Někde je míst dost, jinde se jich nedostává. Základní školy chybí v místech, kde developeři postavili bytové komplexy bez občanské vybavenosti. Radní pro školství Irena Ropková by byla ráda, kdyby byla v zákoně ukotvena jejich povinnost stavět spolu s byty i školy a školky. Zařízení pro nejmenší chybí v celé metropoli.
Pokud mají být městské části jako zřizovatelé školek schopny v roce 2020 umístit i dvouleté děti, budou muset navýšit místa o 15 tisíc a zároveň budou muset najít peníze na náročnější péči. Na pokrytí všech aktuálních investičních akcí v pražském školství by bylo podle Ropkové potřeba zhruba osm miliard korun.
Kolik aktuálně chybí v Praze míst ve školkách?
Mateřské školy jsou v metropoli již několik let naplněny, přičemž v centrálních částech města není nedostatek kapacit až tak palčivý, na rozdíl od okrajových oblastí, kde se vyskytují problémy především s umístěním mladších, zejména tříletých, popřípadě dvouletých dětí. Důvody lze spatřovat zejména v masivní bytové výstavbě v některých lokalitách a rovněž silných populačních ročnících. Problém značně zhoršuje i situace za hranicemi hlavního města Prahy, způsobená překotnou developerskou výstavbou bez náležité občanské vybavenosti, což zvyšuje tlak na přijímání dětí ze Středočeského kraje do pražských mateřských škol.
V loňském školním roce činil takzvaný demografický deficit kapacit mateřského školství, který je dán rozdílem kapacit školek zřízených městskými částmi a počtem dětí v dané věkové kategorii, v celém hlavním městě přes tři tisíce míst. Pokud však započteme rovněž školky soukromé a fakt, že některé děti docházejí do mateřských škol mimo obvod svého trvalého bydliště, činí naopak převis nabídky nad poptávkou školek zřizovaných městskými částmi v celém hlavním městě přibližně 1500 dětí.
Kolik je vlastně v Praze školek?
Mateřské školy zřizuje 53 z 57 městských částí. Jejich celkový počet činí v tomto školním roce celkem 298 a vzdělává se v nich téměř 39 tisíc dětí. Z prognózy, kterou jsme nechali zpracovat, je evidentní, že v roce 2020 musíme počítat s nejvyšším deficitem míst například v městských částech Praha 9, Praha 6, Praha - Zličín, Praha 22, Praha – Kunratice nebo Praha 18.
Pokud budou mít rodiče od roku 2020 nárok na místo ve školce pro tříleté a starší děti, bude dost míst?
Při zachování současných kapacit a věkového spektra dětí tři až pět let by v roce 2020 mateřské školy zřizované městskými částmi z čistě demografického hlediska postrádaly v celé metropoli přibližně 1700 míst, avšak v případě přijímání děti již od dvou let toto číslo by vyskočilo na celkem 15 127 míst. Jak jsem však již uvedla, čísla se na různých místech města výrazně liší.
Mají rodiče zájem dávat děti do školky už ve dvou letech? Takové děti jsou o dost náročnější na péči….
Co se týče vzdělávání dětí mladších tří let ve školkách obecně, školský zákon již od své účinnosti, jež nastala před jedenácti lety, tuto možnost nevylučoval. Přijímání dětí ve věku od dvou do tří let do mateřských škol má zvyšující se tendenci. Novela školského zákona s účinností od 1. září 2016 stanoví, že se předškolní vzdělávání organizuje pro děti ve věku zpravidla od 3 do 6 let, nejdříve však od dvou let. S odloženou účinností od roku 2020 bude předškolní vzdělávání organizováno pro děti už od dvou let.
Pro zajištění kvalitních podmínek pro dvouleté děti bude ale potřeba v mateřských školách přijmout jistá opatření, týkající se bezpečnostních, hygienických, prostorových, materiálních i personálních podmínek, včetně přizpůsobení organizace vzdělávání. I této oblasti věnují naše městské části nemalou pozornost, protože to bude vyžadovat i navýšení finančních prostředků.
Zároveň je tu možnost za každé ve třídě zařazené dítě mladší tří let do doby dovršení třetího roku věku dítěte snížit nejvyšší počet dětí ve třídě o dvě děti. Děti mezi dvěma a třemi lety věku prostě vyžadují péči na jiné úrovni než děti starší.
Ano, ale doplnit 15 tisíc míst ve školkách a zároveň najít peníze na změny, které si přijímání dvouletých dětí vyžádá, a to během tří let, nezní zrovna jednoduše….
Já osobně si myslím, že rok 2020 je příliš brzy. Některé městské části ani nemají kde školku postavit. Na druhou stranu je to o vůli a o financích. Už dnes může být umístění dvouletých dětí řešeno v dětských skupinách. Když jsme ale na jejich provoz chtěli rozdělit 90 milionů korun, vyčerpala se polovina. Zájem měly jen čtyři městské části. Právě dětské skupiny jsou přitom vhodnou doplňkovou formou ke školkám.
Měli by podle Vás developeři přispívat na výstavbu mateřských či základních škol v místech, kde staví bytové komplexy? Má město nějaké páky jak stavitelé k tomu motivovat?
Určitě by měla existovat povinnost zabezpečit k bytové výstavbě i určitou úroveň občanské vybavenosti, a to zejména v oblasti školství. Z vlastní zkušenosti zastupitelky v Praze 3 vím, že tato povinnost developera může vzniknout i bez zákonného zakotvení prostou smluvní úpravou mezi městskou částí a developerem, vyžaduje to však složitá jednání a vhodné načasování. Ocenila bych proto, kdyby tato povinnost byla developerům uložena plošně zákonem. Školský zákon v současné úpravě nechává tuto povinnost zcela na samosprávách. Především okrajové a malé městské části se tak dostávají do velmi těžko řešitelných situací.
Pojďme o stupínek výš. Kolik chybí v Praze míst v základních školách?
Na úrovni hlavního města Prahy jsme zatím nikdy neřešili problém, že by dítě nemohlo být přijato do spádové základní školy. Pravidelně ale řešíme řadu odvolání proti rozhodnutím o nepřijetí do škol, o které je v určité lokalitě tradičně velký zájem a žadatele o přijetí nelze z kapacitních důvodů uspokojit.
Celková kapacita základních škol je v metropoli dostačující, přičemž čistě reálný převis nabídky nad poptávkou činí přibližně třicet tisíc míst. Problémy se však mohou objevit v některých okrajových městských částech. Jak bylo uvedeno výše v souvislosti s mateřskými školami, důvody lze spatřovat v masivní bytové výstavbě v některých lokalitách Prahy, silných populačních ročnících a developerské výstavbě bytových komplexů za hranicemi města bez náležité občanské vybavenosti, což zvyšuje tlak na přijímání dětí ze Středočeského kraje do pražských základních škol. Těch je 192 a vzdělává se v nich celkem 93 804 žáků.
Základní školy budou také za pár let chybět?
Analýza Institutu plánování a rozvoje konstatuje, že ve školním roce 2015/2016 činila průměrná naplněnost obecních základních škol 75 procent – toto číslo ale nevypovídá o případných problémech v konkrétních městských částech. Přestože v posledních letech se městské části jako zřizovatelé připravují na nárůst silných populačních ročníků v základních školách a navyšují kapacity, tak z již zmiňované analýzy a prognózy Institutu plánování a rozvoje vyplývá, že s nejvyšším deficitem musíme počítat například v městských částech Praha 9, Praha - Zličín, Praha 7, Praha - Kunratice, Praha - Čakovice, Praha 22, Praha 18 nebo Praha - Zbraslav.
Je tedy zhruba 700 milionů korun na investice do školství v rozpočtu města na příští rok dostačující?
Oproti loňskému roku se jedná o dvoutřetinový nárůst prostředků vyčleněných pro investice do oblasti vzdělávání, přičemž další více než miliardu můžeme rozdělit městským částem na školské investice v průběhu roku z příslušné rozpočtové rezervy a další prostředky bude zřejmě možné rozdělit z prostředků, které město do rozpočtu nabude například z úspor a podobně. Přesto nemůžu říct, že by tyto všechny prostředky dostačovaly. Řeknu to asi takto – celkem bychom potřebovali na realizaci všech aktuálních investičních požadavků pražského školství přibližně osm miliard korun, možná o něco více.
Jak probíhá v Praze inkluze znevýhodněných žáků do běžných škol? Je dost peněz na asistenty pro tyto děti?
Vzhledem k tomu, že ustanovení školského zákona v souvislosti s inkluzí vstoupila v účinnost teprve od 1. září 2016, k výrazným změnám v provozu škol prozatím nedošlo. Nově vyšetřené děti, žáci a studenti většinou zůstávají v běžných školách. Většina škol integrovala žáky se speciálními vzdělávacími potřebami či žáky nadané i v minulých letech, mají tedy s integrací již určité zkušenosti. Kromě toho měly školy možnost účastnit se různých školení a přednášek zaměřených na inkluzi. Dle vyjádření některých ředitelů škol je však někdy problematické zajistit obsazení místa asistenta pedagoga. Kvalifikovaných odborníků se zájmem pracovat ve školství na těchto pozicích není rozhodně nadbytek.
Financování všech potřeb spojených s inkluzí garantuje ministerstvo školství. K tomu hlavní město vynakládá dlouhodobě nemalé finanční prostředky na platy asistentů pedagoga, kteří působí u dětí a žáků integrovaných v mateřských a základních školách. V roce 2015 se jednalo o 110,8 milionů korun, ve školách zřizovaných městskými částmi byly finanční prostředky přiděleny na 490 pracovních úvazků asistentů pedagoga. Pro rok 2016 je v rozpočtu města vyčleněno dalších 120 milionů. V období září až prosince 2016 je na mateřských, základních, středních a speciálních školách evidováno celkem 951 úvazků asistentů pedagoga. V posledních sedmi letech jejich počet stále roste.
V Praze bude vzhledem k celorepublikově nejvyšším platů patrně problém s platy učitelů. Myslím, že se vám podařilo prosadit na jejich odměny 300 milionů ročně navíc. Jak se to promítlo do platu konkrétních učitelů?
V pražském rozpočtu je skutečně vyčleněno o sto milionů korun více na posílení platů zaměstnanců škol přímo zřízených hlavním městem na výslednou částku 300 milionů korun, avšak nelze zapomínat ani na skutečnost, že dalších sto milionů korun hlavní město věnuje na posílení platů i na úrovni základních a mateřských škol zřizovaných městskými částmi. Tyto finanční prostředky jsou školám přidělovány podle počtu zaměstnanců a jsou určeny k posílení prostředků na platy (navýšení není jen na pedagogy). Ředitel školy jako zaměstnavatel musí vědět, komu a za jaký pracovní výkon například přizná mimořádnou odměnu.
Jak se zaběhl program obědů zdarma pro děti, jejichž rodiče na ně prostě nemají? Dosáhnou na ně třeba už příští rok všichni potřební?
Hlavní město úspěšně realizuje projekt „Školní obědy dostupné pro každé dítě“, finanční prostředky čerpáme z Operačního programu potravinové a materiální pomoci financovaného z Fondu evropské pomoci nejchudším osobám. Vyhlašovatelem výzvy je Ministerstvo práce a sociální věcí ČR. Cílovou skupinou tohoto projektu jsou děti ve věku tři až 15 let z rodin, které ke dni 31. května 2016 měly nárok na příspěvek na živobytí po dobu delší než 3 měsíce. Hlavní město Praha spolupracuje s Úřadem práce ČR, který má za úkol ověřit, zda dítě splnilo podmínky na získání podpory. Pro letošní školní rok je zapojeno celkem 67 partnerských škol z devíti městských částí. Celkově je plánováno profinancovat až 3 986 012 korun a podpořit tím kolem 700 žáků. Během školního roku 2016/2017 se plánuje vydat téměř 137 500 obědů.
Ministerstvo práce a sociálních věcí plánuje vyhlásit výzvu pro školní rok 2017/2018 v I. čtvrtletí roku 2017. My v tom chceme pokračovat. Zatím se do programu zapojily jen tři kraje, mezi nimi Praha. Je to administrativně dost náročné, ale my jsme se to už naučili. Loňský rok byl pilotní. Na obědy zdarma by mělo v Praze nárok zhruba tři tisíce dětí a my bychom chtěli, aby se zapojili i další městské části. Už jsme museli rodičům vysvětlovat, proč někde dítě může obědy dostat a jinde ne.
Dost jste se angažovala v oblasti kvality školních obědů. Jaký je výsledek?
Výsledky dotazníkového šetření ve školách jasně ukázaly, že téměř 85 procent kuchařek postrádá možnost dalšího vzdělávání v oblasti moderních receptur a technologií. Vyšli jsme vstříc těmto požadavkům a pro kuchařky jsme v minulém roce připravili patnáct kurzů praktického vaření za účasti zkušených kuchařů znalých problematiky školního stravování. Během kurzů měli účastníci možnost vyzkoušet si několik receptur od polévek, přes hlavní chody a saláty až po dezerty, vždy s využitím méně tradičních komodit jakou jsou jáhly, pohanka, bulgur a samozřejmě důraz se kladl i na recepty s využitím ryb.
Velkým přínosem byla vždy i přítomnost nutriční terapeutky, která přímo na místě vysvětlovala možnost implementace dietního stravování u připravovaných pokrmů – zde zdůrazním, že naším záměrem bylo vyvrátit řadu mýtů o takřka nemožnosti zajistit dietní stravování ve školních jídelnách. Dietní ve smyslu medicínské diagnózy, nikoli životního postoje. Praktické vzdělávací kurzy měly velký ohlas, proškolilo se více než 350 kuchařek a mnohé jídelny zařadily předvedené receptury do svých jídelníčků.
Vzhledem k velkému úspěchu a především zájmu o další vzdělávání ze strany kuchařek školních jídelen budeme v kurzech a odborných seminářích pokračovat, aktuálně připravujeme cyklus praktických kurzů vaření pro kuchařky mateřských škol, který bude zaměřen především na zdravé přesnídávky a svačinky.
Ochutnala jste někde ve škole sama nějaký oběd?
Byla jsem velmi mile překvapena ze střední školy v Čakovicích, která připravuje na povolání kuchaře a číšníky. Tu zřizuje přímo město Praha. Ochutnala jsem tam pětichodové menu z praktických zkoušek. Když se žáci naučí dobře vařit, mohou dnes vydělat dost peněz. Hodně se vaření zpopularizovalo s televizními pořady, takže tady nemáme problém s nedostatkem adeptů.
Kde ano?
Moc dětí se nechce učit na tesaře. Aktuálně jsme ale řešili i problém se zeměměřiči. Sídlí v obrovském domě a nedaří se tam plně obsadit ani jeden ročník. Chtěla jsem proto školu sloučit se stavební, vyvolalo to ale velký odpor. Na druhou stranu ta negativní reakce si myslím na školu upozornila širší veřejnost a ti zainteresovaní se budou více snažit nalákat nové žáky. Absolventi školy nemají dnes problém nalézt práci, bylo by škoda, kdyby se školu nepodařilo zpopularizovat.
Jaká je podle Vás v Praze nabídka alternativních škol typu Montessori nebo Scio?
Na území města je dostačující nabídka alternativních škol různých zřizovatelů, respektive škol poskytujících různé typy alternativního vzdělávání. Nejpočetnější alternativou je Montessori pedagogika, a to zejména v mateřských a základních školách.
V současné době lze v souvislosti s novelou školského zákona očekávat novou nabídku alternativních mateřských škol, a sice lesních mateřských škol. Od 1. září 2015 byla zapsána v rejstříku škol a školských zařízení první základní škola, jejímž zřizovatelem je soukromá společnost SCIO. Nejedná se sice o alternativní školu v pravém smyslu slova, ale i tato nabídka základního vzdělávání je na území hlavního města pokryta.
Co si myslíte o úrovni soukromých základních škol?
Asi nemá smysl komentovat z mé pozice soukromé školy a jejich úroveň, tyto školy představují určitou alternativu a je na rodičích, zda se pro ni rozhodnou. Podle mého názoru však není nejmenšího důvodu pochybovat o kvalitách veřejných základních škol.
Podle nedávno schváleného Strategického plánu Prahy bude potřeba do roku 2030 30 nových školek a 70 škol. Je na to město připraveno? Je vůbec schopno toto zainvestovat?
Jak jsem již uvedla, požadavky pražského školství násobně převyšují investiční možnosti městského rozpočtu, myslím však, že při dostatečné politické vůli a dostatečné spolupráci politických reprezentací se dá každý cíl splnit. Nám se zatím daří kapacity městských škol úspěšně rozšiřovat, jenom za dobu mého působení Praha finančně podpořila výstavbu více než 4600 nových míst v základních školách.
V úrovni kvality a sociální diferenciací je v Praze velký rozdíl mezi jednotlivými základními školami, mezi nimi a víceletými gymnázii a i mezi gymnázii navzájem. To konstatuje Strategický plán. Jak to vidíte vy?
S tímto tvrzením nesouhlasím. Samozřejmě je pražské školství specifické například co do vyššího počtu víceletých gymnázii, avšak toto specifikum reflektuje zvláštní skladbu obyvatel v porovnání s jinými kraji. Čítáme daleko vyšší koncentraci vysokých škol, škol soukromých a alternativních. Nemyslím si však, že z obecného hlediska lze říct, že je pražské školství zatíženo silnou sociální diferenciací. Žádná škola si nemůže vybírat žáky podle sociálního statusu rodiny, ale podle transparentních kritérií, která jsou přezkoumatelná.
Jistě, existují školy, které mají jaksi lepší pověst a jsou tudíž o něco žádanější, ale stále se jedná o základní školy se stanovenou spádovou oblastí a všechny děti z tohoto obvodu musejí být ke vzdělávání přijaty.