Výuka odborného cizího jazyka aneb "Máte ji tam?"

V úterý 17. června 2014 se na MŠMT uskutečnil seminář k výuce odborného cizího jazyka, který poskytl možnost k setkání a diskuzi zástupcům ministerstva, středních škol a zaměstnavatelů. Akci zahájil PhDr. Jindřich Fryč, náměstek ministra pro vzdělávání, který vyzdvihl důležitost odborného cizího jazyka, tedy znalost odborné terminologie a schopnost jejího používání.

Ve stejném duchu pokračovala i Mgr. Helena Plitzová, ředitelka NIDV, a také další vystupující. Všichni zúčastnění se shodli, že výuka odborného cizího jazyka je velmi potřebná. Zástupci škol prezentovali úspěšné příklady možného pojetí výuky odborného cizího jazyka. Nicméně z příspěvků i z diskuzí vyplynulo, že

Výsledky dotazníkového šetření, které zpracovala PhDr. Marie Černíková z MŠMT, tuto skutečnost potvrzují. Učitelé požadují zakotvení hodin výuky odborného cizího jazyka v ŠVP v jednotlivých ročnících. Dalšími požadavky učitelů jazykových předmětů jsou vzdělávání učitelů nejazykových předmětů v cizích jazycích a

Jako klíčový pro zlepšení kvality výuky odborné terminologie potom zaznívá požadavek na kvalitní výukové materiály pro žáky, provázanost obsahu výuky cizího jazyka s praxí, spolupráci vyučujících jazykových a nejazykových předmětů a v neposlední řadě požadavek na podporu odborných stáží žáků a učitelů ve firmách i v zahraničí.

Cílem jazykového vzdělávání žáků má být učit se jazyk jako komunikační nástroj zaměřený na praktické potřeby reálného pracovního života, do kterého vstupuje absolvent střední odborné školy. Podle zaměstnavatelů nemají absolventi středních odborných škol takové jazykové znalosti, jaké reálná praxe potřebuje. Že je nemají šanci získat ve škole, je jasné po přečtení několika konkrétních ŠVP. Pro obor vzdělávání 23-41-M/01 Strojírenství stanovuje Rámcový vzdělávací program vydaný MŠMT dne 28. 6. 2007 č. j. 12 698/2007-23 následující: Jaká je realita?

V klíčových kompetencích v ŠVP škol je uveden požadavek na vhodné používání základní odborné slovní zásoby z daného studijního oboru, v rozpisu učiva už ale jediné odborné téma často nenajde ani ten nejpozornější čtenář. V lepších případech se přece jen sem tam objeví „vlaštovka“:

Stejná škola, stejný obor, stejná časová dotace, ale jeden jazyk odborná témata má, a druhý ne, i když jsou oba prvním cizím jazykem. Je evidentní, že školy nenaplňují ve svých ŠVP požadavky RVP. Pokud ano, tak jen minimalisticky a vágně. Učitelé očekávají podporu MŠMT, očekávají jasné zakotvení cílů a rozsahu výuky odborného jazyka v jednotlivých ročnících.

V pracovní verzi v kapitole „Systémové řešení podpory výuky cizích jazyků s důrazem na podporu výuky dalšího a odborného cizího jazyka“ MŠMT jasně definuje cíl „stanovit zásady propojení jazykové výuky s odborností, zakotvit cíle výuky odborného cizího jazyka v RVP oborů odborného vzdělávání“. Výstupem z tohoto úkolu má být „upravený RVP, který systematicky zakotví povinnost výuky odborného cizího jazyka tak, aby tato výuka byla kontrolovatelná ČŠI“ a „rozpracování modelového ŠVP pro výuku odborného cizího jazyka v oborech odborného vzdělávání“. Co ale má být cílem výuky odborného cizího jazyka? Znalost odborné terminologie, nebo dovednost používání odborné terminologie v kontextu?

Odborný cizí jazyk musí být součástí alespoň ústní části maturitní zkoušky, aby byl jasně stanoven výstup jazykového vzdělávání. Pokud bude takto stanovena povinnost žáků zvládnout alespoň 800 odborných výrazů v cizím jazyce, nabízí se jednoduché rozplánování tohoto rozsahu do 200 odborných termínů v každém ročníku v rozsahu minimálně 40 vyučovacích hodin.

Úskalím takto navrženého řešení je ale nebezpečí, se kterým se potkáváme při snahách škol o výuku odborného cizího jazyka již nyní – redukce výuky odborného jazyka na odbornou terminologii, kdy učitelé využívají materiály (slovníčky, popisy obrázků) izolovaně, bez kontextu, bez zasazení do komunikační situace, kterou by měl žák zvládnout v praxi.

, se kterými se bude žák v reálném pracovním procesu setkávat, a žák musí prokázat znalosti a dovednosti jazyka i odborné znalosti. Při tvorbě ŠVP a úvahách o změnách maturitní zkoušky z cizího jazyka je tedy prvním krokem identifikace a analýza takovýchto pracovních situací. Dalším krokem je pak identifikace konkrétní slovní zásoby a témat typických pro tyto situace a poté vytvoření úloh, které mají být výstupem jazykového vzdělávání. Forma zkoušky může být různá – řešení modelové situace, obhajoba projektu nebo příprava podkladů a jejich prezentace.

Konkrétně u oboru strojírenství je ve výukových materiálech zpracováno deset témat z daného oboru a výstupem u každého z nich je konkrétní požadavek na zpracování ústního nebo písemného úkolu, kterým žák prokáže osvojení a užití odborné terminologie v konkrétní situaci. Nejedná se o izolované doplňování cizojazyčných ekvivalentů k jednotlivým českým výrazům, ale o systematickou práci s odborným textem a procvičování všech požadovaných dovedností – čtení, poslechu, psaní a mluvení. Například u tématu „soustružení“ je úkolem žáka popsat detailně proces soustružení dílu od výkresu až po finální výrobek nebo u „kalení“ definovat tento postup a zdůvodnit, proč se tento proces používá.

Že výuka cizího jazyka s takto prakticky a konkrétně zaměřenými tématy žáky oslovuje, baví a motivuje, je nasnadě. Mají zde výbornou příležitost propojit nejazykové znalosti získané z odborného předmětu, učitel cizího jazyka má výbornou možnost využít tyto znalosti pro osvojení učiva cizího jazyka. Stejně tak se ukazuje, že při práci s odbornými tématy dochází u žáků ke zlepšení obecného jazyka, a to ve všech jeho rovinách. Je tedy nutné překonat zažité vnímání odborného cizího jazyka jako cizorodého prvku v jazykové výuce dle modelu „teď děláme obecný jazyk, odborný budeme dělat až příští měsíc“ a integrovat odborný jazyk do výuky cizího jazyka jako jeho součást.

Zda a jakým způsobem MŠMT požadavky učitelů cizích jazyků na zakotvení cílů a rozsahu výuky odborného jazyka naplní, teprve uvidíme. Již teď je ale evidentní, že pro efektivní výuku odborného cizího jazyka je třeba vedle zajímavých témat volit i zajímavé prostředky a především metody, které odpovídají současným trendům – individuální přístup a vyšší využívání ICT ve výuce.

Žák je subjektem vzdělávání, učivo je mu prezentováno poutavou formou, jeho osvojování a procvičování však řídí sám: Stanovuje si, kdy bude plnit úkoly a zejména jakým tempem. Získává tím značnou míru svobody, zároveň je veden k zodpovědnosti. Učitel stanovuje pravidla (časový harmonogram plnění úkolů, zásady hodnocení), která jsou závazná pro obě strany. Učitel přestává být jediným zdrojem informací. Jeho změněná role spočívá v motivování žáků k učení, usměrňování, když je to zapotřebí, a poskytování pomoci, je-li nutná. Učitel se mění v mentora (toho, kdo koriguje náš směr) či tutora (toho, kdo konzultuje, hodnotí a procvičuje učivo). Úkolem učitelů je připravovat žáky na život v budoucnosti, o které ale nic nevíme. Připravujeme naše žáky na zaměstnání, která ještě ani nevznikla. Jak se tomuto trendu přizpůsobit? Je potřeba učit se celý život, abychom získávali ty znalosti a dovednosti, které aktuálně potřebujeme.

OPEN AGENCY reaguje na tento vývoj nově vytvořeným akreditovaným v rámci systému DVPP pod č. j. MŠMT-17744/2014-1-561. Jeho cílem je nebo části odborného předmětu v cizím jazyce. Cílem je také seznámit učitele se zásadami plánování výuky a učení, s kritérii a postupy hodnocení výsledků vzdělávání tak, aby na jejich základě dovedli reagovat na individuální potřeby žáků a podporovali je, aby dosahovali co nejlepších výsledků. Výukové materiály a online prostředí OPEN LEARNING umožňují práci v kontaktní výuce s klasickou učebnicí i s online pracovním sešitem, který mají žáci k dispozici kdykoliv a kdekoliv.

Učitel se musí naučit, jak pracovat s výsledky vzdělávání, kdy žák má okamžitou zpětnou vazbu v online pracovním prostředí a učitel má možnost výsledky jeho práce průběžně sledovat. Na základě analýzy výsledků učení žáků pak učitel reaguje na jejich individuální potřeby v kontaktní výuce.

Pozitivních a trvalých změn ve výuce odborných jazyků je možné dosáhnout pouze tehdy, pokud bude tlak na jejich provedení z více stran – jak ze strany MŠMT změnou kurikulárních dokumentů, které budou reflektovat skutečné potřeby škol i zaměstnavatelů, tak učitelů, kteří dostanou možnost pracovat s profesionálně vytvořenými výukovými materiály, které reflektují aktuální potřeby žáků.