Práce s nástroji v mateřské škole

Vydáno: 6 minut čtení

Gabriela Blovská je ředitelkou v Mateřské škole Světice, ve které dlouhodobě podporuje práci s nástroji a metodu tvořivé hry. Její bohaté zkušenosti potvrzují, že nástroje mají v mateřské škole své místo, přinášejí dětem rozvoj manuální zručnosti a kreativity. Následující rozhovor přináší pohled do školky, kde jsou nástroje běžnou součástí pedagogické práce.

Řízení školy onlineVe vaší mateřské škole pracujete už dlouho s nástroji. Které to jsou?
Úplně nejběžněji používáme škrabky a brusné houbičky. Nesou nejmenší riziko a je to přijatelné pro všechny paní učitelky. Ty zkušenější pak používají pilky, kladiva a nože. Občas používáme i vrtačku a akušroubovák. Podle toho, co která učitelka pro sebe považuje za bezpečné.
Některé nástroje mají děti k dispozici volně, například jehlice na pletení, háčkování nebo jehly na šití. To děti berou jako samozřejmost. Na zahradě mají děti volně k dispozici škrabky. Máme přehled, kdo si je bere, a vždy si zopakujeme pravidla jejich používání. Ale zásada je, že si je děti mohou brát samy. Najdou klacek a napadne je, že ho potřebují oškrábat, tak si mohou vzít škrabku
Když jsi zmínila pravidla – jak u vás nastavujete pravidla bezpečného používání nástrojů?
Pravidla se dědí. Ze třídy odchází jen část dětí a některé zůstávají. To znamená, že ty zkušenější děti pomáhají těm menším a méně zkušeným, učí se od sebe, funguje to jako takové předávání. Také si pravidla často opakujeme a máme piktogramy.
Jak se dětem daří osvojovat si bezpečné návyky práce s nástroji? Jak dlouho to trvá?
Když si vezmeme školní rok, tak v září se promění kolektiv, přijdou nové děti, nastaví se pravidla, předávají si zkušenosti a zhruba po Novém roce je vidět změna, že mnoho dětí používá nástroje samovolně a rádo.
Jak na práci s nástroji reagují rodiče?
Berou to jako samozřejmost. Vidí výsledky a zúčastňují se společných akcí. Nedávno jsme měli dlabání dýní a nebyl problém, že děti měly nože. Důležité je rodiče do toho zatáhnout, aby toho byli součástí, aby viděli ten proces. U nás nejlépe funguje, když se společně s rodiči a dětmi něco tvoří. Například naše zahrada. Na tom se podílejí všichni, společně na ní pracujeme, měníme ji a je pak úplně přirozené, že tam nástroje jsou a že je používají i děti.
Když si vzpomeneš na to, jak jsi se s prací s nástroji seznámila, co tě jako učitelku a možná i ředitelku motivovalo k tomu začít pracovat s nástroji?
Mě motivovaly lektorky z Muzea Říčany, když jsem byla zapojená do projektu Řemeslo má zlaté dno, když byly letní dílny řemesel pro pedagogy. Byl to spouštěč toho, co mi ve školce chybělo. Tam mě ťuklo, že se to dá přenést i do školky, když se na to člověk připraví. Líbilo se mi, že jsme se naučili, jak s nástroji pracovat. Pak se nebojíte předávat to dál, když si to sami osaháte. To byl takový začátek. Začínalo se od ručních prací (což je nám v mateřské škole blíž), od jehel a stříhání, přidávalo se drátkování a pak až pilky a nože.
Asi každá učitelka v mateřské škole má obavy a starost, aby se dětem nic nestalo, a představa ostrých nástrojů v rukou malých dětí je pro mnohé opravdu stresující obraz. Jak se jako učitelka vyrovnat s určitou mírou rizika, které při práci s dětmi a s nástroji hrozí?
Důležité je předcházet úrazům a stanovit si pravidla. Ale na druhou stranu, pokud to člověk nezkusí a nebude dělat, tak si to děti nikdy nezažijí. Že se můžou říznout, že se můžou škrábnout… jako v běžném životě, kdy se takové věci stávají. Celý náš pedagogický sbor je vyškolený první pomocí, máme ve třídách lékárničky, aby učitelky měly pocit, že mají za sebou něco, s čím mohou pracovat. A hlavně mají podporu mě jako vedení, že to riziko beru na sebe s nimi a že já jako ředitelka jsem ráda, že do toho rizika jdou, i když se může něco stát.
Člověk tedy musí počítat s určitou mírou rizika. Podle tebe, stojí to za to?
Za mě to určitě stojí za to.
Na druhou stranu, odměnou je určitě veliký přínos pro děti. Můžeš nám popsat, jak se děti rozvíjejí, když pracují s nástroji?
Děti zvyšují svoji manuální zručnost, která je u nich docela slabá. Práce s nástroji vyžaduje trénink rukou a jemné motoriky, to perfektně podporuje učení držení tužky, což je to nejdůležitější, co po dětech chtějí v první třídě základní školy. Zvyšuje se jim obratnost, rozvíjí se jim kreativita a schopnost samostatně řešit problém, protože se děti musí učit určitým způsobem rozhodovat a pracovat s chybou. To považuji za velmi důležité.
Právě schopnost samostatně se rozhodovat a hledat řešení problému je výbornou přípravou na vstup do základní školy.
U vás v mateřské škole jste zavedli tvořivou hru, měníte zahradu, učitelky se nebojí pracovat s nástroji. Prozradíš nám, jak se ti daří podporovat pedagogickou práci?
Osvědčilo se mi sdílet zkušenosti. Například se navštěvujeme navzájem s jinými mateřskými školami. Ukazujeme, jak to funguje u nás, a oni zase, jak to vypadá u nich a co se daří. Takové návštěvy jsou zdrojem nápadů, ukázkou možností, jak vytvářet různá prostředí, a především jde o způsob, jak dochází k předávání zkušeností mezi učitelkami.
Také je dobré se dále školit a přijímat nové myšlenky.
Gábino, děkuji moc za sdílení tvých zkušeností, doufám, že budou inspirací pro další učitelky a ředitelky mateřských škol. Přeju mnoho krásný a tvořivých zážitků s dětmi i rodiči.

 

 

Zdroj: Pro časopis Speciál pro MŠ Carolina Sidon