V poslední době se na Lince bezpečí zvyšuje počet dotazů týkajících se sexuality. Děti chtějí anonymně vědět, co je to kondom, jak se rodí děti atp. Z oblasti sexuálního vyzrávání pak často řešíme témata jako menstruace, masturbace, sexuální orientace, antikoncepce nebo první pohlavní styk. Dětem se snažíme poskytnout pravdivé informace bez mlžení s důrazem na snižování rizik. Otázkou zůstává, proč s těmito tématy nejdou děti za rodiči.
Důvodem může být kromě nezájmu o dítě často také stud jak dítěte, tak rodiče. Děti se stydí zeptat a rodiče se obávají o sexualitě mluvit. Setkáváme se s názorem, že informací o sexu, antikoncepci je dostatek a jsou pro dospívající snadno dostupné. To však nenahradí sexuální výchovu rodičů, která by měla být od útlého dětství přirozeně začleněna do běžné výchovy dítěte. Právě rodiče mají jedinečnou pozici s dětmi o tomto tématu mluvit včas a především v souladu se svými rodinnými hodnotami. Často tím zabrání tomu, aby se děti o sexualitě prvně dozvěděli ve vulgarizované podobě od vrstevníků nebo prostřednictvím různých internetových stránek. Setkáváme se však i s tím, že rodiče mívají nejrůznější zábrany s dětmi o sexualitě a pohlavním dospívání hovořit. Někdy to způsobuje nedostatečné množství znalostí. Jindy si nejsou jisti slovníkem, který při takovém rozhovoru používat. Může dokonce přetrvávat mýtus, že rozhovor o sexualitě v dítěti vzbudí předčasný zájem o tuto oblast. Jsou i rodiče, kteří se svými dětmi odmítají o sexualitě komunikovat z důvodu vlastního problematického vztahu k ní, který může mít hlubší příčinu v jejich dětství.
Dle mého názoru ještě pořád chybí dostatek adekvátní odborné literatury určené přímo rodičům. Dalším významným faktorem, který rodičům příliš nenahrává, je společenské prostředí. Média mají na výchovu dospívajících bezesporu obrovský vliv. Ať chceme nebo nechceme, na děti a dospívající neustále útočí obrazy skrytého či viditelného sexu, často i v podobě sexuálního násilí. Děti, aniž by jim někdo vysvětlil, jak hluboce mohou sexuální zážitky ovlivnit jejich vývoj a osobnost, mají od útlého věku možnost vidět sexualitu v té nejhrubší podobě. Míním tím především dostupnost pornografického materiálu v různých podobách, většinou na internetu. U dospívajících se ve většině případů rodiče obávají toho, aby se jejich potomek nezamiloval do někoho zcela nevhodného, mají strach z předčasné sexuální zkušenosti svých dětí nebo nechtěného otěhotnění.
Sexuální experimentování nebo předčasné zahájení sexuálního života
Stále častějším tématem hovorů na Rodičovské lince je sexuální experimentování nebo předčasné zahájení sexuálního života u dětí a dospívajících. Týká se dětí přibližně ve věku 12 až 14 let. V hovorech na lince se nám často ukazuje, že děti jsou sexuálním aktivitám či styku svolné a velmi často jsou přesvědčeny, že nedělají nic špatného, protože spolu mají vztah. Aktivní výchovný postoj by měli mít zejména rodiče dětí. Nedoporučujeme jim vztah dětí dehonestovat či trestat, ale jasně nastavit výchovné hranice s tím, že sexuální aktivity jsou do 15 let věku nepřípustné.
Pokud je jednomu z partnerů více než 15 let, či je dokonce výrazně starší, je nezbytné vést staršího partnera k zodpovědnosti, například i k ukončení vztahu z jeho strany. Pokud by měl s partnerem mladším 15 let sexuální poměr, dopouští se trestného činu pohlavního zneužívání. V případě pohlavního zneužívání není zákonem stanovena oznamovací povinnost, máme povinnost trestný čin překazit. Okolnosti podání trestního oznámení je vhodné individuálně zvážit hlavně z důvodu sekundární viktimizace, tj. zraňování a vystavování zneužívaného dítěte nadbytečné zátěži v průběhu vyšetřování, které může být daleko horší než samotný sexuální akt. Zvažovala bych situaci v první řadě tehdy, pokud mezi nezletilými není velký věkový rozdíl (například 14letá dívka a 16letý chlapec). Pokud je oběma partnerům nad 15 let, je strategičtější vztah podporovat, a to i přesto, že rodičům partner jejich dospívajícího potomka nevyhovuje. S dospívajícím je vhodné komunikovat o vhodnosti antikoncepce a domlouvat pravidla, která by měl dodržovat.
Volají nám také rodiče, kteří jsou zaskočeni velmi vulgární online komunikací na sexuální téma u svých jinak bezproblémových dětí. Velké riziko je, pokud osobu, se kterou děti komunikují, neznají, hrozí nebezpečí tzv. sextingu, kdy je dítě přes sociální sítě někým neznámým vydíráno, aby mu zaslalo své obnažené fotografie. Tady je vhodné, aby rodiče zpracovali (nejlépe s odborníkem) první ustrašenost a dětem jasně vysvětlili nebezpečí, které na internetu hrozí. Nemá význam děti trestat (například zakazovat internet, mobil), ale účinné je zjišťovat jeho motivaci pro takové chování a jasně ho žádat, aby komunikaci ukončilo, dle okolností a možností zajistit důkazy (uchovaná korespondence) a zvážit podání trestního oznámení na policii. Rodiče mají po dohodě s dítětem právo kontrolovat jeho pohyb na sociálních sítích.
Na druhou stranu je zcela zřejmé, že dospívajícího nelze uhlídat, a lze se v tomto směru do značné míry spolehnout pouze na vzájemné vztahy s dětmi a předchozí výchovu, a to především tou sexuální. V jejím rámci by děti měly odmalička získávat zkušenost, že rodiče jsou otevření sdělovat jim pravdu a mluvit s nimi o sexualitě jako o přirozené součásti života. Měly by být vedeny ke vztahu k vlastnímu tělu a rodiče by s nimi měli řešit hranice jejich intimity. Emoce a blízkost by v rodině měly být přirozeně projevovány. Základním výchovným přístupem je vytvářet dětem bezpečný prostor k tomu, aby si našly vztah k sobě samým.
Jak s dětmi o sexualitě hovořit
Poradenští pracovníci a učitelé se během své praxe mohou setkat s rodiči, kteří řeší výše zmíněná témata či hledají doporučení, jak se s dětmi a dospívajícími o sexualitě bavit. Obecně se má za to, že sdílení intimních informací o sexualitě činí děti i rodiče zranitelnými. Avšak výzkumy ukazují, že pokud jsou rodiče neformální, vnímaví a klidní, jejich děti jsou poté méně úzkostné a méně se vyhýbají komunikaci s nimi. Samozřejmě pokud mají dospívající pocit, že jsou vyslýcháni a kontrolováni, snižuje se jejich ochota o sexu mluvit. V následujících bodech se pokusím shrnout základní pravidla pro komunikaci o sexualitě, která je možné rodičům doporučit.
- S dítětem je vhodné mluvit o sexualitě otevřeně a postupně již od útlého dětství tak, aby ji vnímalo jako intimní věc, která je součástí života a láskyplných partnerských vztahů. Není vhodné si s dítětem jednorázově pohovořit s tím, že si „promluvíme o něčem důležitém“.
- S dítětem je potřeba o sexualitě mluvit hlavně pravdivě, avšak úměrně věku. Stejně tak i odpovídat na jeho zvídavé otázky. Pokud rodiče nevědí, mají být upřímní. Doporučuje se s dětmi konverzovat, nemluvit za ně. Zjišťovat, co si samy o sexualitě a vztazích myslí. Pak budou rodiče moci sdílet informace a reagovat na otázky způsobem, který bude rezonovat se systémem jejich rodinných hodnot.
- Názvy pohlavních orgánů u školních dětí doporučujeme spíše pojmenovávat pravými jmény, například penis a vagina.
- Dítě by mělo mít informaci, že nikdo nemá právo dotýkat se jeho těla, pokud si to ono samo nepřeje.
- Děti by samozřejmě neměly být svědky sexuálního života svých rodičů, může to pro ně být šok, který neumějí emočně zpracovat.
- S dospívajícím by rodiče neměli sdílet podrobné informace ze svého intimního života. Neměli by toto sdílení požadovat ani po nich.
- Rodiče by měli s dospívajícími mluvit o způsobech, jak zvládnout tlak od vrstevníků mít pohlavní styk. Rozhodnutí stát se sexuálně aktivním je příliš důležité na to, než aby se dospívající podřizoval mínění jiných.
Domnívám se, že se dnes objevuje obecný trend oddělovat sexualitu od partnerství. Je na zvážení každého rodiče, zda svým osobním příkladem bude vést děti k tomu, jestli ve svém životě připustí trend pouhého uspokojení sexuálních potřeb, anebo vstoupí na půdu vztahů, což může přinášet velkou radost, velké obohacení či osobní posun, ovšem i bolest, zranění či zklamání.
Zdroj: Pro časopis Školní poradenství v praxi o sexuální výchově Mgr. Kateřina Schmidová