingu ze strany Sdružení soukromých škol Čech, Moravy a Slezska,

Velice jsem uvítal, když se stalo povinností soukromých škol prokazovat hospodárné nakládání se státní dotací nezávislým auditem. Patřil jsem a patřím k zastáncům pravidelných kontrol soukromých škol ze strany poskytovatelů dotací (MŠMT, kraje apod.). Je to jediný účinný způsob, jak čelit i po 20 letech existence soukromého školství v Česku opakujícím se výtkám na adresu soukromých škol na jejich kvalitu nebo úroveň. Nejen v naší škole, ale v mnoha dalších soukromých školách jsme dospěli do stavu či stadia, že

Nechci vyjmenovávat další pozitiva, protože nakonec bych se nemusel udržet a možná bych se dopustil stejné chyby jako mí kolegové z jiných škol a použil bych sám pro GJP nějaké prestižní či jinak skvělé adjektivum.

Rád bych však uvedl jeden velmi důležitý moment, tak typický pro soukromé školy. Je dobře, že podobně jako v jiných vyspělých zemích Evropské unie, kde vzdělání patří mezi skutečné priority státní politiky (Holandsko, Dánsko, Finsko, Švédsko), přispívá na činnost soukromých a nezávislých škol finančně, i když ne v takové výši jako v uvedených zemích. Celková částka, která např. v roce 2010 doputovala z MŠMT přes kraje a obce na účty soukromých škol, byla 4 244 mil. Kč. Je to pouhých 5 % z částky 83 mld. Kč, které stát vynaložil na regionální školství v rámci kapitoly 333 státního rozpočtu.

Na doplnění bych rád uvedl, podíl žáků soukromých škol na počtu žáků všech zřizovatelů představuje více než 6,7 % (zdroj Vývojová ročenka školství ÚIV Praha). Někomu se možná jeví dotační částka pro soukromé školy vysoká, kdo však zná školskou ekonomiku, orientuje se v normativním financování, ví, že se o žádné nadstandardní prostředky nejedná. Dnes také většina kompetentních úředníků z krajů a MŠMT dobře ví, že Jako asociace soukromých škol uvádíme celkem jasně, že jsme pro stát

Jako menší škola bychom nikdy nedosáhli akademické úrovně, kterou dnes považujeme na GJP za standardní, neměli bychom takové vybavení školy, které si troufám říci, že je nadstandardní, kdybychom hospodařili pouze se státní dotací a školným, které musíme od rodičů našich žáků vybírat.

Daří se nám získávat, i když jsme pražskou školou, granty z Evropských sociálních fondů (OPPA), dále od Magistrátu hlavního města Prahy, Městské části Praha 1 a také vlastním fundraisingovým programem zaměřeným na individuální dárce z řad fyzických i právnických osob.

Dvě desetiletí v soukromém sektoru mě naučila mnohému.

Jako člověk zdravě soutěživý, ambiciózní jsem zejména v průběhu 90. let minulého století poměrně těžce nesl permanentní kritiku na adresu soukromých škol mnohdy z úst velmi nekompetentních lidí nebo kompetentních, ale neinformovaných. Poznal jsem řadu velice erudovaných a lidsky skvělých kolegů působících na postech ředitelů krajských a církevních škol.

Vedle své „mateřské“ vedu sekci pro zahraniční vztahy a PR. Od roku 2002 jsem postupně navštívil většinu zemí EU a snažil se detailně seznámit se světem soukromých a nezávislých škol. Díky tomu disponuji řadou důležitých informací, které předávám zejména školám v Asociaci soukromých škol nebo i zájemcům z jiných škol.

V roce 2006 jsem získal stipendium od Fulbrightovy komise a měl unikátní možnost seznámit se s řízením vynikajících soukromých škol v oblasti Baltimore, stát Maryland (USA). Zejména tato zkušenost mi umožnila získat nejen řadu užitečných informací a zkušeností, ale především notnou dávku inspirace a motivace do další práce.

Závěrem bych si dovolil zdůraznit, že jsem přesvědčen o (soukromé, církevní a další) ve vzdělávacím systému České republiky. Nechci opakovat prázdné fráze a klišé ve smyslu, že existují školy výborné, průměrné a školy špatné. Všichni víme, že Máme snad nejvíce fotovoltatických elektráren, více než 70 vysokých škol na populaci 10 mil. obyvatel a také mnoho nadbytečných středních škol. Již od poloviny 90. let, kdy byly publikovány první demografické průzkumy, bylo celkem jasné, kolik žáků bude opouštět základní školy a bude pokračovat ve studiu na středních školách v roce 2000, a třeba i 2011.

Řešme optimalizaci středních škol s rozumem, ale řešme ji. Soukromé školy procházejí optimalizací kontinuálně již několik let a považuji to za logické. Mezi roky 2010 a 2011 bylo vyřazeno ze školského rejstříku 6 soukromých gymnázií a žádné „státní“. Neřešme prosím zjevný nedostatek žáků na krajských zejména odborných školách tím, že pomocí ekonomických nástrojů omezíme či znemožníme důstojnou existenci školám soukromým. I kdyby došlo k tomu, že žáci ze soukromých škol zaplní prázdná místa, nebylo by to ve svém důsledku vítězství pro nikoho.