Otevřený článek: Dětem nepovolujeme české knihy ani YouTube videa v češtině

Vydáno: 9 minut čtení

Podle Mariann Ziss se v českých školách příliš tlačí na češtinu na úkor celkového rozvoje dítěte a jakékoliv potíže či pochybnosti dáváme do spojitosti s bilingvní výchovou. Mariann Ziss se přistěhovala z Maďarska do České republiky v roce 2005 a pracuje zde jako klinická psycholožka a hypnoterapeutka. S izraelským manželem vychovávají své dvě děti v kvatrolingvním prostředí, a i přesto, že oba mluví česky, děti mohou doma mluvit pouze maďarsky a hebrejsky. Přístup rodiny Zissových tak jde proti názorům české společnosti, která naopak přijetí češtiny u cizinců považuje za prioritu. Její neortodoxní a zároveň odborný pohled však může pomoci lépe pochopit, jak se rodiče cizinci v českém vzdělávacím systému i společnosti cítí.

Řízení školy onlineJaké jsou podle vás nejčastější chyby v českých školách při vzdělávání cizinců?

České školy jsou jen zřídkakdy připraveny na začlenění bilingvních dětí. Doporučení a postupy z vývojové a pedagogické psychologie nejsou aplikovány v terénu. To se nejvíce projevuje ve chvíli, kdy se u dítěte objeví vývojový problém či problém s učením. Pokud se u dítěte identifikuje dysgrafie nebo dyslexie, vždy se začne řešit, zda není příčinou právě jeho bilingvnost. Rodiče jsou pak tlačeni, aby se začali bavit doma i česky. To je typické například u autistických dětí. Podle psychologů by se však mělo naopak postupovat opačně - dítě by mělo být podpořeno právě v mateřském jazyce. Všechny děti se nakonec jazyk naučí, i když si češtinu osvojují v odlišném tempu. Musíme ale důvěřovat celému procesu, bilingvní dítě se s okolím po určité době jazykově srovná a posléze bude ve značné výhodě. Podle výzkumů posílení mateřského jazyka dokonce pomáhá překonávat problémy s učením. Když dítě mluví více jazyky, tak je v každém z nich na jiné úrovni. Málokterý učitel si uvědomuje, že vícejazyčnost nakonec dítě do budoucnosti zvýhodňuje. Bilingvní dítě není „monolingvním dítětem s přívěskem“, bilingualita je specifikum.

Jak by měl tedy učitel postupovat?

Není jednotná šablona na všechny děti, ale obecně lze říci, že by učitel neměl měřit všem stejně, musí u dítěte zohledňovat jeho postup. Pokud se dítě učí abstraktní pojmy, tak má s látkou větší problémy. Učitel se má ovšem ujišťovat, že dítě chápe každé slovo včetně kontextu. Pokud však dítě nerozumí, nelze snižovat motivaci tím, že jej budeme známkovat hůře. Pokud má dítě stále silný přízvuk, neznamená to, že neumí nebo nerozumí česky. Stejně jako se české dítě se občas zeptá, „co to slovo znamená“, tak se ptají i děti cizinců. Prostě si obohacují slovní zásobu. Učitelé by měli dětem pomáhat pěstovat hrdost na svou zemi a kulturu, nepotlačovat ji jakou cizí a nestavět ji proti české kultuře.

Na co by se nemělo při vzdělávání dětí cizinců zapomenout?

Na dítě musíme pohlížet komplexně, nikoliv ho soudit jen podle toho, zda umí jazyk. Je to otázka identity, emocí, rozvoje a rodiny a škola by na to měla být připravena. České školy často nejsou připraveny na přítomnost bilingvních dětí ve třídě, stále se očekává, že dítě, které přijde do země ve třinácti letech, se musí připravit na přijímačky na střední školu. Systém musí na tyto děti myslet, řešit jejich osobnost a především všestrannost vzdělání. Nelze předpokládat, že tyto děti „dají“ přijímačky na první dobrou, přesto mohou uspět a zařadit se mezi úspěšné absolventy školy.

Proč je důležité u dětí pěstovat vztah k mateřskému jazyku?

Když mluvím jako rodič v mateřském jazyce, mluvím autentičtěji, a to samozřejmě i v kontextu emocí. Čeština je pro nás akademický jazyk, kterým se dětí učí a získávají terminologii ze všech oborů. V češtině se taky budou umět pravděpodobně nejlépe gramaticky vyjádřit. Učitelé by se proto měli více zaměřit na zlepšení dovedností, které chtějí po dalších dětech, a nesledovat jen, zda dítě postupuje správně v kontextu české kultury. Pozitivní vztah k učení nezlepšíme tím, že budeme děti opravovat v jazyce, řešit správný gramatický zápis či vyjadřování. Mateřský jazyk má velmi důležitou úlohu pro emoční a kognitivní procesy, patří do něj slova rodičovské něhy a lásky. Pokud se děti nenaučí dobře mateřský jazyk, mohou mít v budoucnu emoční problémy.

V České republice žijete dvanáct let, váš manžel je tu od první poloviny devadesátých let, vaše dětí chodí do české školy. Cítíte, že by vás už majorita považovala za domácí?

Často jsem ve svém prostředí cítila, že je velmi důležité umět česky. Neodpouští se ani přízvuk, a dokonce se počítá s tím, že budete na české výslovnosti a přízvuku pracovat. Není ale žádný důvod popírat akcent z mateřského jazyka, musíme chápat, že je součástí naší osobnosti.

Jakožto rodiče máte odlišný mateřský jazyk. Jakým jazykem se doma bavíte?

Krom toho, že nemáme společný jazyk, žijeme ve třetí zemi. Jsme bilingvní rodina, ale musíme mít jeden jazyk všem společný, který je jednacím jazykem rodiny. Ale stále je zde mateřský jazyk, s dětmi o samotě zásadně mluvím maďarsky. Hebrejština je však dominantním jazykem. Stanovili jsme si pravidla, jak budeme s dětmi mluvit a jak je jazykově vzdělávat. A zatím to vychází, naše děti mluví stejně dobře česky jako ostatní, i když mají přízvuk. Manžel umí česky takřka bez přízvuku, já jsem schopná si v češtině vše sama zařídit a děti chodily do české školky a navštěvují českou školu. K této trilingvitě se přidává ještě angličtina, která je naším dalším jazykem pro kontakt s přáteli a s okolím. Je naším esperantem. Děti učíme i arabsky, protože chceme, aby se v Izraeli dokázaly domluvit s každým.

I tak se z vašeho popisu vytrácí posilování češtiny.

To si uvědomuji, ale škola i třída rozvíjejí češtinu dětí mnohem lépe, než bychom dokázali my doma. Naší úlohou ale je, abychom si byli jisti, že posouvají svůj mateřský jazyk o další úroveň. Protože to za nás nikdo neudělá. Zatím nevidíme žádný problém, jsem si jistá, že jsme se rozhodli správně. Potvrzují to i data dalších výzkumů sledujících vícejazyčné děti. Z našeho pohledu je očekávání, že doma budeme mluvit česky, škodlivé. Čeština bude ale nakonec nejsilnější jazyk, kterým děti budou mluvit, budou mít ze školy slovník pro všechno, kdežto u nás doma se omezujeme na domácí témata. Proto abychom omezenost slovní zásoby z rodinných agend rozšířili, nedovolujeme našim dětem poslouchat DVD či koukat na YouTube v češtině. Stejně tak chceme, aby si naše děti četly v hebrejštině nebo maďarštině a kultivovaly tyto jazyky bohatší slovní zásobou i gramatikou. V hebrejštině je navíc i odlišné písmo. Věříme dětem i škole, že se nakonec češtinu velmi dobře naučí, proto logicky nepodporujeme, aby se doma synové vzájemně bavili česky. I když jim rozumíme a mohli bychom se bavit česky všichni čtyři společně.

To vypadá jako odpor vůči většinové představě, jak by měli cizinci v Česku své děti vychovávat.

To není nic proti češtině, ale dali jsme přednost svým dvěma mateřským jazykům. Přesto vnímám, že je na děti z různých institucí vyvíjen velký tlak, aby se rychle naučily česky. Přistěhovala jsem se do České republiky o více než deset let později než můj manžel, který už v té době mluvil česky velmi dobře. Nešlo o tlak, ale doporučení a očekávání, že když nebudeme doma mluvit česky, ani já se jazyk nenaučím. Tato očekávání vzrostla ještě více poté, co se narodily děti. Pokud se imigrantská rodina rozhodne pod tlakem očekávání vyměnit mateřský jazyk za akademický, může to děti zmást a nelze předvídat důsledky pro emoční stránku v budoucnosti. Děti nebudou mluvit dobře ani v jednom jazyce. Pak i rodiče pochopí, že se jejich dětem nedaří uspět kvůli nepříliš zvládnuté češtině. Nakonec budou sedět u stolu a nebudou si umět popovídat ani v mateřském jazyce rodičů.

Říká se, že se dětem více jazyků míchá, zvlášť těm mladším. Jaká je vaše zkušenost?

Starší syn začal mluvit brzy a dobře zvládá všechny tři jazyky. Mladší syn začal mluvit později a jazyky stále trochu „pomotává“. Každé dítě se vyvíjí odlišně i přesto, že mají zcela identickou výchovu. Starší syn má podle školních výsledků nejlepší slovní zásobu ve třídě, ten mladší to má zase naopak. Neznamená to ovšem, že jeden je chytřejší než druhý, jen se s multilingvitou vyrovnává každý jinak.

Když jsem dítětem cizincem žijícím v Česku, v čem mě znalost jiného jazyka zvýhodňuje kromě toho, že se v cizí zemi lépe domluvím?

Podle akademických průzkumů bilingvnost pomáhá osvojit si další jazyky, řešit problémy, rozvíjí empatii, přispívá ke zlepšení zvládnutí potíží s učením a ovlivňuje další kognitivní oblasti. Ale je jedno, jestli nám bilingvnost přináší nějaké výhody. Prostě vnímáme a chápeme vše kolem nás i jinak a tak to prostě je.
 
Rozhovor vedl Mgr. Michal Kaderka pro časopis Školní poradenství v praxi 4/2017
(Rozhovor byl veden v angličtině - pozn. redakce.)