Jedním ze základních ukazatelů kvality školy je fungování komunity škola-rodiče. Jako zásadní faktor se toto jeví především u základních škol, neboť rodiče, respektive zákonní zástupci, jsou vzdělávacím partnerem školy, dítě je paralelně a soustavně vzděláváno jak ve škole, tak mimo školu, a proces by tedy měl být ideálně v souladu, ve vzájemném porozumění a v atmosféře spolupráce. Je nabíledni, že ne vždy se to daří, a to pravděpodobně nejčastěji v případech, kdy jsou vize školy, její koncepce a vzdělávací cíle v nesouladu s pohledem rodičů, a hledání společné cesty je tudíž velmi obtížné.
|
Podmínky spolupráce školy a zákonných zástupců žáků:
|
Zopakujme si nejprve, co o spolupráci říká Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání:
Z hlediska praktického fungování školy se zdá, že autoři RVP velmi moudře a komplexně popsali, jak může fungovat vzájemná spolupráce. Z dokumentu se však nedá nijak vypozorovat intenzita vztahů, která vytváří to důležité - opravdový společný zájem všech stran o naplňování cílů a vytváření bezpečného školního prostředí.
Proces budování spolupráce mezi školou a rodiči má z praktického pohledu tři fáze, které lze znázornit v třípatrové pyramidě:
- Fáze vzájemného poznávání. Probíhá u rodičů, kteří dávají své dítě na školu nově a poprvé - a nejsou to jen rodiče prvňáků, ale také všichni další, kteří žádají o přestup, přestěhovali se a podobně. V této fázi se jeví jako efektivní metoda poznávání v tzv. triádách v podobě škola - zákonný zástupce - žák. Smyslem je představit rodičům vize a cíle školy, její fungování, filozofii a cestu, jak cílů dosáhnout. Rodiče zároveň mají naopak možnost prezentovat a sdělit škole svoje představy a očekávání. Triády probíhají u rodičů předškoláků v době kolem zápisu, u ostatních pokud možno co nejdříve po rozhodnutí o přestupu. Fáze vzájemného poznávání trvá obvykle ještě několik dalších měsíců na úrovni setkávání s třídním učitelem nebo s vedením školy.
- Fáze kooperace. Probíhá standardně a rutinně v době, kdy je žák na škole vzděláván delší dobu, a jedná se o pravidelnou komunikaci, formální setkávání, přenos informací, společné školní a třídní akce a konzultační hodiny. V optimálním případě rodiče znají školní prostředí, jsou seznámeni s cíli, vědí, o co škole jde, a škola je nastavena tak, že dostatečně vnímá zpětnou vazbu od rodičů a koordinuje svoji činnost s reálnými očekáváními rodičů. Velkým a prakticky nikdy nekončícím úkolem školy je spolupráci udržovat, podporovat, zlepšovat a pečovat o ni, neboť je zásadním indikátorem kvalitní školy.
- Fáze souznění. Jedná se o vrchol pyramidy, kdy se rodiče ztotožní s filozofií a koncepcí školy natolik, že se sami stanou nositelem ideálů školy, jsou aktivními rodiči v oblasti organizování různých školních aktivit, jsou ochotni se na půdě školy vzdělávat, posouvat se a propagovat základní vzdělávací pilíře školy, kterou jejich dítě navštěvuje. Rodiče ve fázi souznění sami vymýšlejí aktivity, které společně se všemi aktéry ve škole organizují, a také se jich účastní. Aktivně vstupují do života školy a pomáhají ji posouvat.
K dobré spolupráci vždy přispívá, když se podaří vytvořit neformální vztahy, které vycházejí z běžného chodu školy. Ideálem budování vztahů je dosažení fáze 3, ale v reálu je to samozřejmě velmi složité a dlouhodobé. Rozprostření rodičů je ve všech třech patrech pyramidy na různých školách různé. Snahou každé školy je ale dosáhnout co nejvyššího patra v pyramidě a aktivizovat do fáze souznění co největší počet rodičů.
O tom, že daleko častěji a raději spolupracují se školou matky, ani nemusím psát, důvodem je pravděpodobně zcela jiný postoj otců ke škole (spolupráce se školou se nenachází na horním patře jejich žebříčku důležitých věcí), jejich velká časová zaneprázdněnost a další faktory. Proto mnohé školy své cíle v oblasti spolupráce směřují směrem k otcům a snaží se spolupracovat s oběma rodiči stejně intenzivně.
Spolupráce školy a rodičů probíhá na různých úrovních:
- Institucionální - spolupráce na úrovni školy. Bývá často formální, patří do ní celá řada legislativních a administrativních aktivit, setkávání týkající se vzdělávání žáků a informační setkávání a komunikace. Školy často tuto formu využívají k osvětě a k propagaci, k vysvětlování vzdělávacích pilířů, k šíření dobrého jména a pozitivní informovanosti. Většina škol se snaží na této úrovni organizovat společné aktivity, kdy se zapojují jak rodiče, tak žáci, zaměstnanci školy a často i zřizovatel (zahradní slavnosti, školní plesy, dny otevřených dveří, kulaté stoly, burzy, trhy, komunitní setkání, vzdělávací semináře).
- Třídní - spolupráce na úrovni konkrétní třídy nebo ročníku. Tato spolupráce obvykle závisí na kvalitě, podmínkách a možnostech třídních učitelů. Formální a neformální vztahy obvykle bývají v rovnováze, dochází k lepšímu poznávání třídního učitele a spolu s ním i školních priorit a cílů. Zároveň učitel poznává rodičovská očekávání i postoj rodičů ke škole. Základním kamenem jsou samozřejmě třídní schůzky, jejichž podoba a modifikace záleží na kreativitě třídních učitelů a nastavení školy. Často jsou vedeny formou komunitního kruhu, interaktivně, formou různých skupinových aktivit, společného pohoštění a podobně. Na úrovni třídy potom probíhají další společné akce třídy, žáků a rodičů, jako jsou školní výlety, třídní dílny a předvánoční tvoření, třídní besídky, ale také otevřené hodiny pro rodiče či rodičovské kavárny.
- Individuální - spolupráce na úrovni učitele a rodičů jako jednotlivců. Tato spolupráce bývá méně formální a často se vztah změní v přátelství (čím menší obec, tím častější jev). V běžném životě školy se jedná například o individuální konzultace, spolupráci s rodiči žáků s podpůrnými opatřeními, kteří pravidelně navštěvují hodiny nebo chodí na konzultace, každodenní korespondenci nebo využití aktivních rodičů k obohacení výuky z oblasti jejich dovedností či jednoduše společnou kávu.
Spolupráce s rodiči je velké téma každé školy. Na jednu stranu se objevuje stále větší kreativita, nápaditost, inovace ze strany škol, které tím dávají najevo, jak moc jsou pro ně rodiče důležití, na druhou stranu změny ve společnosti, rozvoj IT, čím dál větší časová zaneprázdněnost rodičů a změny v prioritách rodin způsobují, že budování dobré a fungující spoluráce, do které je aktivně zapojena větší část rodičů, je čím dál náročnější. Mění se i forma - online prostor zcela pochopitelně ovlivňuje komunikaci mezi jednotlivými aktéry na úrovni škol, každopádně však stále platí Feřtekova věta z jeho knihy Co je nového ve vzdělávání : „Škola je jediné místo, kde ještě potkáš lidi.“ A v tomto ohledu je setkávání face to face navzdory všem moderním trendům zcela zásadní.
Budování vztahů mezi školou a rodiči je nikdy nekončícím procesem s často nejistým výsledkem a de facto patří ke stálému úsilí každé školy. Navíc se jedná o prakticky téměř neměřitelnou vztahovou veličinu, která se projevuje několika dokladovatelnými činnostmi, ale komplexně její posun vnímáme nejspíš pozorováním a intuitivně. Přesto jakýsi smysl v nás odhalí školu, kde panuje pohoda, respekt, spolupráce a kvalitní oboustranné vztahy, téměř okamžitě. A že takových škol není málo, je velkým potenciálem pro změnu celého českého školství.
Zdroj: Pro letní vydání časopisu Řízení školy Ing. Jaroslav Jirásko, MBA