Řízení školy online
Aplikace pro řízení školy

30denní zkušební přístup ZDARMA

Registrace

Aktuality

Úspěch českého žáka závisí na jeho startovní čáře

Kategorie: Aktuality Autor/autoři: Řízení školy

Tomáš Habart je od roku 2016 ředitelem vzdělávacího programu Varianty společnosti Člověk v tísni. Ve Variantách předtím působil osm let jako projektový manažer, lektor a metodik. V letech 2003–2007 pracoval v Partners Czech, o. p. s. Vystudoval FHS UK a romistiku na FF UK.

Veletrh Úspěch pro každého žáka 2019

  • Zahájení:29.11.2019 09:00
  • Ukončení:30.11.2019 14:30
  • ZŠ Strossmayerovo nám. 4, Praha 7

Pořádá SKAV, z. s., v rámci iniciativy Úspěch pro každého žáka ve spolupráci s NS MAS a MČ Praha 7 za finanční podpory Nadace České spořitelny.

Cíle akce

Podpořit vzájemné učení mezi MAPy a podpůrnými organizacemi. Sdílet zkušenosti s kolegiální podporou v území s cílem zlepšovat učení dětí (mezi učiteli, řediteli nebo MAPy). Hledat způsoby, jak zvyšovat rovnost ve vzdělávání.

Řízení školy

O jaké změny v českém vzdělávání Člověk v tísni usiluje?
V Člověku v tísni se vzdělávání věnují tři oddělení: Varianty, Jeden svět na školách a Programy sociální integrace. Zmíním tři největší agendy, na které se zaměřujeme.
Jednak podporujeme systémové zavádění inkluze, přičemž využíváme jak zkušeností ze vzdělávání pedagogů a asistentů, tak z přímé práce stovek zaměstnanců a dobrovolníků v 60 lokalitách po celé ČR. Jakkoliv jsme přesvědčeni, že inkluze má pomoci k úspěchu každému žáku, klademe často důraz na děti, které bývají neúspěšné kvůli špatnému socioekonomickému zázemí, bydlí ve špatných čtvrtích, mají rodiče se základním vzděláním, kteří jsou nezaměstnaní a předlužení.
České školy přitom staví často na odpovědnosti rodin a na domácí přípravě a toho nejsou tyto rodiny schopny dostát, čímž se děti dostávají do začarovaného kruhu předčasných odchodů ze vzdělávání a následné brzké nezaměstnanosti a celoživotní marginalizace. Toto se mezigeneračně reprodukuje a je velké riziko, že i další generace předčasně odejde ze školy. Proto kromě vzdělávání na školách pracujeme i s rodinami, doučujeme děti, spolupracujeme se zřizovateli na vytváření koncepčnějších řešení, zahrnujících sociální práci, bytovou politiku a další služby. Věříme, že podpora směřující k těmto rodinám a k učitelům na školách, kam tyto děti docházejí, má ve výsledku pozitivní dopad na učení všech žáků. Třeba mnohá podpůrná opatření, která jsme před několika lety navrhli společně s Univerzitou Palackého v Olomouci, jsou využitelná a přínosná pro jakékoli dítě, protože principiálně staví na individuálním přístupu.
Druhým balíkem je výchova k sebevědomému aktivnímu občanství. Chceme, aby školy rozvíjely zájem dětí o své okolí a o porozumění souvislostem s tím, co se děje na druhém konci světa. Aby učitelé podporovali rozvoj kritického myšlení dětí, schopnost spolupracovat, hledat společná řešení, přistupovat k věcem aktivně. Vnášíme do škol závažná globální témata od chudoby přes migraci po klimatické změny a nabízíme dětem, aby si s podporou učitelů vyzkoušely pojmenovat problém v blízkém okolí, nahlédnout jej v globálním kontextu a pokusit se o konkrétní řešení. Děti tak pořádají různé ankety, besedy, pomáhají seniorům nebo svým spolužákům s nějakými specifickými potřebami, ale třeba i vyjednávají s lokálními politiky. Mapují širší dopady toho, co nakupují, za jakých okolností vzniká oblečení nebo potraviny, které běžně spotřebovávají. Učí se tomu, že zájem o věci veřejné je součástí života v demokracii, a snažíme se školy metodicky podporovat v rozvoji demokratických hodnot žáků.
Třetí velkou agendou je mediální vzdělávání, kterému se, společně s dalšími tématy, např. moderními československými dějinami, věnuje Jeden svět na školách.
Jak probíhá vaše práce se školami?
Pedagogům jednak nabízíme kurzy otevřené i pro školní týmy, za loňský rok jsme takto ve Variantách proškolili 1 700 pedagogů, k tomu jsme podpořili přes 500 asistentů pedagoga. Pro ně hledáme nové cesty, protože asistenty považujeme za velmi důležité a při jejich rostoucím počtu, přes 20 000 lidí, za často opomíjené.
Kromě kurzů pro ně organizujeme podpůrné skupiny, 22. 10. proběhne v DOX druhý ročník konference S asistenty k lepší škole. Zároveň pracujeme s menším okruhem škol dlouhodobě, nabízíme jim své zkušenosti a materiály a souběžně se učíme od nich při ověřování nových metodik a postupů. Materiály poskytují inspiraci pedagogům, jak si poradit s náročnými situacemi nebo jak učit o aktuálních otázkách. Sami se inspirujeme tím, co funguje v zahraničí, přinášíme ověřené metody, snažíme se o sdílení příkladů dobré praxe i z českých škol.
Od roku 2006 rozvíjíme síť
Světových škol
, kterých je dnes přes 80 a které podporují aktivitu žáků jednoduchou metodologií „uč se – zjišťuj – jednej“. V některých městech se zapojujeme do rozvoje lokálních vzdělávacích strategií, kde prosazujeme potřebu pravidelných setkávání škol se zřizovateli, protože ne všude je to pravidlem. Cílíme i na podporu komunikace mezi rodinou a školou, pomáháme s pořádáním odpoledních vzdělávacích akcí, kterých se účastní i rodiče. Minulý rok se nám takto podařilo zapojit přes 2 000 rodičů.
Jak se má projevit toto vaše působení v práci učitelů a ředitelů? Jaký má být otisk v jejich práci?
Mluvíme o hodnotách, proč považujeme za důležité, aby se děti vzdělávaly společně, aby byly vedeny k aktivnímu zájmu o své okolí, ke spoluodpovědnosti za stav světa, k výchově k demokracii, k dovednosti analyzovat informace. Náš nedávný výzkum ukázal, že nadpoloviční většina rodičů považuje za důležité, aby škola učila děti diskutovat, spolupracovat a vedla je k respektu k odlišným názorům a postojům. To je dobrá zpráva a potvrzení toho, že jsme v souladu s míněním většiny rodičů. Třeba Persona Dolls neboli panenky s osobností představují metodu, jak tyto hodnoty rozvíjet u malých dětí. Panenky mají, stejně jako děti, své individuální příběhy, které si mohou vzájemně sdílet, a děti se tak učí empatii, dialogu a férovému chování, zejména pokud mají panenky nějaké specifické potřeby, třeba naslouchátko nebo že jsou z chudého prostředí.
Otisk našeho působení v práci učitelů a ředitelů by měl být v tom, že ve školách se bude neustále sledovat naplňování hesla „na každém záleží“. A záleží jak na každém dítěti bez ohledu na jeho nadání nebo potřebu specifické podpory, tak na každém jednom dospělém člověku, který se v různých rolích podílí na vzdělávání dítěte. Také vyznáváme to, že nejlepší škola má být ta spádová. Všechny školy mají vzdělávat ve srovnatelné kvalitě, aby rodiče neměli potřebu vyhledávat extravy profilované školy. V nejbližší škole by měli nalézt takové prostředí, které dokáže reagovat na individuální potřeby dítěte, vytáhne ho na jeho maximum a zajistí heterogenní klima ve škole.
Jaký dopad to má mít na učení dětí?
Děti se mají učit se zájmem, má je to bavit a dávat jim smysl. Děti mají rozumět tomu, proč se věci učí. Mají si je umět dávat do kontextu, ne že něco přepisují z tabule a doma se to učí nazpaměť. Nadšení, se kterým dítě přichází do školy, si má udržet po celou dobu, i na dalších školách a pak i celoživotně. A to by mělo být umožněno všem dětem, i těm, které mají situaci ztíženou zdravotními nebo sociálními důvody.
Proč se Člověk v tísni jako organizace hlásí k vizi Úspěchu pro každého žáka?
Vize je v souladu s tím, čemu věříme, protože každé dítě má právo zažít úspěch a systém mu k tomu má dát šanci. Dnes je úspěch dítěte v Česku příliš závislý na tom, kde ve startovním poli se dítě nachází. Proto jsou pro nás důležité právě děti, které to nemají úplně jednoduché. Myslíme si, že tyto děti si zaslouží podporu, aby takový úspěch zažily. Jestli se to nazývá inkluzivní, společné, nebo jiné vzdělávání, není podstatné, důležité je, aby děti mohly být úspěšné a naplnily svůj potenciál. Je to fér a společnosti se to později bohatě vrátí.
Co je potřeba změnit v systému vzdělávání, aby se tato vize naplňovala?
Tvrdá data (např. PISA) i naše zkušenosti potvrzují známý fakt o selektivnosti českého vzdělávání. Český systém je prokazatelně segregovanější nejen proti finskému, což asi nikoho nepřekvapí, ale i proti estonskému nebo polskému, i když v průměru mohou naše výsledky vypadat relativně obstojně.
Odpovídá to společenské zakázce a navíc je to umocněno vysokou mírou decentralizace systému. V mnoha městech a obcích se vychází vstříc volání veřejnosti po selekci dětí. Panuje tady představa, že slabším je lépe se slabšími, průměrným s průměrnými a nadaným s nadanými. Nastavením spádových obvodů a dalšími fígly lze účelově ovlivnit složení žáků ve školách, výsledkem čehož je v mnoha městech různorodá škála homogenních škol od těch navštěvovaných dětmi považovanými za neúspěšné po školy výběrové a nejrůzněji profilované. Zřizovatelů je ohromné množství, v mnoha malých obcích pro odborné vedení škol nejsou kapacity. Ředitelé jsou pod tlakem veřejnosti i zřizovatelů, pokud chtějí selektivnost snižovat, jejich výběr bývá součástí lokálních politických her, dostávají se do střetu zájmů, pokud vstupují do politiky a ocitají se v roli zřizovatele. Do toho vstupují zájmy krajů, učilišť, víceletých gymnázií atd. Takový systém je řiditelný jen velmi složitě.
V Člověku v tísni se na řízení školství díváme z pozic různých agend a oblastí, ve kterých pracujeme, a to, jak by mělo vypadat, je u nás předmětem diskuse. Třeba větší nezávislost ředitelů na politicích by ale jistě byla systémovým krokem vpřed. V každém případě se snažíme spolupracovat s co nejširší skupinou aktérů od škol a rodičů přes nevládní organizace a akademická pracoviště po státní instituce a právě i zřizovatele.
 
Zdroj: Pro časopis Řízení školy rozhovor s Tomášem Habartem vedla Mgr. Silvie Pýchová. 

Diskuse - Počet příspěvků: 0