Jak udržet rovnováhu mezi vzděláváním a wellbeingem?

Vydáno: 5 minut čtení

V polovině března vydalo MŠMT metodické doporučení k distanční výuce a duševnímu zdraví. Někteří ho nadšeně uvítali, jiní se podivovali, že až v březnu, když už pandemie trvá tak dlouho. Většina z nás doufala, že tento školní rok proběhne úplně jinak. Že „příští měsíc“ už to bude lepší a děti se vrátí do škol. Ale realita je jiné. A čím déle distanční výuka trvá, tím výrazněji se projevují negativní dopady pandemie na vzdělávání, pohodu dětí, učitelů a konec konců i rodičů. Všem nám docházejí síly a motivace.

Řízení školy onlineAktuální situace více než kdy jindy ohrožuje duševní zdraví dětí. Vyvážení priorit mezi nároky na předávání znalostíi na duševní pohodu a zdraví dětí je životně důležité v době uzavření škol a bude nutné je brát v úvahu nadále i od první fáze návratu dětí a žáků do škol. Je naprosto klíčové hledat cesty, jak posilovat na dálku školní a třídní klima a podporovat pozitivní vztahy mezi žáky i mezi žáky a učiteli. Zpětná adaptace na školu tím bude výrazně usnadněna.
Primární úlohou školy je vzdělávat. Nedílnou součástí vzdělávání je samozřejmě také výchovný proces, ale psychology naši učitelé nejsou. Přesto v posledních týdnech velmi sílí tlak na učitele, aby se takovými „skoropsychology“ vlastně stali. On-line hodiny už nejsou zdaleka jen o učení a procvičování. Některé děti tiše (možná) sedí za monitory, s vypnutou kamerou, a přes veškerou snahu se je učitelům nedaří přimět k jakékoli aktivitě. Jiné děti neustále odbíhají od tématu, vypraví své zážitky, některé opakovaně útočí na své spolužáky, dělají si z nich legraci, píší nevhodné komentáře do chatůa učitelé se to dovídají z uplakaných reakcí obětí. Takové situace je náročné zvládat při běžné výuce ve třídě, natož při on-line hodinách, kde je učitel často téměř bezmocný. A to vše je jen špička ledovce. Nikdo netuší, co se děje v rodinách dětí, jestli mají děti základní podmínky pro udržení zdravého životního stylu a pracovních návyků, zda netráví dlouhé hodiny ve virtuálním světě počítačových her a sociálních sítí, zda doma nestrádají v základních potřebách. Nikdo netuší, jestli se doma neodehrávají v důsledku stresu dramatické scény, děti nejsou svědky domácího násilí či dokonce jeho obětmi. Učitel je často jediný dospělý, s kterým dítě alespoň do určité míry vstupuje v kontakt. A protože učitelům na dětech záleží, často se cítí odpovědní za vše. Učitelé jsou vyčerpaní z extrémní zátěže on-line výuky a často i velmi náročného slaďování rodinného a pracovního života v jedné domácnosti. Nepřidá jim ani náročná komunikace s rodiči, kdy každý chce něco jiného a všem se zavděčit nelze. Navíc blížící se konec školního roku dostává učitele pod obrovský tlak, že nestihnou probrat a procvičit plánované učivo. Těžko hledají odhodlání vymýšlet nové a nové aktivity, učit se zacházet s dalšími a dalšími aplikacemi, aby děti aktivizovali, zaujali, přiměli pracovat. Po večerech si lámou hlavu, co dělat s žákem, který už se tři týdny nepřipojil na hodinu, na zprávy neodpovídá, rodiče telefon nezvedají…
Dopad pandemie na duševní zdraví je nezpochybnitelný.A přesto, nebo právě proto, že učitelé nejsou psychology, poslalo MŠMT všem školám a učitelům metodické doporučení. Na jeho vzniku se podíleli odborníci nejenom z ministerstva školství, ale také z ministerstva zdravotnictví, z Úřadu vlády a z Národního pedagogického institutu, z České školní inspekce i neziskových organizací, které se oblastí duševního zdraví dětí, učitelů i rodičů dlouhodobě zabývají. Výsledkem je praktická příručka, která kromě základních informacía obecných doporučení pro školní praxi přináší také řadu užitečných odkazů na kvalitní materiály, které v průběhu pandemie vznikly. V metodice učitelé najdou rovněž kontakty, na kterých mohou vyhledat pomoc, i odkazy na tematicky zaměřené webináře. Nejedná se o odborný teoretický text, nýbrž o praktickou příručku pro běžné učitele, která má pomoci překonat nejzávažnější rizika současného stavua rozpoznat na základě varovných signálů případy, kdy je dobré obrátit se s prosbou o pomoc na odborníky.
Tento školní rok bude prostě jiný, pandemií poznamenaný od začátku do konce. Plný nových výzev a zkušeností, na které by se jinak nedostalo. Poznamenaný těžkými prožitky i vědomím sounáležitosti. Drtivá většina učitelů svou práci vnímá jako poslání a dělá ji pro lásku k dětem a vzdělávání. Učitelé jsou nejenom ti, kteří učí, ale také ti, kteří se učí. Již nyní je nepopiratelně zřejmé, jak velký kus cesty učitelé za uplynulý rok ušli, kolik nového se naučili. A to jak každý sám, tak také jako profesní komunita, učící se síť.

Distanční výuka a duševní zdraví

  • vyvážený poměr synchronní a asynchronní výuky
  • individuální konzultace
  • varovné signály ohroženého dítěte
  • podpora jednotlivce
  • spolupráce odborníků
  • psychologická pomoc pro učitele
  • doporučení pro rodiče
  • primární prevence
  • příprava na návrat do škol

Zdroj: Pro časopis Školní poradenství v praxi Mgr. Martina Běťáková