Studijní stáž v Kelibii aneb jak nás náš třídní projekt zavedl až do Afriky

Vydáno: 8 minut čtení

Projekt „S pohlednicí kolem světa“, o kterém jste měli možnost dočíst se v předchozích číslech Speciálu, vyústil za spolupráce s velvyslanectvím ČR v Tunisu, MČ Praha 15, paní Evou Novotnou Njili a naší mateřskou školou ve studijní stáž v Tunisu a Kelibii.

Společně s mými třemi kolegyněmi (2 pedagožky, 1 asistentka pedagoga a 1 logopedka) jsem se vydala do mateřské školy U Andílků – Jardin D'enfants Les Anges v Kelibii, kterou tam vede paní ředitelka Eva Novotná Njili. Eva je Češka, která tam žije již 36 let. A jak jsem měla možnost ji poznat, je to člověk, který svou práci dělá srdcem a s nadšením. A to se pak odráží i v celé její školce, s jejímž chodem jí pomáhá i celá její rodina. Jedna z jejích dcer ve školce také učí.
Mateřská škola se nachází v hezké vile uprostřed Kelibie. U vchodu vás přivítá název školky s malým andílkem a strom obsypaný krásnými, zralými citrony. Ihned jsme si také s kolegyněmi pár utrhly jako suvenýr. Co nás nejvíce potěšilo při vstupu do školky? Že i přes 36 let, co Eva žije v Kelibii, nezapomíná na to, odkud pochází a hrdě se k tomu hlásí. Nad dveřmi totiž visely dvě vlajky. Česká a tuniská. A nápis v češtině „Vítáme vás“. Školka je barevná a každou třídu zdobí malby z dětských kreslených filmů.
Oproti tomu, na co jsem zvyklá od nás ze školky, jsou třídy hodně malé. I zahrada, spíše tedy zahrádka, je hodně malinká. Eva si posteskla, že toho prostoru tam opravdu děti moc nemají, a vlastně ani v Kelibii není moc míst, jako máme třeba my parky, kde by se děti mohly proběhnout. Ve školce mají v patře větší chodbu, kterou využívají pro pohybové aktivity, hry, tanečky. Většina pomůcek byla vyrobená a obdivuji kreativitu a snahu učitelek. Hraček ve třídách také není mnoho a ihned jsem si vybavila naše děti, které mají třídu plnou hraček a pořád neví, co by si půjčily. Učitelky i zaměstnankyně školky se na nás celou dobu usmívaly, zdravily a působily velmi mile a přívětivě, ačkoli jsme si přes jazykovou bariéru mnoho říci nemohly.
Také jsme byly překvapené z toho, jak děti byly samostatné a šikovné, jelikož pracovaly u stolečků ve skupinách a každá skupina měla jinou práci.
I my jsme si pak s dětmi vyzkoušely pracovat. Měly jsme pro ně připravený program. Eva nám pomáhala s tlumočením, pokud bylo třeba. Děti ihned pochopily a reagovaly. Pracovaly s nadšením a neměla jsem pocit, že by nás vnímaly jako vetřelce, kteří jim tam vpadli. Ale bylo to i tím, že Eva je připravila na náš příjezd a prý se na nás těšily. Dokonce nám zazpívaly písničku v českém jazyce. Eva s nimi na melodii písně Pec nám spadla nacvičila vítací písničku.
Měly jsme si toho hodně co vyprávět, ale několik otázek jsem si dovolila sepsat.
Co tě přivedlo do Tuniska?
Láska (smích). Studovala jsem v Praze střední pedagogickou školu a potkala Majidiho, který studoval v Praze na FTVS. Vzali jsme se a já s ním odjela do Kelibie.
Co tě vedlo k tomu založit si mateřskou školu?
Byla jsem tehdy vyřizovat něco na ambasádě a jedna paní, nepamatuji si, zda tam tenkrát pracovala, se mě zeptala, co jsem vystudovala. Tak jsem jí řekla, že pedagogickou školu. No a ona mi vnukla první nápad, že její kamarádka si otevřela soukromé jesle, jestli si je také nechci otevřít. Do státní školky jsem ani nemohla, protože jsem neuměla jazyk. Tak jsem si otevřela jesle. Pronajala jsem si dům, nakreslila jsem si cedulku, pověsila a začala. Ze začátku jsem měla jen tři děti, později už deset. Ale byla to náročná práce. Malá miminka a člověk se od sedmi do šesti nezastaví. A také máte strach, aby se takovým malým dětem něco nestalo. Je to velká zodpovědnost.
Takto jsem provozovala jesle od roku 1987 do roku 1996. Postupně jsem si k jeslím ještě udělala jednu třídu školky, protože mi bylo líto, že děti, které mi v jeslích vyrostly, pak musely odcházet. A i rodiče měli zájem o to, aby děti u mě mohly pokračovat. Když se pak začaly zavírat státní školky, tak je začali přiřazovat k těm soukromým. Tak jsem si k jeslím ještě pronajala tu jednu státní školku. Později, když jsem pak měla možnost, tak jsme s manželem postavili vilku a otevřela jsem si svoji soukromou mateřskou školu.
Od kolika let začíná v Tunisu předškolní docházka?
Od 3 let. Můžeme ale i od 2,5 let podle kapacity školky.
Je u vás předškolní docházka povinná?
Ne, ale chtěli by to zavést. Uvažuje se o tom. Zřejmě by se ale vytvořila při základní škole přípravná třída. Takže nevím, zda by tyto děti ze školek vzali nebo by třeba pak škole stačilo od školky nějaké potvrzení, že dítě do školky docházelo.
A nějaká specifika vaší předškolní třídy?
Děti se učí pouze od 8:00 do 12:00 hodin. Děti v naší přípravné třídě mají také odpoledne „kroužky“ – francouzštinu, korán, tělocvik. Tyto nadstandartní aktivity nejsou povinné a rodiče je platí zvlášť.
Všimla jsem si v předškolní třídě, že se děti učí poznávat písmenka, číst a psát. To je ve školce povinné?
Není. Ale požadují to od nás rodiče a škola to pak také požaduje. A jelikož málo učitelek ve školkách je kvalifikovaných, nemají vystudovanou pedagogickou školu, tak dělají to, co chtějí rodiče.
Jak velká je vaše školka?
Máme šest tříd a zhruba 110 dětí.
Jaké je složení tříd?
Třídy jsou rozděleny dle věku dětí.
Kolik učitelek je na jednu třídu?
Jedna, která je tam celý den (pracovní dobu má 7 hodin). Ale má polední pauzu (smích). Abyste o nás nepsali, že vykořisťujeme (smích). Ještě máme navíc jednu učitelku, když náhodou někdo onemocní nebo je třeba někde dopomoci, a ta vypomáhá. Přes poledne ve školce také zůstávají učitelky, ale střídají se. Každá učitelka jednou týdně zůstane s dětmi, které jsou ve školce přes poledne, a jde pak ale také dřív domů.
Existuje u vás něco jako asistent pedagoga?
Ne. Sice se o tom píše, mluví se o tom. Ale nic takového tady nenajdete.
A něco jako speciální školy a školky u vás existuje?
Ano, máme i speciální školy. Ale není jich mnoho a jsou pro rodiče drahé. Vše je totiž soukromé.
Jak vypadá běžný denní režim u vás ve školce?
Školka se otevře v 7:00. Děti přicházejí do 9:00.
Od 9:00 do 9:30 mají děti svačinku. Tu si přinesou z domova.
9:30–10:00 je řízená činnost.
10:00–11:00 volná hra.
11:30 děti odcházejí domů. Některé ve školce zůstanou. Těm se ohřeje oběd, který si donesly z domova.
14:30 děti se vracejí do školky. Ale ne všechny. Nikdo nám ani nehlásí, zda se odpoledne vrátí, takže nevím, kolik bude odpoledne dětí.
15:00–16:30 je volnější program s dětmi.
Školka se zavírá v 18:00. Otevřeno máme i v sobotu. Ale pouze dopoledne.
Jak je to tedy s omluvami dětí?
Rodiče zaplatí za celý měsíc. Je pak na nich, zda děti chodí, či ne. Učitelky jsou v práci, pracují, ta služba je tu pro ně neustále připravená. Mám to sice napsané, že když dítě onemocní nebo se něco stane, aby mi to dali na vědomí. Ale oznámí to asi jeden z dvaceti.
Jak je to s dostupností didaktických pomůcek pro děti?
Moc tu nejsou. Poslední dva roky se tu začaly objevovat. Ale je to hrozně drahé. Takže si většinou vytváříme sami.
Kam pokračují děti z MŠ? Jak je to se školní docházkou?
Povinnou školní docházku začínají od 6 let. Základní docházka je 6–12 let první stupeň a od 12 let je druhý stupeň.
 
Tato akce byla úžasnou zkušeností pro obě zúčastněné strany. My jsme měly možnost vidět školství v jiné zemi (a nejen školství, protože Eva a její rodina se o nás celou dobu našeho pobytu v Kelibii starali jako o vlastní a dali nám nahlédnout i do jejich běžného života). Porovnat to s tím, co známe, na co jsme zvyklé. Často jsme si řekly, že jsme rády za to, co máme, a zároveň obdivovaly tamní učitelky za to, co a s jakým nadšením dokážou i přesto, co třeba nemají či neznají. A jak Eva řekla, když jsme odjížděly, daly jsme jí nový vítr do plachet. No a za to to přece stálo.
Ještě jednou děkuji všem, kteří se na celé akci podíleli, a pokud budete mít zájem, více o projektu i celé stáži se můžete dočíst na www.konvalinova.com.

 

 

Zdroj: Pro Speciál pro ZUŠ Kateřina Konvalinová