Zkušenosti s Českou školní inspekcí – případy z Linky pro rodinu a školu 116 000

Vydáno: 6 minut čtení

Nedávno nám zavolala rozčílená paní ředitelka s tím, že nám tedy „pěkně děkuje“, protože jsme na ni „poštvali inspekci“, takže kromě jiných povinností bude „mít na krku ještě tohle“. Dotyčná paní ředitelka měla zřejmě pravdu. Vzhledem k tomu, že (a) nežijeme ve vzduchoprázdnu, ale náš lidský svět je zaplněný institucemi a na některé z nich se lze obracet v případě nespokojenosti s jinými institucemi (b) a že jedním z cílů naší služby je stav, kdy lidé budou řešit své spory legálními cestami, jsme to klidně mohli být my. Volající rodiče, nespokojení s postupem školy, se nás totiž mnohdy ptají, kde si mohou stěžovat – a my jim standardně sdělujeme, že vedle zřizovatele školy je možné podávat podněty a stížnosti i České školní inspekci (ČŠI).

S paní ředitelkou náš hovor nakonec dopadl konstruktivně. Pochopila, že naše služba není a nemůže být arbitrem sporu mezi školou a rodiči jednoho ze žáků, kteří jsou nespokojeni se způsoby i metodami klasifikace jejich syna, a že ve hře mohou být i daleko destruktivnější způsoby „řešení“, které volajícího napadají, jako jsou výhružné/vulgární SMS zprávy, posprejování budovy školy, nenávistné komentáře na internetu nebo „pouhé“ pomluvy u rodičů (budoucích) žáků. A pokud si opravdu přeje, aby – jejími slovy řečeno – tito rodiče už nešpinili pověst školy, nezbývá než nechat celý případ posoudit někoho třetího. I když s tím bude mít v určitou chvíli o něco více starostí a zabere jí to i nějaký čas, na konci bude mít v ruce relevantní stanovisko, zda stížnost rodičů byla, nebo nebyla shledána jako důvodná.

Je pravda, že se někdy v hovorech setkáváme i s řediteli (eventuálně jejich zástupci), pro které je možnost nechat řešení dané věci posoudit ČŠI doslova darem z nebes. Ti nás na konci hovoru ujišťují, že se na místně příslušný inspektorát rozhodně obrátí, protože už nechtějí donekonečna řešit opakované stížnosti rodičů na postup školy, případně stížnosti na vyřízení předchozích stížností…

Jedním z aspektů krizových linek je velmi omezená zpětná vazba. Nicméně z toho, co víme, lze soudit, že těmto ředitelům se dostalo ze strany ČŠI korektního přijetí (čímž ovšem netvrdíme, že jim bylo na konci šetření též dáno za pravdu).

V případě, že se na nás obracejí rodiče, máme povědomí o šetření ČŠI na dané škole nepoměrně větší. Samotným povoláním inspekce se totiž situace pro rodiče obvykle nevyřeší a často mají (z našeho pohledu zcela oprávněnou) tendenci být s námi v kontaktu do té doby, než se situace jejich dítěte zlepší.

Lze-li z našich zkušeností s ČŠI něco vyvodit, pak jsou to dva závěry:

a)   Inspekce se zabývala všemi podněty, které jí byly (buď přímo námi, či na naše doporučení) nahlášeny, resp. nevíme o jediném případu, kdy by ČŠI po obdržení podnětu sdělila, že se tímto zabývat nebude. To z našich zkušeností není tak obvyklé, resp. máme zkušenost (přímou i zprostředkovanou volajícími), že jiné orgány (PČR, městská policie, OSPOD, odbor školství na příslušném úřadě, pedagogicko-psychologická poradna) se některými oznámeními nezabývaly a ani se nevyjádřily, kam by se oznamovatel se svým podnětem měl obrátit.1

b)   Inspekce v dané škole se obvykle objeví maximálně do 14 dnů od přijetí oznámení a tato rychlost je pro oznamovatele obvykle velmi úlevná. Není se čemu divit, protože krátká časová prodleva mezi nahlášením a výjezdem inspekce pro oznamovatele implicitně znamená, že ČŠI bere jeho podnět vážně a přisuzuje mu důležitost. A to je ta nejlepší zpráva, kterou může oznamovatel získat – konečně ho někdo bere vážně a jeho situací se chce seriózně zabývat.

V praxi to vypadá následovně:

1)   Na Lince pro rodinu a školu 116 000 přijmeme hovor od rodiče / jiného příbuzného žáka, který si mj. stěžuje na postup školy. Nejčastěji se jedná o:

   případ údajné šikany, který škola dle volajícího neřešila (nebo neřešila dostatečně),

   udělení různých napomenutí a důtek za chování, které se podle rodičů odehrálo jinak, než popisuje škola, eventuálně se neodehrálo vůbec,

   otázky ohledně klasifikace (obvykle si rodiče stěžují na to, co vše je předmětem klasifikace (např. doplnění zameškaného učiva přepsáním poznámek do sešitu).

2)   Po zajištění přednějších aspektů (od zmírnění akutních emocí až po naplánování kroků k zajištění bezpečí a zdraví všech zúčastněných a /nebo těch, které zabrání zhoršení dané situace) se obvykle dostáváme k tomu, jak danou situaci uspokojivě vyřešit z dlouhodobého hlediska. V tu chvíli někdy přichází nabídka kontaktování ČŠI.

3)   Po jejím akceptování dochází k dohodě, kdo ČŠI kontaktuje, resp. zda je to v silách volajícího, nebo tuto kompetenci převede na Linku pro rodinu a školu 116 000. Linka ji obvykle přebírá v případech, kdy volající má plné ruce práce se zajištěním alespoň minimálního psychického (a někdy i fyzického) bezpečí dítěte a nemá energii na nic dalšího.

4)   Po kontaktování ČŠI se obvykle dozvídáme to, co již bylo zmíněno výše pod body a) a b).

V naší více než pětileté historii se tento cyklus (body 1–4) opakoval v několika desítkách případů. Některé inspektoráty nám též zasílají inspekční zprávu (pravděpodobně abychom ji nemuseli hledat na jejich stránkách) nebo nám ji zašlou oznamovatelé sami. Je pro nás příjemné číst, že ČŠI nejen kontroluje, ale též navrhuje kroky, které mají za cíl stav na dané škole zlepšit. Způsoby a výsledky šetření ČŠI nám nepřísluší hodnotit. Pro nás je podstatné, že z našich zkušeností je ČŠI institucí, která se nezříká své odpovědnosti, jedná v přiměřeném časovém horizontu a vedle kontroly navrhuje i možnosti řešení.

1  Toto nemá být kritika dotyčných orgánů, protože řešení některých potíží není v kompetenci žádné instituce. Je úleva, že jsme se do této situace s ČŠI zatím nedostali.

Zdroj: Pro časopis Řízení školy Mgr. Jarmila Kubáňková, Ph.D.,metodička služeb 116 000 a 116 123, statutární zástupkyně Cesta z krize, z. ú.