Pro žáky s odlišným mateřským jazykem potřebujeme změnit podmínky přijímaček i maturit. Zbytečně se připravujeme o talenty

Vydáno: 5 minut čtení

V porovnání s česky mluvícími dětmi násobně více středoškoláků s odlišným mateřským jazykem nedokončí střední školu. Jejich jazyková příprava i podpora ve výuce přitom nemusí být finančně nijak nákladná a může cizojazyčným středoškolákům výrazně pomoci. 

Devátý díl seriálu Ochránce vycházel z veřejně známého sporu o nošení šátků ve třídách. V jistém ohledu se však týká obecnějšího tématu, kterým je vzdělávání žáků s cizí státní příslušností a žáků s odlišným mateřským jazykem, než je čeština.

Celkový počet dětí s cizí státní příslušností se u nás každým rokem zvyšuje a je jich nyní kolem 48 tisíc. Podle organizace Meta, která se podporou cizinců ve školách zabývá, 18 tisíc na základních a 9 tisíc na středních školách nezvládá češtinu na dostatečné úrovni. Naprostá většina z těchto žáků je stále bez jakékoliv finančně nárokové podpory. „Tito žáci nedostávají dostatečnou jazykovou podporu ani podporu ve výuce,“ upozorňuje předsedkyně Učitelské platformy Petra Mazancová.

V diskuzi s odborníky uvedla programová ředitelka organizace Meta Kristýna Titěrová, že důležitá je adaptace žáků v novém prostředí. „Škola pro ně není jediné nové prostředí. Často se v Česku setkávají po letech s rodiči, protože se před příchodem sem dlouho o ně v jejich domovině starali prarodiče. Neexistuje univerzální metodika pro všechny děti a kromě komunikační úrovně se potřebují naučit i odborný jazyk pro jednotlivé předměty.” „Velké rozdíly jsou i v obsahu a formě výuky předmětů v jednotlivých zemích. Když máme cizojazyčného žáka na druhém stupni, tak se ukazují rozdíly, jak se učí třeba fyzika v Itálii, což je úplně něco jiného. Musíme ale vytvořit takové podmínky, aby i žák, který moc nerozumí česky, zažil úspěch,” doplňuje Pavel Vyhňák, který je ředitelem základní školy ve Šlapanicích.

Data organizace Meta ukazují i na další problém. Například jedna třetina cizinců ve věku 17 let se nikde nevzdělává. Buď na žádnou střední školu nenastoupili, nebo ji předčasně opustili. „Děti, které přijdou do České republiky ve starším školním věku, mívají zpravidla z přestěhování psychický blok, který ještě více zpomalí jejich výuku češtiny. Když děti neumí česky, nemůže s nimi mnohdy dobře pracovat ani školní psycholog," uvádí Karin Marques, ředitelka Základní školy Solidarita z Prahy 10. Děti cizinců, které se přistěhovaly až v sedmé či osmé třídě, je podle ní i přes intenzivní snahu a jejich velký studijní potenciál těžké připravit tak, aby uspěly v jednotných přijímacích zkouškách z českého jazyka na gymnázia. 

Podobnou zkušenost má i Ondřej Lněnička, ředitel základní školy profesora Švejcara v Praze 12. Podle něj je startovní čára těchto žáků při přijímacích zkouškách z českého jazyka oproti jejich českým vrstevníkům posunuta ještě o velký kus dozadu. Ti se totiž v rodném jazyce vzdělávají devět let, a i přesto někteří u zkoušky neuspějí. „Bez cílené a snadno dostupné podpory formou intenzivních kurzů po nástupu do školy, doučování po dobu školní docházky a individualizovaného přístupu ve výuce navázaného i na diagnostiku v pedagogicko-psychologických poradnách budeme i nadále přicházet o případné kvalitní řemeslníky, studenty a odborníky, kterými mohou žáci s odlišným mateřským jazykem snadno být,“ dodává Ondřej Lněnička.

Právě podpora při přechodu mezi základním a středoškolským vzděláváním je podle učitelů klíčová. Zásadní je i zapojení středních škol a navázání podpory těchto žáků i zde. Účinnou podporou při přechodu mezi základními i středními školami mohou být například jazykový přípravný kurz pro žáky s odlišným mateřským jazykem, probíhající mezi ukončenou základní školou a nástupem na střední školu. Od začátku tohoto roku má být navíc v každé větší obci k dispozici minimálně jedna škola, která zajistí jazykovou přípravu pro děti s odlišným mateřským jazykem. Přístup škol k těmto dětem je podle zkušeností učitelů zároveň velmi odlišný – některé žáky z jazyka uvolní, z jiných žáci odcházejí s nedokončeným základním vzděláním – neexistuje přitom jednotná metodika, jak s žáky s odlišným mateřským jazykem pracovat.

Jedním z hlavních cílů Strategie vzdělávací politiky do roku 2030+ je snižování nerovností ve vzdělávání. Tento cíl by tedy měl být zohledněn i v co nejširší možné podpoře žáků s odlišným mateřským jazykem.

Zdroj: Tisková zpráva, Učitelská platforma