Činnost školské rady očima rodiče

Vydáno: 12 minut čtení

Otevřený článek Letního speciálu Řízení školy.

Řízení školyV roce 2015 jsem se rozhodl poprvé kandidovat do školské rady za zákonné zástupce nezletilých žáků. Starší dcera chodila do čtvrté třídy, mladší do první. Chtěl jsem být zvolen, což není samozřejmost, jak jsem posléze zjistil při přemlouvání dalších kandidátů, aby bylo vůbec z koho volit.

Naše školská rada má šest členů, po dvou za zákonné zástupce nezletilých žáků, pedagogické pracovníky a zřizovatele. Profesně mě zajímalo, jak školská rada reálně funguje, a též jsem chtěl škole coby rodič nějak pomáhat. Zvažoval jsem, zda se mám ostatním rodičům nějak představit, vždyť mě na velké sídlištní škole skoro nikdo nezná. Na kandidátní listinu jsem si uvedl tituly a zaměstnání na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Na předvolební setkání jsem si se svou introvertní povahou netroufal. Ze čtyř kandidátů jsem byl zvolen, další tři kandidátky byly ženy. Možná že voliči/voličky přihlédli též k genderovému aspektu kandidátů. Na prvním jednání školské rady jsem byl zvolen předsedou. Cítil jsem závazek, aby školská rada dobře fungovala, tj. dobře naplňovala kompetence jí dané školským zákonem. Prostudoval jsem si zákonné mantinely činnosti školské rady (zákon č. 561/2004 Sb. v platném znění, § 167 a § 168) a především její kompetence dle § 168:
  1. vyjadřuje se k návrhům školních vzdělávacích programů a k jejich následnému uskutečňování,
  2. schvaluje výroční zprávu o činnosti školy,
  3. schvaluje školní řád, ve středních a vyšších odborných školách stipendijní řád, a navrhuje jejich změny,
  4. schvaluje pravidla pro hodnocení výsledků vzdělávání žáků v základních a středních školách,
  5. podílí se na zpracování koncepčních záměrů rozvoje školy,
  6. projednává návrh rozpočtu právnické osoby na další rok a navrhuje opatření ke zlepšení hospodaření,
  7. projednává inspekční zprávy České školní inspekce,
  8. podává podněty a oznámení řediteli školy, zřizovateli, orgánům vykonávajícím státní správu ve školství a dalším orgánům státní správy,
  9. podává návrh na vyhlášení konkursu na ředitele školy.
K těmto kompetencím se na jednání školské rady opakovaně vracíme a řídíme se jimi. Některé z nich budu komentovat prostřednictvím příkladů, jak je možné je konkrétně naplňovat. Současně chci zdůraznit, že jsem si byl od počátku vědom toho, že byť jsou některé kompetence školské rady poměrně silné, zodpovědnost nese ředitel školy a školská rada by mu měla spíše pomáhat než činnost komplikovat. Prosadit něco silou proti vůli ředitele by zkrátka nefungovalo. Samozřejmě že tato má tvrzení platí pro stabilní a dobře zaběhnutou školu. My jsme nemuseli řešit žádné konflikty s ředitelem. Proto je má zkušenost nepřenositelná pro případy, kdy mezi rodiči panuje silná nespokojenost s ředitelem a mohlo by dojít k uplatnění bodu i). Tento bod byl v našem případě irelevantní.

Realizace školních vzdělávacích programů [písm. a)]

Školní vzdělávací programy školská rada neschvaluje, ale má právo se vyjádřit k jejich formě - psané i realizované. Na první pohled by se dalo říci, že k tomu nemají členové školské rady za rodiče a zřizovatele co dodat, o realizaci výuky mají jen ojedinělé a zprostředkované informace. Realita ale může být pestřejší. Tématem k řešení mohou být například povinně volitelné předměty nebo nabídka cizích jazyků. Zde totiž mohou - a podle mého soudu mají - do hry vstoupit přání rodičů, potažmo žáků a možnosti a ochota pomoci ze strany zřizovatele v případech méně naplněných skupin žáků pro výuku. V této situaci je dobře, že školská rada má takové složení, jaké má. Ale je to otázka síly mandátů jejích členů určitá přání prosazovat. Zástupci rodičů by měli mít zmapovány alespoň formou ankety preference žáků a jejich rodičů, zástupci zřizovatele by měli být zorientovaní v možnostech podpory ze strany zřizovatele, případně při jednání prosazovat jeho konzistentní zájmy (např. podpora jazykového vzdělávání). Tato přání rodičů, příp. zřizovatele ale nelze prosazovat silou, vše musí být filtrováno skrze podmínky (hlavně prostorové a personální) a možnosti školy. Školská rada by měla naslouchat zástupcům učitelů a přizvaným členům vedení školy.
Jako školská rada jsme řešili i dva složitější případy. V prvním z nich se objevilo přání zřizovatele, resp. části jeho politické reprezentace, vybudovat hned vedle školy zimní stadion, a to místo školního hřiště, resp. s jeho velkým omezením. Záměr se nelíbil ani učitelům školy, ani naprosté většině rodičů. Krom toho, že by se zhoršila dopravní bezpečnost kolem školy, by byly výrazně omezeny možnosti realizace tělesné výchovy a znemožněna tak realizace školního vzdělávacího programu v tomto vzdělávacím oboru. Jako školská rada jsme toto své stanovisko adresovali jak zřizovateli, tak České školní inspekci. Zimní stadion u naší školy nebyl postaven, možná jsme k tomuto rozhodnutí též přispěli.
Řízení školy onlineDalším případem byla nespokojenost části rodičů v jedné třídě s výukou jednoho předmětu. Jak to tak občas bývá, tito rodiče nevěděli o školské radě a chtěli situaci řešit po svém, silou a hned výměnou učitele. V takovém případě může školská rada, resp. její zástupci za rodiče sehrát moderátorskou úlohu mezi nespokojenými rodiči a školou. Na jednu stranu je třeba, aby vedení školy různým přáním rodičů naslouchalo, na stranu druhou musejí všichni rodiče respektovat zodpovědnost a možnosti školy. Situaci se podařilo zklidnit a do budoucna uspokojivě vyřešit k rámcové spokojenosti obou stran.

Úprava školního řádu [písm. c)]

Učitelé přišli s tím, že je potřeba „do školního řádu dostat zacházení s mobily“. Myšleno tak, aby měli oporu pro jednání s neukázněnými žáky. Ptali se, zda takový zásah školská rada schválí, že pedagogové ho schválili. To byl impulz pro nás všechny ve školské radě si konečně pořádně školní řád přečíst. Jako rodič jsem si do té doby nepřečetl ani výtah ze školního řádu na deskách žákovské knížky. Ukázaly se dvě věci: 1. Školní řád již nějaká pravidla, jak mají žáci zacházet s mobily, obsahoval. Předmětem schválení mohly být jen přesně formulované změny těchto pravidel. 2. Školní řád jako celek byl nevyvážený, v zásadě pojednával jen o povinnostech žáků, ne o jejich právech, o povinnostech učitelů ve školním řádu též moc nebylo. Školský zákon v § 30 odst. 1 písm. a) uvádí, že školní řád „upravuje podrobnosti k výkonu práv a povinností dětí, žáků, studentů a jejich zákonných zástupců ve škole nebo školském zařízení a podrobnosti o pravidlech vzájemných vztahů se zaměstnanci ve škole nebo školském zařízení“. S oporou o tuto citaci zákona jsme se rozhodli pro radikální úpravu školního řádu. Můj návrh, že by jej měli vytvořit sami žáci a průběžně vyjednávat v rámci školního parlamentu i s učiteli a členy školské rady tak, aby jej pak mohla školská rada schválit, přijat nebyl. Byl to jen nápad, tlačit se na něj nedalo. Během roku byl vedením školy připraven výrazně inovovaný školní řád, který byl bez problémů schválen školskou radou.

Pravidla pro hodnocení žáků [písm. d)]

Na přetřes přišla i pravidla pro hodnocení žáků. Důvod byl ten, že škola nově zaváděla systém Bakaláři s elektronickou žákovskou knížkou. Na rodiče začaly vyskakovat známky s vahami, včetně průměru, moc jsme tomu nerozuměli. Jak a čemu přiřazují učitelé jakou váhu, má stejný typ písemné práce stejnou váhu před koncem pololetí jako na začátku roku? Jak moc jsou průměry pro učitele při pololetní klasifikaci závazné? Za jakých podmínek se jejich diktátu mohou vzepřít? S tím se současně otevřela otázka různého přístupu k hodnocení zejména u výchovných předmětů, ačkoliv v dosavadních pravidlech to bylo dobře a podrobně popsáno. Problém mohl být v ignorování nastavených pravidel nebo jejich různé interpretaci ze strany jednotlivých učitelů.
Samotný podnět ze školské rady ve smyslu potřeby úpravy pravidel pro hodnocení žáků znamenal znovuotevření tohoto tématu mezi učiteli školy, během roku probíhaly debaty o shodném uplatňování nastavených pravidel, jejich případném zpřesňování. Po roce byla školské radě předložena inovovaná pravidla pro hodnocení žáků, která byla opět bez problémů schválena.

Projednávání inspekční zprávy ČŠI [písm. g)]

Podle výše uvedené citace školského zákona má školská rada projednat inspekční zprávu. Zde bych spíše popsal nevyužívanou příležitost. Inspekční zpráva je specifický dokument tím, že je veřejný a vyjadřuje se hodnotícím způsobem o škole. Z této povahy jsou některé formulace kulantně napsané, některé ve zprávě formulované výhrady mohou být odstraněny do týdne po inspekční návštěvě, povahu některých výhrad lze jen odhadovat (do jaké míry je výtka na adresu výuky výtkou platící na všechny učitele a všechny jimi realizované hodiny). Více a otevřeněji může inspekční tým sdělit vedení školy při závěrečném setkání na konci komplexní inspekční návštěvy. V takovém neveřejném formátu je ředitel i více ochoten přijmout kritičtější zpětnou vazbu, včetně doporučení kroků vedoucích ke zlepšení, a může k ní sdělit svůj pohled. Česká školní inspekce doporučuje, aby ředitel k tomuto závěrečnému pohovoru zval i zástupce zřizovatele. To se patrně občas děje, a když už, tak zpravidla přijde vedoucí odboru školství. Podle mého soudu by mohli být k tomuto závěrečnému pohovoru zváni i všichni členové školské rady. Formát „projednávání inspekční zprávy“ by byl mnohem užitečnější a informačně bohatší než debata nad vyladěným psaným dokumentem. Tomu by pak členové školské rady daleko lépe rozuměli.

Závěrem

V roce 2018 jsem do školské rady kandidoval podruhé. Zvažoval jsem vytvoření volebního programu složeného ze dvou bodů: 1. zlepšit kulturu stravování ve školní jídelně, 2. podpořit vznik všem dobře srozumitelného koncepčního záměru rozvoje školy. Nakonec jsem tento úmysl opustil. Musel jsem přemluvit další dvě maminky, aby byly ochotné též kandidovat. První bod by byl laciným reklamním tahákem, který ani nezapadá do kompetence školské rady, nebo snad jen skrze debatu při projednávání rozpočtu na další školní rok dle písm. f). Druhý bod mi přijde velmi důležitý, aby do vzniku koncepčního záměru rozvoje školy byli vtaženi jak rodiče, tak zřizovatel, a to nějakým důstojným a angažovaným způsobem, aby to nebyla záležitost jen šesti lidí ve školské radě nebo - jak to většinou bývá - jen ředitele školy, který koncepci rozvoje školy obhajoval před konkurzní komisí. Adresáty dobře komunikovaného koncepčního záměru rozvoje školy mají být učitelé, zřizovatel i rodiče a potažmo žáci školy.
Psal jsem o školské radě z pozice rodiče a na základě zkušenosti z pěti let ve školské radě jedné základní školy. Za celou dobu nepřišel na adresu školské rady jediný e-mail s podnětem k řešení, přičemž škola má cca 900 žáků. Za toto období jsem uvítal iniciativu zřizovatele zprostředkovávat setkávání předsedů školských rad i koordinaci činnosti zástupců zřizovatele ve školských radách. Podle mě je to správná cesta, my zástupci za rodiče si potřebujeme vyměňovat zkušenosti a inspirovat se realizovanými možnostmi. Zástupci zřizovatele zase musejí umět dobře zřizovatele zastupovat, musejí umět vykročit ze svých ojedinělých zkušeností rodičů žáků jiných škol a vlastních osobních preferencí a přání. Přál bych si, aby školské rady nebyly jen místem automatického odhlasování výroční zprávy o činnosti školy nebo místem řešení konfliktů mezi částí rodičů a vedením školy za přítomnosti zástupců zřizovatele. Přál bych si, aby byly místem sdílené zodpovědnosti za kvalitu a rozvoj školy mezi učiteli, rodiči a zřizovatelem.
Zdroj: Pro časopis Řízení školy - Letní speciál 2020 PhDr. Martin Chvál, Ph.D.