Řízení školy online
Aplikace pro řízení školy

30denní zkušební přístup ZDARMA

Registrace

Aktuality

Profesní bádání jako cesta k lepším výsledkům učení žáků

Kategorie: Aktuality Autor/autoři: Redakce Řízení školy

Také vás zneklidňuje, že kolem nás každou chvíli vyskočí nějaký nový odborný termín, který vyžaduje naši pozornost? Přestože se často ukáže, že jde o jiné pojmenování něčeho důvěrně známého, stojí za to nová témata prověřit a ne jen nad nimi mávnout rukou. Mnohdy se autoři nového termínu pokoušeli vyjádřit nějaký posun, nový důraz v pochopení pedagogické praxe.

Řízení školy online

Když chceme proniknout do obsahu pojmu profesní bádání, musíme si nejprve ujasnit, že nejde o tzv. badatelsky orientovanou výuku známou také pod zkratkou BOV. Ta se týká školní výuky a učení dětí v hodinách přírodních věd a někdy ji učitelé přenášejí i do věd humanitních.
Profesní bádání se týká učitelova přístupu k vlastní práci, k profesi. Ilustrujme si na příkladech dvou vyučujících dva základní odlišné přístupy k výuce.
Marta se při výuce drží svého propracovaného tematického plánu a učebnice, nemívá skluz. Probere ve škole většinu potřebné látky, už to má za léta vychytané. Třídu má perfektně zorganizovanou, s novými šesťáky nelituje času a investuje ho do toho, aby děti získaly návyky potřebné pro její výuku biologie. To se jí bohatě vrátí. Později si může čas od času dovolit pro zpestření zařadit šikovný prvek třeba z kritického myšlení nebo z badatelství, svižnou metodu, která nezabere moc času. Výuku sem tam narušují školní projektové dny, ale neprotestuje proti nim, ráda spolupracuje s kolegy a zpoždění ve výuce umí dohnat. Očekává od žáků, že se doma vrátí k prezentaci z hodiny nebo k učebnici a látku se naučí. Děti ji málokdy překvapí – rychle rozpozná ty pozorné a se zájmem, na které je spolehnutí a kteří obstojí v testu, a ty ostatní, kteří jsou buďto málo nadaní anebo – a to je horší – nemají dost zájmu o její předmět, chybí jim píle a sebekázeň. Nadanéa pracovité děti dovede k účasti v Biologické olympiádě.
Dorka také není žádná začátečnice. Stále ji ale zneklidňuje, když někteří žáci hodiny jen prosedí a z výuky si nic neodnášejí. Usiluje o to, aby se co nejvíc dětí zapojilo do práce přímo v hodině. Hledá různé způsoby, jak na to. Zjišťuje pravidelně od žáků, co jim pomáhá při studiu biologie a chemie, a co jim brání. Věnuje velkou pozornost dětským výstupům, které vznikají v průběhu vyučovací hodiny díky aktivitám, kterými děti procházejí. Snaží se porozumět tomu, jak konkrétní žáci přemýšlejí, když mají pochopit složitější jevy, jako je třeba fotosyntéza nebo adaptace organismů na podmínky, ve kterých žijí. Vedení vyšlo Dorce vstříc, a tak má v rozvrhu s osmáky jednu dvouhodinovku a dvě krátké hodiny týdně na biologii a chemii. S tímto časem se snaží dobře hospodařit a zkouší zejména ve dvouhodinovkách zařazovat delší bloky, v nichž žáci pracují hodně samostatně. Dorka je bedlivě sleduje, dělá si poznámky, ke kterým se vrací, když připravuje další výuku a učení. Stále zkouší drobné změny ve své výuce a sleduje, zda se dětem díky tomu daří v učení lépe. Pomáhá jí spolupráce s kolegy, s nimiž může probírat svoje snahy. Pro Dorku je hlavní hodnotou to, aby se pokud možno každý žák dostal ve studiu biologie a chemie tak daleko, jak mu to jen umožňují jeho předpoklady.
Martino pojetí se označuje v pedagogické literatuře jako přístup „dobrého zaměstnance“ nebo „rutinního experta“. Kolegové tohoto založení léta pilují svoje pedagogické postupy. Čerpají z nich profesní jistotu. Pokud některým žákům nevyhovují, chybu vyučující spatřuje na straně dítěte a častoi jeho rodiny – buďto je žák bez předpokladů k učení, a pak se nedá nic dělat, anebo je to dítě chytré, ale líné, nebo dokonce zlobivé. „Má na víc, ale nechce se mu.“ A rodiče mu to trpí anebo s tím nedokážou pohnout. Málokdy se takto nastavení kolegové dobrovolně pouštějí na vratkou půdu novinek, nevidí k tomu důvod. Občas se zúčastní nějakého školení, ale většinou zjistí, že jim osobně k ničemu nebylo. Aplikují se stále větší zdatností vymezenou sadu profesních dovedností totožnou se zvykovou normou, popřípadě standardem stanoveným autoritou. Vlastní přesvědčení o tom, jak věci fungují, považují za všeobecně platná a nijak je neprověřují. Věří tomu, že delší praxe dělá lepšího učitele. To, že nové generace dětí přicházejí s novými potřebami a potížemi, v úvahu nebere. Sní o návratu řádu.
Dorka představuje typ pedagoga, který má profesní badatelské myšlení. Přistupuje k výuce a učení jako k předmětu soustavného zkoumání neboli profesního bádání – neúnavně si ověřuje, zda a nakolik její výuka vyhovuje a prospívá žákům s různými předpoklady k učení, s odlišnými zkušenostmi, zájmy i domácím zázemím. Nezapomíná na vyspělejší žáky – i ti mají svoje potřeby, a aby se nenudili, potřebují dostatečně náročná zadání. Ví, že když se děti nezapojí do výuky, neučí se a domácí úkoly to těžko nahradí. Považuje za svůj úkol pomáhat všem dětem, aby si našly cestu k jejím předmětům. Promýšlí a dělá drobné i větší změny ve svých postupech i v tematických plánech a opět si ověřuje, zda to vedlo k tomu, k čemu doufala. Neztrácí ze zřetele společně domluvené cíle učení.
Zkoumání vlastní praxe je nesmírně náročná činnost. Nemůže být jednorázové. Jakmile s tím učitel začne, dostane se do cyklu: zjistí, co děti potřebují, aby se posunuly směrem k cíli učení – zkouší na to nastavit postup – zjišťuje z výkonů dětí, jaký měl dopad – zjišťuje nové potřeby dětí – hledá vhodné postupy a učí se jim.
Učitel v tom těžko může být sám. Smyslem profesního badatelství je pedagogovo profesní učení, které v důsledku vede k lepšímu učení žáků – učitel se zlepšuje soustavným zkoumáním vlastní praxe a jejích výsledků. Tedy ne tím, že zavádí novinky, ale tím, že vyhodnocuje, nakolik novinka zlepšila učení dětí. Sleduje, jaký dopad má jeho výuka na učení dětí. Sleduje to na výkonech dětí. Vyhodnocuje je ne proto, aby zkontroloval píli dětí, ale aby se dozvěděl, jak uspěl jako vyučující a co jeho žáci dál potřebují.
Vyhodnocování učení dětí nejlépe probíhá v diskusi s kolegy přímo nad dětskými výkony a nad průběhem hodiny. Příležitostí je práce ve dvojicích – párová výuka – jejímž hlavním benefitem pro žáky není ani tolik fakt, že přímo ve výuce jsou na místě dva dospělí. Žáci těží především z toho, že párová výuka začíná společným plánováním výuky a končí až společnou reflexí proběhlé výuky – na kterou navazuje ovšem další plánování, takže se pohybujeme v cyklu. Jinou příležitostí jsou učící se skupiny – vícero očí více vidí i v přípravě,i ve výkonech dětí.
Když učitelé vyhodnocují dopad své výuky na učení dětí, nejde jen o akademické či kognitivní cíle. Učitelé zkoumají i to, zda se podařilo děti do výuky zapojit. Zkoumají jak míru dosažení cílů učení, tak to, zda dětem práce přinesla uspokojení, zda spolupracovaly v příznivé atmosféře a zda jim samotným výsledek přinesl dobrý pocit, radost. To předpokládá vtažení žáků do metakognitivních činností – žákovu reflexi vlastní práce, sebehodnocení, žákovu spolupráci při stanovení cílů učení i cest k jejich dosažení.
Učitelé pracující v badatelském cyklu profesního učení potřebují jak podporu své učící se skupiny či alespoň párového učitele, tak také čas od času konzultaci s někým zvenčí. S někým, kdo může nabídnout nezatížený pohled na to, co skupina řeší, nebo může pomoct s řešením nějakého problému, se kterým už si skupina neví rady.
Vše nasvědčuje tomu, že ve školách, kde se soustavně učitelé učí z vlastní praxe a ve spolupráci s kolegy, panuje klima příznivé i pro učení žáků. Klíčovou roli hraje vedení školy. Profesnímu badatelství se nemůže učitel věnovat izolovaně ve své třídě a svém kabinetě, na rozdíl od rutinní expertízy. Potřebuje pravidelně spolupracovat se stejně naladěnými kolegy, potřebuje na spolupráci čas vymezený v denním rozvrhu školy a potřebuje i přístup k odborníkům vně školy a ke spolupráci i s kolegy mimo vlastní školu. To vše lze jen tam, kde jde sbor za společnou vizí „lepší učení pro každého žáka“ a je otevřený spolupráci s dalšími školami na přímém zlepšování výuky.
V projektu Pomáháme školám k úspěchu pro to vytváříme podmínky díky podpoře učitelů a škol spolupracujících v lokalitách na tom, aby se z dětí stávali stále lepší čtenáři.
 
Zdroj: Pro časopis Učitelský měsíčník PhDr. Hana Košťálová; programová ředitelka projektu Pomáháme školám k úspěchu financovaného Nadací The Kellner Family Foundation, vedoucí odborného týmu

Diskuse - Počet příspěvků: 0

Archiv článků