Stálá konference ředitelů

O postavení českého ředitele školy, o jeho potřebách, podmínkách a nutnosti smysluplné celoživotní podpory od počátku kariéry do jejího ukončení bylo napsáno tolik, že další rozebírání je minimálně pro čtenáře našeho časopisu zbytečné. V první polovině listopadu byla ve velkém sále pražského magistrátu prezentována a diskutována pracovní verze Hlavních směrů vzdělávací politiky ČR do roku 2030+, známá více pod názvem Strategie 2030+, a v ní je ředitel (opět) označován za zásadní postavu české školy a zejména jemu je věnována strategická linie č. 2, Podpora učitelů a ředitelů a dalších pracovníků ve vzdělávání, a mnohé aktivity z ní vyplývající.

Věřím tomu, že právě nyní je pravá chvíle, kdy jsou pootevřeny dveře k nastavení skutečné podpory, která bude provázena celým profesním životem ředitele školy, a vznikající Stálá konference ředitelů může hrát zcela zásadní roli. Stálá konference ředitelů je nositelem podpory pro vedení škol. Jako výsledek dílčí aktivity projektu Systém podpory profesního rozvoje učitelů a ředitelů se podílí na vytvoření komplexního systému podpory profesního rozvoje vedení škol, stanovování aktuálních priorit a návrhů vhodných forem a rozsahu jejich podpory, dále bude zajišťovat včasnou reflexi změn v oblasti vzdělávání, kooperovat při řešení problémů ředitelů škol a podporovat implementaci priorit státní vzdělávací politiky v oblasti managementu škol.

Její ustanovení reaguje na situaci vysoké míry kurikulární autonomie škol, rozdrobenost zřizovatelské struktury a regionálně odlišných podmínek, které mají členové vedení škol pro svoji práci. Ředitel školy, vnímaný jako pedagogický lídr, je nezastupitelnou osobou každé školy, je zásadním faktorem jejího rozvoje a kvality, proto musí být jeho podpoře, přípravě i celkovým podmínkám věnována maximální pozornost.

Členové Stálé konference ředitelů jsou odborníci z celého spektra vzdělávacího systému, její složení zajistí objektivitu, nadhled a tolik potřebnou nezávislost na (lokálním) politickém rozhodování a vlivu dílčích zájmových skupin. Stálá konference ředitelů je velkou příležitostí pro český vzdělávací systém. Zásadním cílem je zajištění dlouhodobě fungující platformy věnující se podpoře a podmínkám českých ředitelů na celostátní úrovni.

Tolik projektová slova, která nyní srozumitelně doplním. Stálá konference nebude suplovat žádnou z ředitelských asociací. Jejím klíčovým slovem je slovo stálá , má tedy ambici existovat i po skončení projektu SYPO a s její činností MŠMT počítá. Její členové, v převážné většině zkušení ředitelé, se budou zabývat tématy ovlivňujícími práci ředitele, tématy nadčasovými a jdoucími nad jednotlivé druhy škol. Má ambici se takto stát jediným partnerem s komplexním pohledem.

Nebude jednoduché naplňovat tyto ambice. V současné době se jedná o pilotní ověřování činnosti i výběru členů. Cílem je vytvořit prestižní, nadčasové a elitní společenství schopné se vyjadřovat k tématům vzdělávací politiky, reflektovat zahraniční zkušenosti, predikovat trendy v oblasti ředitelů škol a odborně garantovat onu zmiňovanou podporu.

Je třeba Stálou konferenci ředitelů vidět ve dvou rovinách. První z nich je rovina systémová a nadčasová. Plánujeme, že se Stálá konference ředitelů stane nejen pro MŠMT partnerem první volby v zásadních ředitelských otázkách. Odborný terén je jistě schopen generovat ty nejlepší, kteří se budou ochotni zapojovat do činnosti tohoto společenství bez ohledu na aktuální partikulární zájmy konkrétního druhu škol či regionu. Dres Stálé konference bude totiž jeden a tímto se naskýtá zásadní šance překonávat zvykové právo v podobě mnohdy zcela zbytečných animozit mezi jednotlivými druhy škol, neboť přes mnohé odlišnosti je třeba pomáhat všem ředitelům škol.

Druhá rovina činnosti Stálé konference ředitelů bude zacílena do regionů a školského terénu. Podpora ředitelů škol logicky musí probíhat co nejblíže k samotným školám podle aktuálních potřeb jednotlivých ředitelů, v regionálních střediscích podpory či také přímo v jejich škole. Toho lze dosáhnout právě zacílením do terénu na konkrétní ředitelské potřeby bez ohledu na módnost tématu či aktuální projektovou výzvu. Také tím umožníme rychlý přenos nezkreslených informací oběma směry – od Stálé konference ředitelů k jednotlivým ředitelům a naopak od jednotlivých ředitelů do centra.

Vím, že mnohé ředitele aktuálně trápí řada věcí, které je nutno co nejrychleji řešit. Mnohým chybí učitelé, kuchařky, uklízečky či asistenti pedagoga a potřebovali by tuto situaci řešit okamžitě. Věřím ovšem, že využitím dosud nevídané příležitosti v podobě Stálé konference ředitelů i předpokládané synergii s další systémovou podporou budeme umět postupně vytvořit našim ředitelům takové podmínky, které nezbytně potřebují ke své práci bez ohledu na druh školy, region či politické zabarvení jejich zřizovatelů.

Před několika lety jsem do našeho časopisu psal článek s názvem Svatoplukovy pruty. Nadčasová myšlenka užitečnosti společného postupu platí i v našem století. O dílčích aktivitách a činnosti Stálé konference ředitelů vás budu samozřejmě v dalších číslech informovat.