Ve výčtu metod se velmi často objevuje „brainstorming“. Jde o jednu z evokačních metod, i když její využití může být mnohem všestrannější. Mnoho pedagogů předpokládá, že je to metoda velmi dobře realizovatelná a v podstatě „snadná“ – aniž by ji ovšem reálně používali. Představa, že žáci „vykřikují“ své nápady, jim připadá nepatřičná. Někteří mají i obavy z nadměrného hluku nebo z toho, že se rozvolní kázeň ve třídě. Taková činnost jde proti jejich řízení třídy: když opakovaně požadujete, aby žáci byli tiše a poslouchali učitelská moudra, nyní se vlastně děje opak.
Brainstorming je v podstatě takový posel myšlenkové svobody – a to může být pro některé pedagogy problém. Klíčovým prvkem je totiž právě svoboda vyjádření nápadů a myšlenek, které zprvu nejsou nijak hodnoceny a regulovány. Žák, který je vysloví, se obrací na své spolužáky „přes hlavu učitele“, což je v dobré výuce samozřejmost – ale ne ve výuce frontální, která v českých školách bohužel převládá. Také v hodnoticí části by se měl učitel držet na uzdě a to je už pro některé pedagogy příliš silná káva. Nejdřív poslouchat, jak žáci říkají očividné nesmysly, a pak nemít prostor pro to, aby je vyvrátil a řekl jediné správné řešení? Po celou dobu výuky být ten nejchytřejší ze všech a největší odborník a pak ani nemít možnost svou moudrost a erudici prokázat? Nu, přesně tak by to mělo být. Vítejte ve světě brainstormingu!
Když se do toho pustíme, je třeba promyslet i další fáze práce se získanými poznatky. Brainstorming sám o sobě je totiž většinou jen dobrý start do další fáze. Nedělejme tu chybu, že prezentované nápady sice budou „na stole“, ale učitel si z nich vyselektuje jen to, co se mu hodí, a dál pak už pokračuje ve své řečnické krasojízdě. Nedělejme ani další častou chybu učitele, totiž že se za brainstormingem udělá tlustá čára a v další vyučovací hodině se pokračuje tak, jako by se nikdy nic podobného ani nestalo. Hodnoticí část brainstormingu by totiž měla být i startovací čarou pro další práci s tématem! Je to taková myšlenková rešerše k problému, která by ale neměla být samoúčelná. Nápady je třeba nejen vyslovit a zhodnotit, ale i realizovat! Nebylo by příliš užitečné, aby žáci nabyli dojmu, že brainstormingové techniky jsou jen nějaká nepraktická intelektuální hra, která nemá větší uplatnění. Technika brainstormingu jako taková přišla ze světa reklamy, kde je důležité nejlepší nápady dotáhnout až do konce. Opravme si ve svém učitelském podvědomí hlavní cíl brainstormingových technik. Tím není často uváděný prvek „vyprodukovat co nejvíce nápadů“, ale ukázat žákům celou cestu – od nápadu až k realizaci!
Učitel by tedy neměl pouze promýšlet, „jaké téma bude brainstorming mít“, ale projektovat celou sérii aktivit, postupně realizovaných v hodinách. V nich je tato technika jen úvodním spouštěčem myšlenek, které jsou pak postupně zpracovávány, a další činnost ve třídě pak podpoří smysluplnost podobné práce. Brainstorming není jen jeden, ale jde o různé typy činností a měli bychom rozvážit, který se hodí pro naše účely. Dokonce se u něho nemusejí ani nápady „vykřikovat“ před celou třídou, ani to není nic špatného. Různé způsoby brainstormingu jsou nejen různě „hlučné“, ale také mají různé výsledky práce. Pokud například začneme metodou „brainpool“, na kterou navážeme hodnoticí technikou „N/3“, dostaneme tři nebo čtyři opravdu silné náměty pro další práci – třeba projektové vyučování. Zde se týmy mohou chopit cizího nápadu a vtisknout mu svou tvář. Jestliže ovšem začneme téma brainstormingovou technikou „Round Robin“, žák obdrží od ostatních zhodnocení svého individuálního řešení a je to dobrý základ pro jeho vlastní „startup“, který nyní může kvalitněji plánovat. Jiná brainstormingová technika, „rolestorming“, může být skvělou základnou pro „texty pro a proti“. Pamatujme tedy, že „brainstorming“ je šuplík plný skvělých a užitečných nástrojů, kterým ovšem musíme dát správný kontext. Nástroje zkrátka musíme používat správně – a to i ty didaktické.
Zdroj: Pro časpis Učitelský měsíčník Robert Čapek, lektor, psycholog, učitel, didaktik a Líný učitel