Trénování vybavování z paměti napomáhá školnímu úspěchu ...

Vyhledávání v aktualitách

30denní zkušební přístup ZDARMA

28. 1. 2021 Kategorie: Aktuality Autor/autoři: Redakce Řízení školy

Dle kognitivní psychologie má paměť obrovský vliv na učení. Školní úspěch do značné míry závisí nejen na schopnosti žáků uchovávat si v paměti důležité informace, ale také na schopnosti si tyto informace vybavit a použít je v rozmanitých kontextech tak, aby si utvářeli nová spojení a významy.

Obecně rozlišujeme dva druhy paměti: krátkodobou nebo také pracovní paměť a dlouhodobou paměť. Dlouhodobá paměť má neomezenou kapacitu, zatímco pracovní paměť má své limity. Dle výzkumu (Cowan, 2010) je průměrná pracovní paměť schopna udržet v průměru čtyři nové pojmy. U některých žáků pak stačí, aby se při učení setkali v krátkém sledu se čtyřmi novými pojmy, a jejich mozek je zahlcen. V tu chvíli se žák přestává soustředit a je negativně ovlivněna jeho schopnost dále se učit.

Kapacita pracovní paměti žáků je různá, což znamená, že něco, co přetěžuje jednoho, nemusí přetěžovat jiného. To může učitel zohlednit například při skupinové práci s homogenní skupinou. Žáky rozdělí na základě předchozí zkušenosti s tím, jak se jednotlivci dokážou soustředit a zpracovávat informace. Každé skupině dá text, aby ho zpracovala a vybrala z něj to podstatné. Skupině tvořené žáky s největšími obtížemi s koncentrací poskytne text jasně strukturovaný s omezeným množstvím nových termínů. Jiná skupina může zpracovávat text stejného rozsahu, ve kterém se vyskytují složitější formulace a cizí slova.

Aby učitelé pracovní paměť žáků nepřiměřené nezatěžovali, uvádíme některá základní doporučení (Macpherson, Hendrick, 2019):

v učebním materiálu neuvádějte informace, které s látkou nesouvisejí (např. obrázky, které jsou jen na ozdobu);
pokyny rozdělte do menších, konkrétních kroků, které vedou ke zvládnutí větších úkolů;
abstraktní pojmy převádějte do co největšího počtu konkrétních příkladů.

Učitelům také doporučujeme, aby průběžně testovali menší celky učiva (tzv. cvičné vybavování z paměti). Místo jednoho velkého testu, který přichází po několika týdnech výuky, průběžně zjišťujte v menších testech, co se žáci naučili, v opačném případě se budou učit primárně na závěrečný test, a nebude tak v průběhu docházet ke cvičnému vybavování z paměti, což je předpokladem pro uložení do paměti dlouhodobé.

Mimochodem, dávat průběžným testům menší význam než těm závěrečným je běžná praxe, není to však vůbec potřeba. Naopak, pokud je závěrečný test tvořen z úkolů předchozích menších testů, z jakého důvodu by měl mít větší důležitost? Tímto principem pouze utvrzujeme žáky v tom, že průběžné testy nejsou důležité a hlavní je naučit se na velkou závěrečnou písemnou práci.

Ukládání do dlouhodobé paměti také napomáhá zapojení nové informace do již existující myšlenkové struktury. Je tedy velmi výhodné nabízet učivo v kontextu, který žáci znají, a nechat je objevovat vztahy mezi jednotlivostmi. Dávání věcí do souvislostí s tím, co známe, nám pomáhá učit se i mimo prostředí školy. Sami asi vnímáte, že sekvenci písmen BBC UPC KFC CIA FBI si zapamatujeme snadněji než FBP IUC BCK IAC CFB, a to i přesto, že jsou použitá písmena totožná.

Vybavování z paměti velmi pravděpodobně závisí na síle a zpracování počátečního zdroje. Je-li při učení zapojeno několik smyslů současně, jde tedy o tzv. multisenzorické učení, konkrétní zprávu vstřebáme prostřednictvím několika různých kanálů, což zvyšuje šanci uložení do dlouhodobé paměti. Ekwall a Shanker zjistili, že lidé jsou obvykle schopni si vybavit 10 % toho, co četli, 20 % toho, co slyšeli, 30 % toho, co viděli, 50 % toho, co viděli a slyšeli, 70 % toho, co řekli, a 90 % toho, co současně řekli a dělali.

Dle Robina Macphersona a Carla Hendricka existuje šest principů třídního vyučování, které vedou k efektivní výuce. Jedná se o:

opakování naučené látky,
zjišťování míry porozumění, poskytování účinné zpětné vazby,
pozitivní klima ve třídě,
vedení k úspěchu a
snižování kognitivní zátěže.

Je důležité zmínit, že tyto principy nejlépe fungují ve vzájemné interakci, nikoliv každý samostatně.

Článek vznikl v rámci projektu Zavádění formativního hodnocení na základních školách ( formativne.cz ), který je realizován Pedagogickou fakultou Univerzity Karlovy a vzdělávací organizací EDUkační LABoratoř. Projekt je financován v rámci OP VVV, registrační číslo: CZ.02.3.68/0.0/0.0/16_032/0008212.

ZDROJE

GINNIS, P. Efektivní výukové nástroje pro učitele: strategie pro zvýšení úspěšnosti každého žáka. Euromedia Group ve spolupráci s organizací EDUkační LABoratoř a projektem Čtení pomáhá 2019. Universum (Euromedia Group). ISBN 978-80-7617-582-2.
HENDRICK, Carl a MACPHERSON, Robin. Co funguje ve třídě? Most mezi výzkumem a praxí. Euromedia Group ve spolupráci s organizací EDUkační LABoratoř a projektem Čtení pomáhá 2019. Universum (Euromedia Group). ISBN 978-80-7617-335-4.

Zdroj: Pro časopis Učitelský měsíčník Michal Orság, Květa Sulková